čas: 16.11.2014
místo: Praha – Roxy
Pravidelné návštěvy, dnes již legendy britské vlny heavy metalu, v naší domovině, netvoří sice z koncertu událost století, přesto je téměř nutnost zajít se podívat. Navíc britové nepřijeli sami, tak hurá do děje. I když se přiznám, že s odstupem času nevím zda přímo hurá. Ale postupně.
Večer otevřela americká úderka HALCYON WAY a i když chasníci dělali co mohli, tak to zůstalo někde na rozpačité půli cesty k fans. Osobně si myslím, že pánové mají celkem slušný hudební materiál, ale díky „zvukovému kouzelníkovi“ se z něj stala jen prapodivná směsice patónů, což není pro průběh večera zcela fér. Shrnuto, kapela i muzika fajná, zvukař vocas.
Rychlá přestavba nástrojovky a jede se dál v americkém stylu od bardů SKID ROW. Díky plácečku na pódiu, žádná šílená show, ale rutinně odvedená práce, postavená spíše na historické tvorbě. I když nutno přiznat, že materiál byl poměrně vyvážený, stejně jako se začínal lehce vyvažovat zvuk v sále. Kapela tomu dávala od úvodní Slave to the Grind , přes Big Guns, 18 and Life, přes cover od Ramones – Psycho Therapy až k závěrečné Youth Gone Wild, patřičně zabrat a dá se říct, že bodovala na plné čáře. I když zvukově má vše skutečně ještě rezervu.
Pódium se opět trochu přestavuje, aby hlavní star večera měla přeci jen více placu k produkci, tma, Ejsícké intro It´s a Long Way to The Top ( s ohledem na situaci téměř nekonečné) a už se do fans valí úvodní Motorcycle Man a sál téměř vybuchuje nadšením. Co říct víc k SAXON? Co skladba to téměř klenot žánru. Použít slovo staří bardi se mi moc nechce, i když 35 let na podiích naznačuje, že to zajdové taky nejsou. Jenže když člověk vidí a poslouchá Biffa Byforda, tak dochází k přesvědčení o pravdivosti rčení, že muži nestárnou. Přes následnou Sacrifice, Power and The Glory, k Heavy Metal Thunder, ale to už se dostávám do uličky ve které jsem, co se týká výčtu playlistu, být nechtěl. Koncert jednoznačně luxusní, zvuk na patřičné kvalitě ( s přihlédnutím k místu, ale kam jinam koncert nasměrovat?), a tak si užívám dojmů a jediné co mě mrzí je, že nadali oblíbenou Dogs of War.
K výkonu kapely nelze cokoliv říct. Opravdu bravurnost sama, ale přeci jen se jisté zahlodání v mysli vyskytlo.
Bez potřeby podsunout komukoliv svůj názor, spíše směřuju k polemice, si tak říkám, jedno velké Proč. Plakát, koncert, tři kapely, z toho dvě super, bomba, legendy. Proč ale je slyšet přijatelně jen jedna? Nehledám viníka, spíš si jen říkám proč a možná by mě zajímal důvod.
Má kapela, která je 35 let na pódiu zapotřebí „ušlápnout“ zbytek, aby vynikla? Hlasitost bych možná pochopil, ale to stačí jen povytáhnout u mixu „šavle“ a je to. Nebo předkapely mají místo zvukaře dementní absolventy pomocné školy bez uší a rukou? Pochybuju a otázka zůstává. A odpověď (spíš řešení) se pak nabízí. Koncert vypustit a našetřené prachy vrazit do zahraničního nabušeného fesťáku, kde ty kapely hrají každoročně a set cca stejný jako zdejší koncert. Nabušenej zvuk (nikdo není v roli předkapely), výborná atmosféra = lepší zážitek. Je to krajní řešení, které ani sám nevítám, protože všem tuzemským pořadatelům fandím.
Ale jak ze situace ven? Uvítám proto váš názor, postřeh, polemiku.
Vox Populi, Vox Dei.
S chutí do toho.
