místo: La Fabrika – Praha
čas: 31.3.2015
Myslím si, že všichni v ČR zaznamenali událost průjezdu amerického konvoje, včetně jejich zastávek. Při té pražské byl pro americké vojáky přichystán v La Fabrice koncert, na kterém jsme nemohli chybět. Z důvodu časově omezené vycházky byl koncert také jen dvouhodinový a snad se mládencům líbil. Doufám, že se nikdo neurazí, pokud říkám mládenci, ale v civilu vypadali spíše jako skautíci a člověk měl spíš tendence chránit je.
Večer a dění na podiu odstartovala dívčí formace TOTÁL VOKÁL a song z filmu Lví král, celkem na rozjezd asi zabral. Celý večer moderovala, spíš tak nějak „tlumočnicky“ vedla, herečka Eva JENÍČKOVÁ. Pro připomenutí rolí, Marika ze „Sněženek“ a Vendulka z „Básníků“. Z mého pohledu žena, která svojí postavou i vizáží zcela popírá nekompromisní tok času. K tomu přičtu dost sexy „ohoz“ (bulvár již stačil patřičně komentářem znectít) a kluci mohli mít po párty i dost divoké sny. Ale zpátky k muzice.
Druhý v pořadí Jiří SUCHÝ mě svojí vitálností bezmála rozebral na součástky. Za jeho zády i proběhla produkce filmu Kdyby tisíc klarinetů a fakt asi muži nestárnou.
Pomyslnou štafetu pak přebíral Petr JANDA, který bez kapely dal k dobru dva kousky ze své dílny a předal podium kapele MYDY RABYCAD, která do té doby pro mě zcela neznámou veličinou, ale pro konkrétní večer snad nejlepší volbou co se hudby a show týká. I některé kluky to strhlo k tanci a bavení se. Bohužel jen do doby,, než jakýsi pan Vidlák BURANOVIČ v šusťákové teplákovce a s batohem na zádech, díky promilím, pojal přesvědčení, že je Králem salónů. Myslím si, že američané jsou ve své podstatě družící se národ, ale zde,,Bohužel,,opravdu raději vyklidili parket.
Nikdy jsem hudebně následného interpreta nesledoval, navíc jsem kdesi jen zahlédl jeho označení alá český Justin Bieber a tak jsem Adama MIŠÍKA zcela vypustil ze zřetele. Po jeho songu od Elvise Presleyho se snažím doufat, že má Adam lepší dny a zcela falešná, přiškrcená verze songu byla jen dána náhlou indispozicí (řekněme z,,, třeba z trémy). Nechci ho smést ze stolu, ale mám pocit, že od té doby i začal koncert trochu produkčně „stagnovat“ co se týká „živosti“ muziky. Drobné technické zádrhele kolem krabičkové (nahrávka smyčky hlasu) kouzelnice a jazzové zpěvačky Markéty FOUKALOVÉ, i když ona odvedla perfekt job, poslaly atmošku trochu ke „dnu“ a nezachránil to ani jakýsi Rock and Roll band (jméno fakt nedám) kytaristy původem ze Států, zakotvícím přechodně v Praze.
Poslední v řadě David KOLLER s jeho bandem to pak znovu vznesl k nebesům a varu, ale to už spíše pro české návštěvníky, protože kluci od vojáků se spíš už začli houfovat u dveří k nezbytnému odjezdu do kasína.
Shrnuto, každopádně to byla fajn akce, zvlášt když člověk ví, že organizace probíhala poměrně rychle a téměř za poklusu. A pochvala od ministra obrany Stropnického přišla také a to i přímo na místě konání. Takže poděkování organizátorům, stejně tak učínkujícím, návštěvníkům a klukům od maskáčů přejeme VŽDY štastný návrat domů. Nemyslím jen do kasáren v Německu, ale domů.