čas: 30.6.2014
místo: Praha – Tipsport Aréna
Pokud je koncert situován do velké haly je to náznak, že to bude velké a tudíž je nutnost účastnit se. Navíc pokud se jedná o veličinu korunovanou několika cenami MTV Music Awards, ať v kategorii video nebo jiné, tak už to není nutnost, ale povinnost. Veliký shluk, především fanynek, (fakt máme v domovině hezké holky) před halou jen podtrhnul, že to bude skutečně velké a navíc bude velmi plno. A bylo.
Sám jsem byl osobně zvědavý na předkapelu, kterou si osobně vybrali samotní star večera z finalistů soutěže, kterou vyhlásilo Fajn-rádio. LAKE MALAWI jsou dá se říct čerstvá kapela, ale díky jejímu zakladateli Albertu Černému, který má mnoholeté zkušenosti z třineckých Charlie Straight, je skoro jasné, že parta bude sklízet úspěchů nepočítaně. I sám musím přiznat, že mě jejich set zaujal, klobouk dolů a jako otevření koncertu to bylo téměř luxusní záležitostí. Přeji mládencům mnoho dalších podobných koncertů. Výtečně. I když s drobnou (nikoliv mínusem) poznámkou, že jsem moc nepobral důvod k hovoru k fans ne pouze v mateřském jazyku. Přesto i tak všem doporučuju tuto kapelu sledovat, protože má výtečný potenciál a cit pro skladbu. I když je jasné, že se čekalo na jiné favority.
Hala netrpělivě potleskávala už před začátkem a sotva 30 SECONDS TO MARS otevřeli svůj set úvodní „Birth„, hala vybuchla v ovacích a nadšení. Pro mě (osobně, nekamenujte) je tvorba kapely ze škatulky neškodný rock, který nemá CD polepena známkou Parental Advisory (já raději s nálepkou), ale mám rád i atmosféru koncertu, kdy kapela „kroutí“ davem na všechny strany. Což se také děje a celá hala si koncert patřičně užívá. Navíc nikomu (vyjímky se našly, sorry) nepřekáží ve výhledu smečka fotografů, kteří byli „vypráskáni“ kapelou až ke zvukaři. A tak fans složení ze všech věkových kategorií (navíc začaly prázdniny, zdravíme juniory), mohou koncert vstřebávat všemi póry těla. Chápu, že příchod ke zvukaři, může vyvolat nevoli, (zvláště pokud stojíte na místě téměř hodinu a pak vám někdo ucpe výhled), ale na obranu musím říct, že i když byla možnost dokumentovat celý koncert, všichni jsme se po pár skladbách s ohledem na fans vytratili. Nejspíš v době, když se z haly stalo díky obrovským míčům dětské hřiště, alá odkládačka pro dědice v nákupním centru.
Jako již tradičně bych zásek setlistu přenechal raději někomu z Vás a i ho uvítám, stejně jako názory, postřehy, protože spíš jsem si užíval celého projevu kapely, než abych (marně) hledal jednotlivé songy.
I když jeden mi utkvěl v paměti, „From Yesterday„, ( v jakémsi pouze akustickém bloku) který byl spíše na přání fans, po úsměvném zadání do publika, co se má hrát a to jen chvilku po patřičném „vrtění“ davem, která strana lépe huláká. Ale ano, tak to má být a kapela to zvládá výborně. No, kapela je pro mě složité říct, když stejně vše se koncentruje směrem k Jaredu Letovi. Ten je skutečným frontmanem spolku a atmosféra koncertu je téměř neskutečná. I když hudebně stojím bokem, je mi sympatické, že kapela jde fans více než naproti a dělá pro jejich užítí si koncertu maximum. Golden pit, pro mě skvostná situace s přáním k narozeninám od celé haly, dort i se svíčkami, focení se s kapelou, což pak Jared i znaleckým okem odhadl, že foto je špatně, protože je v protisvětle. Zkušený filmař se nazapře a dost mě tím pobavil.
Hala začala i náležitě teplotně i vzduchově houstnout, navíc byla nezbytnost něco organizačně poladit, tak jsem zbytek dal v předsálí. Ale i tam bylo slyšet, že muzika má patřičné grády, a navíc sál ječel, pištěl, dupal, tleskal, takže super.
Přídavek, pak závěrečná „Up in The Air„, pak se dav vyvalil a bylo po všem.
Co říct na závěr?
Když jsem viděl zástupy propocených fans, ale s velmi štastným výrazem v očích, tak jen doufám, ža grupa dostojí slibu, že budou do Prahy jezdit “ again, again and again“
Takže tradičně. Co vy na to?
Jo a taky by mě zajímalo, kolik z Vás bylo na avizovaném promítání filmu od Jareda.