Nechtěl bych článek začínat slovy, že MOR je bezmála kultovní záležitostí, ale nedá se tomu skoro vyhnout. Navíc letošní ročník podpořilo i skutečně festivalové počasí, takže o perfektní zážitky nebyla nouze. Ty hudební předložil kolega svým dobře popisným perem o stránku vedle (ZDE) a mě tak otevřel možnost pro jiné shrnutí a úhel pohledu.
Tím prvním je zjištění, že se festival neustále vyvíjí a neustrnul ve stagnaci. Jako už nepijan piva nemohu posoudit změnu čepované značky, ale i to samo o sobě napovídá, že se stále něco děje, buduje. Navíc dodavatel točeného moku přivezl spousty zábavkových atrakcí, tak to byl posun k dobrému. A co jsem měl možnost vidět, tak návštěvníci se patřičně vyblbnuli. Osobně mi přišla velmi akční scénka u siloměru, kdy expert neskutečným úderem gumovou palicí honil rekordy po displayi a odskokem palice si jí nazvonil mezi oči. Senzace.
Další zjištění je v podobě rozšířeného počtu úlevových zařízení, i když situacím, kdy maník zhrouceně opřený o Toiku vyměšuje do hlíny, se asi vyhnout nedá. Ale zídka pod schody k hledišti doznala změn a to k velmi lepšímu. Stejně tak intenzita nelibé vůně radikálně opadla a to bylo poměrně parno. Navíc člověk i dost často potkává oranžově odděné postavy sbírající odpadky. Mohl bych vyjmenovávat velmi mnoho posunů k lepšímu. Počínaje jinou, větší, širší i o trochu vyšší stageí. Přes detail, kdy jsem osobně uvítal zakrytí budovy za pódiem, která na fotkách kapel moc repre nevypadala. Stejně tak vytvoření prostoru pro přátele muzikantů, kteří jinak stáli na krajích pódia, což také nebylo nejšťastnější místo. Bylo by toho hodně, co by se dalo nacházet, ale otvírám i prostor pro vás, pro postřehy, názory.
Já jsem nebyl na MOR jen za tímto reportem, ale povinnosti byly i jiné a měl jsem možnost setkat se i víc s činností v zákulisí a zázemí festivalu. Ty dveře neotevřu, ale zjištěné mě vede pouze k jednomu, a tím je veliký obdiv k celému týmu pořadatelské agentury. To, že zorganizování takového festivalu zabere tisíce hodin je asi všem jasné, ale jaké je nasazení všech, při konání akce, je až neuvěřitelné. Počínaje ředitelem Pragokoncertu panem Jiřím Daronem, kterého potkáváte na všech možných místech, kde skoro bez známky únavy stále něco řeší, organizuje a navíc si udrží příjemnou, komunikativní linii kontaktu.
Obdivuhodné. Stejně tak celý tým pro návštěvníka „neviditelných“ lidí, kteří zařizují to, co my vnímáme jako samozřejmost. Přivést kapelu včas na podpisovku, včas na tiskovku, řešit dění kolem stage, je toho bezpočet a opravdu by to bylo na román. Jo jasně, každý si může říct: „A o co jde? Vždyť je to jejich práce?“ Ano to je, ale sám sebe jsem v podobném pracovním zápřahu už asi hodně dlouho nezažil. A když mi ve dvě ráno přišel pan Zdeněk Čík (PR manager), osobně pomoct řešit drobný organizační zádrhelík, tak mi skutečně spadla brada v němém úžasu a obdivu. Možná nyní má slova zní jako óda na pořadatele, ale je k ní, po zkušenosti s prací jejich týmu, skutečný důvod a oni si to bezpodmínečně všichni do jednoho zaslouží. Za mě osobně velké a nejedno díky a i smekám pomyslný klobouk.
Možná o to víc, když člověk pozná shora zmíněné, tak zamrzí situace, se kterou se potká jinde. Nebudu zde mravokárně mrmlat na nepoctivost tamních prodejců, ale občasné jejich triky jsou možná už za pomyslnou hranicí únosnosti. To, že dürum ze stánku spíš připomíná smotaný koberec bez mrtvoly, kdy se spíš jedná o velmi veganský produkt z placky postrašené salátem a masa je v něm jak ze dvou grilovaných mravenců, to je na pováženou, ale stále je možnost jít jinam. Ale proč je potřeba za stánkem s tamním nápojem drsně drhnout zákazníky, skutečně nechápu. Že řízne hostinský guláš vodou, když má málo porcí, no blbý, ale budiž. Ale proč na místě, kde se vypije lihovin několik hekťáků, je potřeba sáhnout k velmi špinavému triku, jde za hranice mého chápání. Plastový kelímek s jistým objemem. Do něj je vložena ovocná část, dejme tomu, že stále zůstává v kelímku místo pro avizované množství alkoholu. Ale proč se do toho nalévá lžičkou i voda z kompotu? Je to nutné? Otázka byla položena i jedinci, který zmíněné prováděl. Ať nyní dělám co dělám, stále mi příjde, že poslání mě do řiti, nebylo tou nejuspokojivější odpovědí. Zase na druhou stranu musím dodat, že to bylo na jednom jedinném místě a v jiných osvěžovnách mělo vše patřičné „volume“. A navíc to byla skutečně, z mé strany poznaná, jedinná skvrnka na jinak perfektním víkendu.
A jako tradičně,, co vaše zážitky?? Tady je prostoru pro ně do sytosti, dosti, dosti. Jinak přikládám i pár pixelů pro dokreslení. I když jsem zjistil, že už na to dění mimo stage nějak nejsem, a tak jsem došel i k návrhu, že by nebylo od věci, pokud by jste na redakční mail poslali nějaké svoje snímkové úlovky mimo podium. Když už jste na jednom z velmi mála festivalů v ČR, kam se smí s foťákem (další plus pro pořadatele), tak zkuste naší galerii obohatit. Třeba pak i vyhlásíme vítěze za nejpovedenější kousek. Cenu vymyslím.
Zatím zdar a Vivat Masters of Rock.
Text: Zdeněk Klouda, Foto: Petr Tvrdík
Pátek
Sobota
Neděle
