Hala Novesta Zlín 29.11.2008
Opět nám pořadatelé našeho mega open- air festivalu přidali ještě jeden díl na předvánoční čas. Již tradiční „zimní“ nadílka ve zlínské Novestě měla tentokrát za headlinery finské bubáky Lordi. Doplňková sestava ale nevyšla taky úplně naprázdno, přestože GammaRay jsou tu víc než doma, další partičky tu byly všeobecně poprvé.
Do pomalu se plnící haly se propasíruju až po vystoupení jediného českého zástupce CHAOS IN HEAD, ale z pohovoru s přáteli, kteří už mají něco naposloucháno (a dnes večer i upito) jsem nabyl dojmu, že v klidu domova to bude jistější poslech. Jejich krátký set byl údajně poněkud nečitelný, ale na vlastní ušiska opravdu nemohu sloužit. To německá trojka SCARED TO DEATH už byla solidně rozjetá thrashově fungující mašina, která ovšem nebyla líná dodat taky více melodiky než bývá u těchto spolků zvykem. Snad proto byla pro mě poněkud stravitelnější než pozdější DEBAUCHERY. Před nimi ovšem druhý zástupce severních zimořivců KIUAS dostávali halu do slušného bodu varu, bohužel s poněkud pokulhávajícícm zvukařem se jejich set jen pomalu zlepšoval. Naživo ovšem velká pochval a pro vokalistu tohoto finského kvartettu. Neuvěřitelnou fyzičku doplňoval ještě skvělým hlasem, který nacházel v hale velkou odezvu. Stejně tak dobře šlapající spoluhráči donutili nejednoho z neználků jejich tvorby k nákupu CD a trika. Po jejich setu byl u stánku s jejich podukty docela zájem (a nedivím se tomu).
Zato neslaný, nemastný pokus o podivný death DEBAUCHERY, se u mě totálně minul účinkem a nebyl jsem sám kdo opustil halu, aby si venku dal nějakou tu dobrotu do tlamy a zapil řádným douškem piva. Vystupující parta promine, ale ani umělá krev na kebuli frontmana a okolí to nezáchránila, snaha zaujmout za každou cenu byla dost okatá, u mě to prostě nějak nefungovalo, jenže slušná čast publika tomu dost fandila, snad dospěju a pochopím…příště.
To italská banda ELDRITCH už byla jiinačí káva. Sice místy tochu falešný, ale na pódiu k neutahání, zlobivě se tvářící TERENCE HOLLER byl jak z divokých italských vajec. Neudržitelně poletoval po scéně a jejich power progresivní metal už silně připravoval půdu pro kolegy z jižních krajů. Mám naposloucháno jen něco málo z jejich už košatější diskografie čítající (paměť neklame-li mne) 7 kousků, ale překvapila mě ta nejistota v hlase páně HOLLERA. Kytary a bicí byly pěkně sehraná partie, zvuk už taky postoupil do stádia dobře poslouchatelného témeř z každého místa v hale, tak jsem byl v nadějném očekávání věcí příštích.
Abych odběhl kousek od koncertního dění, není mi jasné, jakým způsobem se vybírají moderátoři pro jakékoliv dění na letní i zimní části Masters, ale pravidlem bývá že jsou hrozní. Tento večer jsme nebyli zklamáni. Poměrně pohledná slečna, která nám toho chtěla tolik sdělit byla ovšem co se uvádění týká vážně příšerná (a nijak jí to nezávidím ten přetěžký úkol naladit publikum). Marné vyvolávání nadšení v hale při představování prvních potvrzených hvězd na příští ročník MOR, byla bezva legrace a její vstupy, při kterých zjevně nepanovala shoda se zvukařem a s mikrofonem byly úchvatné. No rockerem se člověk prostě nestane přes noc, bude muset holka trochu popít, aby zhrubnul hlas a v zakouřených putykách pobývat, aby dala volume trochu doprava. A nijak nás nepotěšila zprávou že mistr TOBIAS SAMMET a jeho velectěná AVANTASIA ještě nedali souhlas se zvěřejněním záznamu na DVD z letošného MOR, takže jsme tam kde jsme byli, když tu EDGUY natáčeli údajně DVD. Snad se to tentokrát změní a dočkáme se….
Ale hupky zpátky do Novesty. Už zajímavé intro s přelaďujícím se rádiem bylo předzvěstí, že řečtí melodici FIREWIND by mohli zabrat na publikum natěšené zejména na germánský a finský nášup. Rozhodně předčili moje (i dalších) očekávání a sůj čas vymezený zhruba 45 minutami rozhodně nepromarnili. Pro mě byl jejich zpěvák APOLLO PAPATHANASIO jasně nejlepším za celý večer a sledovat jak se hraje jednou rukou na klávesy a druhou na krku kytary není také všední podívaná. Za tu vděčíme neustále se usmívajícímu BOBU KATSIONOSOVI. O tom, že kytara v rukce GUSE.G byla opravdu v trvalém přetížení rychlých licků a skvělě sehraných dvojsól netřeba zmínky. Hodně, ale opravdu hodně velké překvápko v živém provedení, které se domácím poslechem z CD nedá nahradit. Snad jejich live záznam na DVD, který je v chystání dokáže tu sílu zprostředkovat co nejvěrněji, jen co bude k mání určitě si ho nesmí fanoušek rychlé, hodně melodické muziky nechat utéct.
