Na úvod bych chtěl předeslat, že staromilecky upřednostňuji oslavu narozenin, kdy je možno oslavenci osobně poblahopřát a přesto jsem byl účasten oslavy, která byla spíše bohužel jen vzdáním holdu a vzpomínkou. Ale popořádku.
7.3. Retro Music Hall – Praha. Vzpomínka na nedožité šedesátiny Jirky Schelingera.
Kdo by neměl rád jeho muziku a neznal alespoň několik jeho hitů? Takových je u nás v republice asi pramálo a na návštěvnosti to bylo znát. Bylo plno a osobně se tomu vůbec nedivím. Trošínku se natáhl začátek a hosté to dávali i poměrně najevo. Když ale začala úvodní produkce Jirkova klipu, tak bylo po nespokojenosti a vše se už začlo rozjíždět patřičným tempem. Při příchodu kapely si myslím, že náznaky nespokojenosti byly dávno pryč.
Asi se sluší a patří představit jednotlivé aktéry večera a tak tedy : bicí – Jaroslav Ruml, basa – Ivan Čermák, kytara – Aleš Suchopár, kytara – Tomáš Pavelka, zpěv – Milan Schelinger. I když tady si myslím, že v případě Schelinger- bandu netřeba představovat. A musím přiznat, že mne velmi příjemně potěšilo, že Milanovi „dozrál“ hlas. Navíc mi příjde, že získal o dost větší jistotu nežli si pamatuji z kdysi dávno proběhlého koncertu s projektem Zemětřesení.
Osobně bych koncertní část rozdělil do několika bloků pro lepší popsání.
ÚVOD : Dřív než začnou první tóny, je samozřejmě držena pietní minuta ticha a já se nyní pokusím ještě jednou překousnout poznání, že ne všichni umí pochopit, co je chvilka mlčení a co znamená tichý projev úcty. Začíná se hrát, první skladby jsou spíše narozehřátí, i když první písnička s názvem ZIMA, je trošku ještě „přimrzlá“ a zvukař lehce hledá balanc. Přesto je to ale poměrně pohoda a lidé se začínají koncertem bavit. Ta muzika to stejně jinam nežli do pohodové zábavy nepustí. MIMINKO, HUDBA RADOST DÁVÁ, když dojde na JSEM PRÝ BLÁZEN JEN, tak už je celý sál ve varu a všichni zpívají. Jak taky jinak. Band hraje suprově a poměrně skvěle se bavím. Myslím si, že nejenom já. ZNÁM TISÍC DŮVODŮ, SNÍH A MRÁZ, NESKUTEČNÁ, a pomyslný set uzavírají JAHODY MRAŽENÝ. Přiznám se, že tu skladbu už trošínku nemusím s ohledem na její obehranost, ale asi jí vypustit nelze, protože by to byla svatokrádež.
Jeden z největších hitů otevřel prostor pro pauzu. Samozřejmě, že se nebude odpočívat, ale naopak. Zástupce vydavatelství Supraphon předává diamantovou desku. No, milion prodaných nosičů je milion prodaných nosičů. Super, z toho už se dá i poměrně snadněji vytvořit troj-CD, které se i křtí. Kmotrem je Jarda UHLÍŘ – člověk, který i za úspěchem Jirky stojí. Díky skladbám co pro něj napsal. Desky – ceny předány, CD náležitě ulepeno nějakým oslavným mokem a jde se na další hudební část.
SIM-SALA-BIM, NA MÁLE MÁM, RENÉ, JÁ A RUDOLF, COŽ TAKHLE DÁT SI ŠPENÁT, LUPIČ WILLI, UŽ MĚ NELÍBEJ – možná by mě zajímalo jak je mezi posluchači rozdělen poměr těch, co mají spíše rádi tu Jirkovu rockovější muziku a těch, kteří mají spíše raději tu „buble-gumovou“ popinu. Já osobně raději tu rockovější. Snad asi i první z gratulantů nebo spíš z těch, kteří přišli zavzpomínat. Aleš BRICHTA – CO DĚLÁ INDIÁN, a velmi příjemné PTAJÍ SE LIDÉ – Kamil STŘIHAVKA, super. Milan pak dává mojí velmi oblíbenou, LUCRECIA BORGIA, jsem nadšen. A další z hostů, hit hitů (i když je to cover) ŠÍPKOVÁ RŮŽENKA – Petr KOLÁŘ. S ním to zpívá celá Retro Music Hall. Pak návrat k rockovější poloze, DIVNÉ TUŠENÍ, NESMÍM ZNÁT JEJÍ JMÉNO, ČAS. A je tu další intermezzo. V podání dalšího hosta, kterým je dětský pěvecký sbor ŘETÍZEK. Děvčátka ze sboru byla celou dobu na podiu a velmi pomáhala se sbory a nyní si pod taktovkou jejich sbormistra střihla jednu skladbičku. Název mi samozřejmě unikl, ale bylo to velmi příjemné k poslouchání. Moc šikovná děvčata.
A pomalu se to začíná naklánět ku konci. NÁM SE LÍBÍ zpívá opět celá Hall, HOLUBÍ DŮM zpívají pro změnu všichni gratulanti najednou a začíná se to chýlit do finiše. Aleš BRICHTA ještě dal své KARTÁGO a kapela se loučí. Ano přidávalo se, jinak by lidi ani neodešli, to se musí…
A závěrem?? Když kapela dohrála a lidi je „propustili“, promítaly se na projektor další Jirkovy klipy a jelo se dál. Když narozky, tak přeci pořádně až do rána ne?? A ten kdo tam nebyl, ten má několik možností. Dát něco lahodného moku a vzpomenout si Jirku SCHELINGERA třeba s jeho písničkama.
P.S. Když tu teď tak sedím, tak docela přemýšlím, co by asi ten Jirka hrál dneska za muziku. Rock? Pop? Co myslíte Vy?? Docela by mě Váš názor na to zajímal. A napsat se sem dá. Ne že ne.
60. narozeniny Jiřího Schelingera 6 komentářů reakcí