4 v 1. Tak nějak bych nazval úterní svátek rockerů, který jsme oslavili 17.4 v Rock Café . Protože to byl přesně počet kapel, které tento večer do naší stověžaté matičky zavítaly aby nám zpestřily obyčejný pracovní den. Ze jmen co jsem viděl na plakátech mi byly povědomé jen dvě, tak jsem byl celkem zvědavej na nějaké novinky co mě čekají….taky nemůžu znát všechno žejo…
Začalo se celkem podle plánu, tak první na ráně byla norská grupa TRIOSPHERE. Klasické obsazení 2 kytary , basa, bicí,a zpěv. Basa a zpěv byly jedna a tatáž osoba- IDA HAUKLAND. Teda, ledajakej basák by jí mohl závidět to nasazení s jakým brala všech 5 basových strun útokem a o zpěvu se ani zmiňovat netřeba. Doro Pesch norských luhů a hájů byla mezi námi. Spíš než Dorku mi ale připomínala místy bývalou kanadskou metalovou pěnici Lee Aaron , ale až po příjezdu domů jsem si naprosto přesně vybavil hlas který mi byl celé jejich vystoupení povědomý -Simona z našich Krleš a jejich první desky.Téměř totožný a to samé by se dalo říct i o stylu muziky. Pěkná dvojsóla, bubeník taky dost razantně a rychle nad věcí&tak se mi to líbilo až jsem si po jejich vystoupení , když prodávali sami svoje cd v předsálí, jejich poslední ONWARDS honem zakoupil a nechal podepsat, též i fotečku s kapelou ulovil. Pomalu přibývá posluchačů,nojo no , po práci legraci, taky jsem měl trochu honičku dostat se včas….
Je čas na druhé překvapení. Mezinárodní sestava ELIS ! Jak jsem z řečí kolemstojících vyrozuměl,jejich původní zpěvačka již bohužel není mezi námi, tak byli celkem zvědaví na náhradu. Nevím jak vypadala a zpívala předchůdkyně, ale nová akvizice v téhle gotické formaci, přes veškeré svoje úsilí ve mně zanechala proti prvním jezdcům jen mizivé stopy. Obleček , a celková vizáž i pohyb, moc pěkné, muzika bezva, chvílema jsem si připoměl Nightwish, ale hlásek vokalistky se pořád někam ztrácel a zase objevoval.. .což bylo podle mého soudu i tím, že zvukař s obrovským pultem se usalašil přímo na pódiu a zabral tak skoro jeho třetinu. Nevím jestli to bylo vyjímečně, ale přišlo mi to celkem zvláštní, do sálu by se určitě vešel a podobným neduhem, totiž nedostatečně vytaženým zpěvem trpěly i obě další-hlavní hvězdy večera. Nakonec jsem zjistil, že naprosto dokonale je všemu rozumět vedle v přísálí, kam mě nakonec stejně moje alergie vyhnala, protože buď díky vzduchotechnice ,nebo nějakému „pražskému“ prachu,jsem na sále pořád jen kejchal a slzel, až jsem to vzdal.
Na Chrise CAFFERYHO jsem byl celkem zvědavej, jeho působení v Savatage mi neuniklo, ale zato sólové počiny, včetně novinky, mým sluchovým ústrojím projely aniž zanechaly trvalejší stopy. Dobré, ale nezapamatoval jsem si nic. Takže během povídání se svojí známou ze Zlínského kraje nám Chris vyhrával a písničky běžely tak nějak bez zváštní změny….až najednou…oba jsme nechali povídání a nastražili jsme uši a jako jeden muž /teda spíš i žena/ povídáme, jo tak ta je dost dobrá….Ba i nakouknout jsme šli, ale jak se jmenovala vážně neřeknu a neřeknu. Pak už jsem zůstal, protože došlo i na sólo na kytaru a to mě vždycky zajímá. Přesto všechno výkon kvalitní, ale stopy nezanechávající, zatím Triosphere jasně vedli. Jestli jsem se dobře díval, tak na basu Chrisovi přisluhoval basák od Doro Pesch, asi nemá co na práci…chichi.
Ale čas se naplnil, nejhlavnější hvězda večera je tady. Starý známý, malý „velký“ muž TIMO KOTIPELTO!!!!!!! Jelikož jsem byl i na Stratovarius, mohl jsem lehce srovnávat. Jeho sólová alba jen místy připomínají jeho domovskou kapelu, a tak i pro dnešní večer měl nachystány spíš „střednětempové“ kousky, které právě vzpomínky na Stratovarius až tolik neevokovaly. I jeho vystoupení trpělo místy ztrácejícím se zpěvěm, a jsem si jist, že hlasem Tima to zaručeně nebylo. To co on , dokáže asi málokdo a jistota se kterou to podává je pro mě naprosto dokonalá. Mám jeho hlas docela rád, tak mě potěšil i několika rychlými kousky které zařadil. Kupodivu hned první z jeho nové desky SERENITY ,vypalovačka Once Upon A Time hodně připoměla „stradivárky“. Co dost překvapilo, byla skutečnost, že opravdu propagoval soji poslední desku, skoro bych řekl,že přehrál víc jak polovinu z nového alba. Ještě mi v paměti zůstala Mr.Know-it-all, asi proto ,že mi stylem i barvou zvuku kláves hodně připomínala Deep Purple. Pak taková příjmě rozezpívaná byla i City Of Mysteries, jen ten počáteční kytarový riff mi byl nějak poědomý. Ale Timo v každé písničce dokazoval, že je opravdu „PAN ZPĚVÁK“!!! Na minipódiu, okupovaném ještě zvukařem moc k hnutí nebylo, ale dost pohybu se tam taky našlo. Moc se mi pozdávalo sólíčko jeho kytaristy, oproti Chrisovi bylo takové rozezpívané a melodičtější. Na závěr ještě SERENITY a pak ještě REASON z cd COLDNESS. Čekal jsem , jestli náhodou přeci jen nedá nějaký megahit od Stratovarius, ale vydržel a nedal. Ani to nemá zapotřebí, jeho alba bez spoluhráčů se Stratovarius jsou velice svébytná a jen dokazují jeho kvality .
Končí se v jakž takž přijatelnou hodinu, ale domu stejně dorážím až kolem půl druhé nad ránem. A během usínání si ještě matně připomínám rozhovor s příjemnou dvojicí -slečna a mladá paní , které dorazily až z Bratislavy a vzaly si kvůli tomu i dovču. Vida vida, tak ještě dobrá muzika táhne…a uplně poslední vzpomínka byla jak jsem pracně učil vyslovovat oba kytaristy z Triosphere, u nejméně 4 piva, „na zdraví“. Ale celkem jim to šlo. Takže „na zdraví“…. i rocku …….a zase příště…a ráno….ach jo…..zas do rachoty………………… STOUPA