Že vystoupení FIREWIND bude pro mě předčasným nejlepším zážitkem z večera jsem zjistil až po skončení celého festivalu.
Německá thrashová generace z 80. let určitě vyrůstala na DESTRUCTION. Taky jsem měl doma desku s „Mad Butcherem „ na obalu a vlastnit „INFERNAL OVERKILL“ nebo „ETERNAL DEVASTATION„ bylo téměř povinné. Jejich návrat na scénu a zatím poslední album D.E.V.O.L.U.T.I.O.N se zdá být povedeným kouskem. Zvukař zatáhnul za kouzelnou páčku a volume poskočilo rázně nahoru, takže po setu FIREWIND jsme při DESTRUCTION svoje uši řádně otestovali. Trio, kterému od basy rázně velel SCHMIER, do haly pralo ten nepoctivější odlthrash jaký může být. Možná mohla být reakce ze strany fanoušků větší, ale i tak bylo v kotli dost dusno a hodně hlav zkoušelo stejný vrtulník jaký dokázali mistři na pódiu. (na KIUASe ale neměl nikdo, takovou výdrž při kroucení šiškou jsem ještě něviděl) . Měl jsem možnost sledovat sedmiletou absolutně odvázanou fanynku na pravé tribuně, která celé vystoupení DESTRUCTION proskákala a prokřičela. (Tatínkovi bych ihned dal ocenění „Táta ro(c)ku“). Na GAMMARAY ji pak ještě vzal na chvíli i na ramena…..tomu říkám hudební výchova.
Když už jsme u GAMMARAY, musím si postěžovat na mistra zvuku. Viděl jsem je několikrát, ale tentokrát bída bída pane hlukař. To, že KAI zjevně hlasově odešel asi tak v půlce témeř dvouhodinového setu mě nepřekvapilo tolik jako opravdu slabá hlasitost celého jinak dost skvělého vystoupení. KAI HANSEN i HENJO RICHTER jsou absolutně famózní, sehraná dvojice, která i ty nejrychlejší kytarové palby seká s naprostým přehedem a ještě se u toho nádherně baví. Zejména HENJO měl ten večer hubu pořád od ucha k uchu. Jejich výborně vybraná témeř „best of“ sada okořeněná několika sólíčky, a samozřejmě jako vždy rozezpíváváním haly, byla přijata s nadšením téměř euforickým. Přede mnou šílící banda polských fandů řádila jak smyslů zbavená. Jasný tahák večera, který neporazila ani kostýmní eurovizní finská výprava .
Já si ale stejně stojím pořád za těmi FIREWIND….KAI býval i v lepší formě….
LORDI, na které jsem byl dost zvědavej, mi na Benátské noci utekli, tak jejich premiérová show s novými kostýmy měla být u mě tím pravým ořechovým. Jenže chyba lávky, teda spíš muzikantů. Pěkné, strašidelné, ovšem po několika písničkách nudné a až příliš jednoduché písničky, které nějak nemohlky dosáhnout svých kvalit z pomyslných drážek CD nosiče. Zvlášť novinkové neoposlouchané kusy byly divně táhlé a vpravdě i nezajímavé. To u osvědčených fláků jsem ještě docela juchal, ale nebýt častějších změn v maličkostech kostýmů, několika pyroefektů, chrlení krve z motorové pily a pár hororových prvků, deklasoval by se tento druh umění na samý okraj zájmu sám. Ani burcování mistra LORDIHO, ani hodně primitivní bicmanské sólo KITY nijak výrazně neprobralo poněkud klidně vyhlížející halu. Každý pravověrný „ lordí “ fanda mě jistě odbude s tím, že jsou skvělí, ale při střízlivém pohledu na věc ještě zdaleka LORDI nemají sílu starých mistrů typu KISS nebo ALICE COOPERA. Možná je to i způsobeno těmi kostýmy, ve kterých nejsou až na kytaristu moc pohybliví, časté mizení do zákulisí na spádu vystoupení taky nijak nepřidalo. Na přídavky jsem už nečekal a ztratil sel v útrobách nedalekého hotelu, kde měli své hnízdo i všichni umělci. Co bylo dál neřeknu a neřeknu (smazal se mi nějak záhadně můj interní harddisk uložený v lebeční části). Na další řádnou dávku muziky si teda počkám do léta, pak hurá do Vizovic na MOR 2009 !!!
STOUPA
