Europe jsou jednou z kapel, která po většinu své kariéry musí bojovat s letitým dogmatem, že jsou kapelou jednoho hitu. Nejlepším prostředkem tohoto boje jsou živá vystoupení. Na pražskou část boje je 7. února 2010 přišlo podívat jedenáct stovek lidí. A jak to dopadlo? Čtěte dále…
Pražský koncert Europe se konal v místě prozatím nepříliš tradičním – Kulturním centru Vltavská, kam byl přeložen z původně ohlášené Retro Music Hall. Když jsme do podzemního sálu centra vstoupili, hned nám bylo jasno, že to bylo moudré rozhodnutí. Poměrně rozsáhlé prostory KC byly řádně zaplněny a bylo jasné, že v sympatických, avšak stísněnějších prostorách Retro Music Hall by to pro kapelu a zejména diváky nebylo úplně příjemné.
O otevření koncertu se postarala česká předkapela Dying Passion. Dle studia internetu bývá škatulkována jako gothic metal, což mne (vzhledem k mé silné antipatii k tomuto stylu) dvakrát nepotěšilo. Realita však byla trochu jiná. Jak už je dnes často trendem, kapela se zpěvačkou v čele bývá často hozena do škatule gothic metal, i když je hudebně úplně jinde, což je přesně případ Dying Passion. Nicméně tímto z mé strany výčet pozitiv v podstatě končí. Dying Passion působili nemastným neslaným dojmem a již dnes den po koncertu mám problém si cokoliv vybavit. Zpěvačka chvílemi působila jako fanynka Marty Jandové, což bylo znát na suverénním projevu, který však k předkapelám příliš nepasuje. Playtime naštěstí nebyl přepálený, a tak Dying Passion po 40 minutách bez jakéhokoli dojmu (i když tradiční pivní mudrcové v publiku si neodpustili oplzlé výjevy směrem ke kapele) opustili pódium.
Následovala půlhodinová pauza, kterou zpestřilo odehrání dobré čtvrtiny poslední řadovky Judas Priest – Nostradamus z repráků, což vzhledem k současné tvorbě Europe (a zejména otvíráku Last Look at Eden) nebyla vůbec špatná volba a zdálo se, že řadu diváků to naladilo na show Europe lépe než předkapela. Ve 21.10 světla zhasla a rozeznělo se intro z nové desky. Po necelé minutě za postupného příchodu kapely přešlo v mohutný start již zmíněného titulního otvíráku posledního alba. Europe nemohli zvolit lépe – epický song podporovaný smyčci z playbacku působí majestátním a přitom i hitovým dojmem a navíc se zdálo, že řada posluchačů ho již měla velmi dobře zažitý.
Již během prvních songů mnou prostoupil neskutečně blažený pocit. Jelikož se srdcem považuji za rockera, bylo pro mne vystoupení Europe přímo niterným zážitkem. Proč? Europe v současném rozpoložení a kondici jsou totiž naprosto ukázkovou rockovou bandou v čele se zpěvákem Joeym Tempestem jakožto SKUTEČNOU rockovou hvězdou. Málokdy se vám naskytne pohled na kapelu, která působí suverénně a přitom nenamachrovaně a každý jejich pohyb srší přirozeností.
Jelikož se kapele podařilo publikum získat již otvírákem, bylo v podstatě jedno, co se hrálo. Přesto lze i na setlist pět pouze ódy, protože vyváženě uspokojil touhy „staříků“ (ale i mladíků, kteří toužili ochutnat, kudy kráčela historie) volajících po vousatých hitech či generace, kterou oslovila nová, říznější tvář současných Europe. Co mě vysloveně potěšilo, byl výkon Joey Tempesta ve starých skladbách. Vzhledem k tomu o kolik se mu hlas oproti 80. letům posunul níž, zpíval staré věci s přehledem a bravurou a mnohým věcem (Scream of Anger) přidávalo současné pojetí na razanci. Jestliže jsem jmenoval Joey Tempesta jako tahouna kapely, nemůžu nezmínit kytaristu Johna Noruma jakožto „morseovského“ rockového hrdinu, který dovede o svých nezměrných kvalitách přesvědčit bez jakýcholiv hmatníkových exhibicí a u kterého má každý tón smysl, což vyznělo nejvíce zejména ve dvojici Optimus/Seventh Sign.
Prostor Kulturního centra Vltavská se rovněž osvědčil – koncert provázel po celou dobu ideální zvuk a kapela měla na podiu dost prostoru na dynamický projev, u svých vrstevníků většinou nepříliš vídaný. Reakce publika sice nešla srovnávat s masovou euforií na loňském Masters of Rock, kdy na závěr show skákalo přes 10 tisíc lidí, ale i tak jsem měl pocit, že rozhodně nejsem jediným, který sleduje koncert, jenž se mu silně zapíše do mysli.
A které skladby sklidily největší úspěch? Z nové desky mne naprosto uzemnila No Stone Unturned, jejíž epický nádech se naživo proměnil v explozi emocí a během refrénu jsem jen zavíral oči a nechával se skladbou unášet. Titulní song z comebackové desky Start from the Dark je už dnes pomalu klasikou, což jednoznačně živé podání potvrdilo. Koncert jako celek patrně gradoval v duu dvou nesmrtelných hitů Cherokee/Rock the Night, kdy se pod podiem strhla skutečně wild rocková pařba. Možná to trochu odnesl v přídavku hit největší The Final Countdown, ale možná jsme právě tímhle dostali odpověď na otázku nastolenou na počátku reportu.
Jsou Europe kapelou jednoho hitu? Myslím, že každý návštěvník jejich koncertu na Vltavské vám odpoví důrazné „ne“ (tvrzení lze podpořit i faktem, že si s klidem Europe dovolili vypustit druhý největší hit Carrie). Současní Europe jsou kapelou, která se jako jedna z mála povedlo úspěšně transformovat z pohaslé hvězdy 80. let na moderní a šlapající rockovou bandu současnosti. Své zkušenosti ze starších rockových dob umí kapela pouze velmi povedeně využívat a s naprostou lehkostí si podmanit obecenstvo. Přidejte si k tomu perfektní organizaci a máte na světě možná rockový koncert letošní zimy :-)
Setlist: 1. Prelude, 2. Last Look at Eden, 3. Love is not the Enemy, 4. Superstitious, 5. Gonna Get Ready, 6. Scream of Anger, 7. No Stone Unturned, 8. Let the Good Times Rock, 9. Prisoners in Paradise, 10. Open Your Heart, 11. Stormwind, 12. Optimus, 13. Seventh Sign, 14. New Love in Town, 15. Start from the Dark, 16. Cherokee, 17. Rock the Night, Encore: 18. The Beast, 19. The Final Countdown
Martin Chroust
