Když se řekne Magnum, někdo si vzpomene na francouzský tahač, někdo na pověstnou zbraň, ale já si zaručeně první vybavím britskou legendární kapelu, kterou na scéně vede blonďatý frontman BOB CATLEY už pěknou řádku let. Letošní výroční šňůra, která oslavuje 20. výročí od vydání asi nejznámějšího alba v historii téhle squadry „WINGS OF HEAVEN“, neminula ani naši zem, a tak jsem poprvé mohl okusit tenhle melodický, příjemný rock osobně na vlastní oko a ucho v pražské Retro music Hall.
Ještě než došlo k tomu památnému okamžiku, publikum dostalo šanci ohodnotit výkon formace UXL, sestavené témeř z jedné rodiny Tiernyových. Trio bratrů doplněné o basistu a občasného klávesistu Dana Clarka, které nám servírovalo melancholické, trochu expresívně laděné songy. Protáhlý, zvláštní zpěv hlavního protagonisty Johna, který mi hodně vizáží připomínal Bryana Adamse, nás vtahoval do pochmurných hlubin bytí a nebytí, aby po chvilce vykřičel něco málo problémů do poněkud nenaslouchajícího světa. Zvláštní kytarový rock s příchutí vlivů U2, možná i trochu vzdáleně připomínající Marillion, ale nijak přehnaně nerozparádil obecenstvo očekávající birminghamské rockery. U prodejního stánku jsem ale jistý úspěch v prodeji artefaktů UXL zaznamenal, takže své nové posluchače si tady určitě našli. Co mě ale hodně zklamalo byl sortiment, který si přivezli ke 20 výročí sami Magnum. Kromě jednoho typu trika zhola nic!!!Nebyl jsem sám kdo byl přílišnou skromností merchandisingu zaskočen.
Ale o to víc nás Magnum těšili samotným koncertem. Retro se sice zaplnilo dostaečně, ale přece jen jsme myslel, že se budeme podstatně víc tlačit v kotelní vřavě. Alespoň byla šance se v klidu dostat do prvních řad a vychutnávat si zblízka rockovou klasiku. Začátek setu Magnum byl bombastický otvírák „Back To Earth“, následovaný živou „When We Were Younger“. Bob, přestože viditelně už není z nejmladších, dělal všechno pro to, aby publikum vyhecoval do maxima, což se mu během prvních pár minutek lehce podařilo a pak už jen lehkým mávnutím rukou vždycky dirigoval hlasitost pozpěvování spokojených fanoušků. Podařilo se přehrát téměř celé výroční album, a tak se v závěru dostalo i na „Start Talking Love“. Mě ale celý koncert začal připadat neskutečný už od okamžiku, kdy zazněla v akustickém podání nádherně vygradovaná „The Spirit“, kde Bob všem ukázal s jakým feelingem je možné tuhle nádhernou pomalou písničku zazpívat. “Midnite“, „Vigilant“ nebo „Different Worlds“ byly jen další střípky do skvělé mozaiky melodických, známých fláků, které jsem vždycky chtěl vidět a slyšet naživo. Tenhle večer se mi to konečně podařilo, a když ještě v závěru nastoupily přídavky „All Angland´s Eyes“ a „Kingdom OF Madness“ byl jsem vděčným ,poskakujícím a prozpěvujícím si členem Magnumovského „retrokotle“. Zásadně se neusmívající kytarista TONY CLARKIN tentokrát vynechal jeden ze svých pověstných klobouků a celý večer se tvářil jako že on nic, on „muzikant“. Zato basák AL BARROW řádil co mu malé pódim dovolilo a klávesista MARK STANWAY na nás koulel zpoza baterie kláves neustále očima jak vodník z filmu s Tomášem Holým.Celá tahle výborně šlapající mašina byla poháněna bicmanem HARRY JAMESEM a během koncertního našlapaného setu MAGNUM bylo jasně znát, že tohle je přesně ta muzika, která je všechny i po letech hraní skvěle baví. Čistý a hlasitostí tak akorát nadupaný zvuk spolu s decentním osvětlením působil v některých momentech možná i trochu magicky, zvlášť v pomalejších pasážích, kde se síla emotivního zpěvu dostávala snad až do morku kostí. BOB i ostatní, ve sborech silně vypomáhající, všechno odzpívali nádherně a tak přibylé vrásky ve tvářích muzikantů ani patina dvacetiletého výročí skvělého alba na kvalitě písniček nijak nebyly znát.
Téměř dvacítka hitů, které na nás Magnum vychrlili byla dobře zvoleným průřezem jejich kariéry, samozřejmě s důrazem na již zmíněné výroční album. Klidně bych vydržel ještě další půlhodinku poslouchat silné rockové balady i přímočarý písničkový nářez téhle anglické silné pětky, ale konec byl ve znamení douhého potřásání rukou s obecenstvem, které ostatně BOB pěstoval pečlivě celý večer. Na tvářích účinkujících bylo znát, že první zastávka u nás je hodně příjemně překvapila a tak se jen těším že BOB CATLEY dorazí a spoň na Masters Of Rock v kavalkádě hudebního seskupení AVANTASIA. Je na co se těšit!!
