Na tuhle středu (27.10.2010) se nedočkavě těšilo několik tisíc lidí. Už během odpoledne se v centru Olomouce začaly po lavičkách hojně povalovat postavy v křiváku, které čekaly na večerní show Deep Purple.
Britská legenda během aktuálního turné poctila svou návštěvou nejen obligátní Prahu, ale i olomoucký zimní stadion, který byl víc jak týden dopředu beznadějně vyprodán. Proto není divu, že bylo prostranství před stadionem již po šesté hodině v obležení nedočkavců a s množstvím návštěvníků se pojily i obvyklé fronty před vstupní prohlídkou. Příjemným překvapením pro mě bylo, že se na rockovou legendu nepřišli podívat výhradně jejich vrstevníci, ale podstatná část návštěvníků byla o víc než generaci mladší.
Na prestižní post předskokana byla vybrána domácí kapela The Again. První tóny se ozvaly již pár minut před sedmou a odstartovaly necelý půlhodinový set jižanského rocku. Zajímavým tahem byly krátké sukně zpěvaček, které ale daly o to víc vyniknout strnutým „pohybovým“ kreacím jejich majitelek. Ikdyž snaha kapely rozhýbat publikum byla značná, zaujmout dav, který si nejvíc ze všeho přeje, aby už nastoupily hvězdy, je nesplnitelný úkol. Nejsilnějším pocitem z této části pro mě bohužel zůstává zima prokousávající se postupně celým tělem… Nutno podotknout, že ani osvětlovač se moc nesnažil předskokany podpořit a nespustil nic lepšího než bílé světlo, což byla škoda.
Po nutné úpravě pódia se stadion zahalil do tmy a začalo to, o čem mnozí možná ve skrytu duše pochybovali – opravdoví Deep Purple. Už první song (vlastně 4v1) všechny přesvědčil, že tihle pánové do starého železa rozhodně nepatří, šetřit se nebudou a nadšení publika si dovedou vychutnat. Kdo čekal nářez „starých“ fláků, mohl být z poloviny spokojený, neboť vystoupení tvořily jak novější věci z posledních tří alb, tak i čtyřicet let staré pecky jako úvodní Hard Lovin‘ man. Během koncertu tak dostaly prostor relativní „novinky“ Rapture of the Deep, Silver Tonque, Hounted, Evil Louie ale i klasiky Space Truckin‘, Lazy nebo Perfect Strangers. To vše lahůdkově proloženo improvizačními čísly pánů Morse, Glovera a Aireyho, který klaviaturou nechal proběhnout i úryvek Smetanovy Vltavy, což bylo odměněno bouřlivým potleskem a řevem.
Po víc než hodině koncertu se atmosféra na olomouckém zimáku dala porcovat a ve vzduchu visela nevyslovená obava – co když ji nezahrajou??? O několik okamžiků ale úvodní riff nenechal nikoho na pochybách a Smoke on the Water si v nadšeném opojení zazpíval celý stadion. Mezi přídavky se blýskl Almost Human z alba Abandon a po dalších dvaceti minutách nabitých energií byla show u konce. Deep Purple bezezbytku dokázali, že jsou nejen živoucí legendou, ale i kapelou, která stále žije, hraje a hlavně – užívá si to!
