Ve středu 13. června 2007 přijel Marylin Manson se svoji kapelou na jedinou zastávku do Česka, aby nám představil svoji novou desku Eat Me, Drink Me. Marylina Mansona předchází pověst obscénního démona, takže koncert sliboval i pro neskalní fandy jako jsem já jistě zajímavou podívanou.
Poznámka: Na tento koncert redakce Musicfoto.net nedostala fotopas. Report je tedy bez fotek.
Hudební prezentaci Marylina není třeba dlouho představovat. Industriální rock/metalový nářez, ovlivněný především tvorbou Trenta Reznora a jeho Nine Inch Nails, k tomu náklaďák makeupu a černého laku na nehty … však ten obrázek znáte. Marylin Manson si potrpí na výstřední image a umí ji hlavně dobře prodat. Pražský koncert byl součástí turné k jeho šesté studiové desce nazvané Eat Me, Drink Me, která nabrala opět poněkud odlišný kurz ve srovnání s předchozí tvorbou. Album je naplněno pomalejšími melodičtějšími songy, které jsou po mansonovsku „romantické“. Hudebně zajímavé, nicméně žádné koncertní pecky nenabízí, takže nezbývalo než doufat v osvědčenější kousky.
Jako předkapela se nám představila mně absolutně neznámá Vladivojna La Chia se svojí kapelou Banana. Průměrné hardrockové rify doprovázely netradiční vokální výstup Vladivojny. Možná simulovaný epileptický záchvat, možná větší než malé množství tvrdších drog, každopádně tahle potrhlá Ostravanka to umí na podiu rozjet a minimálně na rozehřátí publika to stačilo. Na druhou stranu Disturbed byli před šesti lety jistě zajímavější.
V tuhle chvíli následoval náš přesun do ‘kotle’, který na středečním koncertu dostal i druhý rozměr. I přesto, že T-Mobile Arena nebyla zcela vyprodaná, tak horké letní počasí vytvořilo z jinak hokejového stánku saunu. Hodina čekání na Marylina rád-nechávám-publikum-čekat-a-to-i-mezi-písničkama-což-nejednoho-fanouška-dokáže-nasrat Mansona se tak změnila v propocené utrpení a to horší nás samozřejmě ještě čekalo.
Arena zhasíná, plátno rudne a za zvuku intra se objevují siluety kapely ve složení Marylin Manson, Tim Skold (kytara), Ginger Fish (bicí), Rob Holliday (basa) a Chris Vrenna (klávesy a dva bubínky) . Z nadějného atmosférického začátku nás však nechal procitnout utahaný song z nového alba If I Was Your Vampire a ani mikrofon zakončený masivní čepelí to nezachránil, jak by taky mohl :-). Druhá písnička Disposable Teens je ovšem z jiného metalového soudku a tak hned při prvním taktu vyskočila celá T-Mobile Arena jako jeden muž a nastalo pravé koncertní šílenství. V podobném duchu probíhal i celý zbytek koncertu jakoby na houpačce, pomalé koncertně nudné songy z nového alba (You and Me and Devil makes 3, Just a Car Cash nebo Heart-Shaped Glasses) střídaly osvědčené vypalovačky typu mOBSCENE, The Beutiful People nebo matrixovský Rock is Dead. Celkově však byl vystoupení MM dosti fádní a rozvleklé, k čemuž přispěly i krátké pauzy mezi jednotlivými tracky, které koncert zbytečně kouskovaly a úspěšně zabíjely atmosféru právě dohraného songu (jak jsem se dočetl jinde, MM si v těchto pauzách dopřával doping v podobě několika doušků kyslíku z bomby, čemuž se není vzhledem k podmínkám v hale divit).
Ze svého laického podhledu můžu říct, že po hudební stránce byl výkon celé kapely precizní, snad kromě MM, kterému v závěru doslova docházel dech a např. The Fight Song byl trochu pofirdérní a Marylin nebyl téměř slyšet. Vůbec by možná celému koncertu prospělo pár decibelů navíc, vokální výkon publika asi zvukaře překvapil ;-).
Největší zklamání ale pro mě byla absence téměř jakékoliv show. Promítání nemastných neslaných klipů na plátno, několik různých halenek, pár desítek hořících svíček na pódiu či plivání do publika mě rozhodně neuspokojilo a už vůbec nemohlo dostát náročným požadavkům největších fanoušků MM. No a „fucking motherfuckers“ a „fucking město“ slýcháme na svoji i na adresu naší metropole od kdekoho, takže nic nového pod sluncem ani zde. Za řeč stojí snad jen svíjení se v záři reflektorů na obrovské židli, které dodalo písničce The Nobodies zajímavou atmosféru hodnou koncertu Marylina Mansona. Ale tim končíme, The Nobodies byl jediný přídavek a tak poslední song, po kterém jsme se na kost propocení vypotáceli z T-Mobile Areny a vyrazili schnout do nejbližšího baru. To už vás ale nezajímá, takže zdar a sílu a naschle někdy příště!
