Když jsem se rozhodovala navštívit první ročník Open Air festivalu, měla jsem lehké obavy z případných organizačních nedostatků, kterým se nevyhne žádný začínající pořadatel velké hudební akce. Ale lákadlo taneční legendy Faithless bylo tak mocné, že mu prostě nešlo odolat. A tak i přes katastrofické předpovědi počasí jsem s kolegyní fotografkou dorazila v pátek večer do Panenského Týnce a směle se vnořila do festivalového dění. Mé obavy z organizátorské nezkušenosti se rychle rozplynuly. Cítila jsem se tu jako vloni na Sázavafestu a to hlavně díky hlavnímu partnerovi festivalu, kterým byl O2 mobilní operátor, který v předchozích ročnících zaštiťoval právě festival na břehu Sázavy.
Ačkoliv jsme dorazily už za tmy, na týneckém letišti jsme se rychle zorientovaly a spěchaly se naladit předkrmem v podobě českých stálic, jakými byly Tata bojs, Sunshine či Wohnout. Já jsem zalitovala, že mi nebylo dopřáno užít si kapelu Navigators, jejíž hvězda zaslouženě stoupá po vydání druhého alba My Place. Tahle skvěle znějící funková kapelka by si pro příště určitě zasloužila pozdější čas vystoupení než ve dvě odpoledne, kdy jsou pracující fanoušci ještě v plném zápřahu.
Nicméně blíží se desátá večerní a většina návštěvníků míří k hlavní O2 stagi, kde už má nazvučeno první eso dnešního večera, norští Röyksopp. Ti předvedli bezchybný výkon a nemilosrdně nám servírovali svou uhrančivou elektronickou show včetně masek a převleků vokalistky Robyn, která s kapelou dlouhodobě spolupracuje.
Poté jsme se s kolegyní doběhly osvěžit jak ke stánku s občerstvením, kterých tu byl nepřeberný výběr, tak hudebně, protože čas čekání na legendu vyplnili na Cool stagi populární Support Lesbiens.
Přesně ve dvacet tři čtyřicet pět jsem zaslechla první tóny svých elektronických bohů a tepovka se mi začala zvedat společně s přicházejícím deštěm. Během následující hodiny a půl jsem se dočkala většiny zásadních hitů z patnáctileté kariéry Faithless. Hudebníci nešetřili ani písněmi z úplně čerstvého alba The Dance. A tak jsme tedy tancovali. Masa fanoušků byla úctyhodná a zobala Maxi Jazzovi z ruky. Však se také kapela po jedné hodině ranní jen nerada loučila. Komu se ještě nechtělo spát, mohl doschnout na Multi – culty stagi, kde hrál nad ránem drum and bassový kouzelník LTJ Bukem.
Sobotní program začala část návštěvníků vycházkou do městysu Panenský Týnec, kde stojí klášter, opředený legendami a mystickou atmosférou. Odpoledne ve festivalovém areálu nabízelo krom různých sportovních kratochvílí i představení pro děti v podání divadla Minor. Jejich „Bruncvík a lev“ pobavil všechny napříč generacemi. A pak pro nás začal hudební maraton. Naladění s kapelou 100°C nevyšlo podle mých představ, parta kolem Jakuba Johánka bývala ve svých začátcích víc nadšená. Chuť jsem si spravila hodinkou ve společnosti Illustratosphere Dana Bárty. Kapela zahrála i pár vypůjčených věcí v luxusním jazzovém kabátku, podala standardně skvělý výkon a Danovy promyšleně šroubované průpovídky mě pokaždé spolehlivě rozesmály.
Dalším hřebem večera byl comeback Richarda Müllera. I v děsivém županoidním sáčku s přehledem opanoval jeviště a sázel jeden hit za druhým, jištěn za zády výbornou kapelou. Z dalších českých interpretů byli k slyšení Psí vojáci, Laura a její tygři, Buty, Čechomor a další.
Zahraniční sekci dnes večer zastupovali především dánští The Kissaway trail, hezouncí hošíci s hebkými hlásky, čemuž odpovídal i věk fanynek pod pódiem. Tahákem sobotního večera se stal nejžhavější objev britské kytarové scény, partička Kasabian, která se na hudební scéně pohybuje od roku 2004, vydala tři alba a za to loňské „West Ryder Pauper Lunatic“ sklidila řadu evropských hudebních cen. Pánové se sice pomaleji rozehřívali, ale pohled na krásné české dívky v kotli je nakonec rozžhavil do běla, takže o přídavky jsme se bát nemuseli. Slibované hlavy sice nakonec do diváků nelétaly, ale i tak to byla nakládačka!
Počasí se nad námi dnes také smilovalo, nespadla ani kapka.
Ještě bych se ráda zastavila u několika novinek, které pro návštěvníky festivalu organizátoři připravili. Předně to byla snaha o čistší a ekologičtější festival, takže jsme měli možnost třídit vyprodukované odpadky či na festival dojet ekobusem. A další zajímavý aspekt byl ohled na rodiny, které vyrazí na festival s dětmi. V této oblasti je jistě mnoho co nabídnout či zlepšit, což přesahuje možnosti tohoto článku, nicméně myšlenka podpory rodin na hudebním festivalu je mi velmi milá. Drobností, které by se daly udělat během festivalu jinak či lépe, je mnoho. Já však především oceňuji snahu pořadatelů, zařazovat novinky do své nabídky a držím palce, aby se jim dařilo tento směr festivalu rozvíjet a zlepšovat.
Při zpáteční cestě z festivalu mi tedy nezbylo, než stručně podotknout :„ Akci hodnotím kladně!“
Foto: Jitka Maděrová, Text: Andrea Stárková
Open Air Festival 2010 1 komentář reakcí