Ou jé, další „půlročník“ Crossover Sickfestu je za námi a můžeme říct, že to byl opět velmi kvalitní a hudebně vydařený večírek. Přestože tentokrát byla akce postižená značnou diváckou leností a lidí do Bzí u Železného Brodu dorazilo jen ke 190, já osobně jsem si tuhle HC lahůdkárnu velmi užil.
Bylo opět z čeho vybírat a line-up byl našlapaný jak vojenská přehlídka na Rudém náměstí. První se představili The Scoffers, pro mě až příliš slaďácký grunge, který si ale své příznivce před pódiem našel. Opět se ukazuje, že pořadatelé míchají styly a snaží se nalákat co nejrozmanitější publikum. Tohle kvituji a osobně čekám ještě na větší pecku.
Ta přichází s metalcorovými Proximity, jejich kvalit docenil už i management Brutal Assaultu, na kterém tahle banda sklidila zasloužený úspěch. Taky ve Bzí zněla jejich skákavá muzika hodně našlápnutě a především Jirka se svým mocným vokálem dodával setu správnou atmosféru. Perfektní set.
Magma Hotel je fakt veselá partička. Na tenhle crossover pořadatelští lákali přirovnáním k Limp Bizkit nebo Korn a pánové nezůstali za těmihle jmény pozadu. Musím říct, že MH jsou jednou z mála kapel, která zní na živo stejně dobře, jako z desky (resp. bandzone :-)). Pódiová prezentace a komunikace s publikem neměla ve Bzí chybu a že jsem pány slyšel tento večer poprvé live, zařazuji je do seznamu k bližšímu studiu.
Legendární HC metal od Locomotive jsem měl taktéž příležitost slyšet na živo poprvé a je to fakt super rubačka a zároveň sranda. Můžu říct, že většina old school kapel mi na koncertech moc nesedne, protože devadesátkové postupy mi příliš nejedou, ale u Locomotive to prostě funguje. Na počet platících byl sál velmi slušně zaplněný a bylo vidět že i pánové na pódiu si to užívali a příval energie z nich stříkal až ke zvukaři. Velmi kvalitní práce…
Největší a zároveň zahraniční hvězda samozřejmě nastoupila jako poslední. U Crushing Caspars se ukázal fakt, že tentokrát dorazilo méně diváků. Po půlnoci už se lidem moc do skákání nechtělo, což bylo celkem škoda. Přesto ale nějaký náznak pařby přední řady vytvářely. Pánové z německého Rostocku mě na letošním Brutalu fakt dostali a i na CSF jsem si je hodně užil. Ale neznalost songů a trochu slabší čitelnost riffů v předních řadách podle mě brzdila atmosféru a značné bariéry v jazykové vybavenosti posluchačů taky ji taky body nepřidaly. To nic nemění na faktu, že pánové paří na stagi jako šílení a několikrát si fanoušci vyžádali přídavky, takže se očividně dobře bavilo víc lidí.
Všechna dnešní vystoupení tedy hodnotím fakt pozitivně a k osmému pokračování CSF vzhlížím opět jako k velké akci příštího jara. Fůra fotek k připomenutí atmosféry je níže…