Začátkem roku 2010 zařadila Organizace spojených národů (OSN) do svého oficiálního kalendáře svátek perského Nového roku (Nourúz, v překladu z perštiny „Nový den“). Tento svátek je starší než 3000 let a slaví se v Íránu a dalších zemích 21. března, v den jarní rovnodennosti. Zvyky a obyčeje se v tomto období, kdy se příroda probouzí k novému životu, nesou v duchu konce a nového začátku. Lidé zasazují semena rostlin, kupují si nové oblečení a skáčou přes oheň, který je symbolem znovuzrození, očištění, obnovy.
Oslava svátku Nourúz 21. března 2010 v pražském Divadle ABC měla podobu koncertu Shahaba Tolouie, kytaristy a zpěváka íránského původu, nyní žijícího v České republice. Shahab sám označuje svou hudbu za „persko–španělskou fúzi“: směs tradiční perské hudby a španělského flamenca. Některé jeho skladby jsou čistě instrumentální, jiné doprovází zpěvem – zhudebňuje poezii perských básníků středověkých (Džaláleddín Balchí Rúmí, Háfez Šírází) a moderních (Rahím Moíní Kermánšáhí) i skládá vlastní texty.
Spolu se Shahabem v divadle ABC zahráli Tomáš Vychytil (kytara), Tomáš Reindl (indická tabla a jiné etnické perkuse), Martin Kapusník (kontrabas), Hearn Gadbois (tradiční perský buben zarb), v některých skladbách se k nim připojili David Koller (bicí, zpěv) a Pavel J. Ryba (baskytara). Když jdete na koncert Shahaba a spol., rozhodně nečekejte, že si každý s kamenným výrazem upřeným do země odehraje svoje, nestaraje se o okolí. Hudebníci spolu živě komunikují pohledem, reagují na sebe, srší z nich energie spoluvytváření a vy máte najednou náladu vyskočit ze sedadla a točit se dokolečka.
Součástí programu byla i tři taneční vystoupení. Při skladbě „Nightingale“ ztvárnila Rena Milgrom klasickým perským tancem slavíka a růži, kteří v perské poezii symbolizují milujícího a milovaného – mohou to být dva lidé nebo člověk a Bůh. Krásná byla gesta rukou, jimiž Rena naznačovala květ růže. K tomuto tanci jí Shahab hrál na setár, tradiční perský nástroj příbuzný loutně.
Při skladbě „New Traditions“ předvedla Rena tanec inspirovaný kromě klasického perského tance (gesta rukou, úklony horní poloviny těla, otočky, pózy na pološpičkách) také stylem Hilal, který vytvořila současná egyptská tanečnice a choreografka Suraya Hilal propojením arabského folklóru s modernou. Na rozdíl od břišního tance, který pracuje se svalovými izolacemi (dolní – nebo horní – polovina těla se pohybuje, zatímco druhá je v klidu), v Hilalu se tělo pohybuje spojitě, jako celek. Pánev se od hrudníku a ramen neodděluje. Bílé šaty, v nichž Rena tančila, evokovaly roucha dervíšů a výborně se hodily k tanci propojujícímu staré a nové, tradiční a moderní, nebeské a pozemské. Bílá barva je jako stvořená k improvizaci, k zapojení fantazie. Tak jako bílé listy papíru, na které můžeme cokoli nakreslit nebo napsat.
Poslední taneční vystoupení – flamenco – předvedla na skladbu „Colombianas“ Petra Šťastná, která se flamencu věnuje již od roku 1998. Obdivovala jsem její výraz ve tváři, elegantní držení horní poloviny těla a dynamické otočky. Nádhera.
Koncert měl velký úspěch, divákům se podařilo vytleskat a vyjásat ještě jednu skladbu jako přídavek. Během ní hrál každý z hudebníků chvíli sólo a ostatní buď naslouchali, nebo jej nevtíravě doprovázeli.
Co dodat na závěr? Šťastný nový rok 3748!
text: Magdalena Hošková, foto: Jiří Šeda
Oslava perského Nového roku v Divadle ABC 1 komentář reakcí