Druhý víkend v srpnu je zapsán v kalendářích metalistů už na několik let dopředu. Do josefovské pevnosti se totiž sjedou nejzářivější hvězdy i legendy metalové a coreové scény, aby nechaly návštěvníkům Brutal Assaultu ochutnat trochu pořádné muziky. Nejinak tomu bylo i letos, kdy se (musím říct úspěšně) odehrál již 16. ročník tohoto metalového svátku.
Po pořádném prolezení areálu jsem brzy zjistil, že areál doznal oproti loňsku jen kosmetických změn. Je vidět, že už se zde festival už dobře zabydlel, mouchy se vychytaly a vyložená negativa bych hledal už jen velmi těžko. Jako zásadní změnu můžeme brát především kelímkovou politiku. Jedno-žetonová záloha (30kč) za kelímek, který musíte vrátit, abyste dostali nový nápoj, je zajímavý nápad. Musím ale dodat, že ze začátku jsem slyšel více negativních ohlasů. Asi jako u všeho si nakonec návštěvníci zvykli. Přesto – přijít do areálu, vystát si frontu na bankomat, na žetony, na pivo, na záchodky a pak jít ještě vrátit kelímek – i přes celkem rychlé odbavování to přeci jen leckoho rozladí.
Čtvrtek
Je zvykem, že akce oficiálně začíná už ve čtvrtek, ale podobně se stává tradicí i středeční warm-up party. Díky ní se už na první čtvrteční bandu, maďarské I Divine, přišlo podívat početné publikum. O chvíli později se na vedlejší stagi rozjel na Nervecell první circle pit. Deathcoroví Frontside zaujali především své krajany z Polska, ale to už nás čekalo americké hardcore okénko Sworn Enemy a Comeback Kid. Mezi ně organizátoři vklínili na uklidnění velmi zajímavý francouzský projekt Uneven Structure.
Z pozdního odpoledne musím vypíchnout Horse The Band, kteří se ve čtvrtek právem zařadili na první místo žebříčku nejšílenějších kapel. Už jen podívat se na jejich klipy nebo si přečíst jejich pohled na turné po východní Evropě pár let zpátky stojí opravdu za to. Nezklamali ani Unexpect. Hororové experimentální divadlo, které předvedli, mě opravdu bavilo a nad to vše čněla hlasem i vizáží Leilindel. Večer by však z atmosféry vymačkali určitě ještě víc.
S večerem nastal čas na velká jména. Kreator, ač hrající již hodně dlouhou dobu, neusínají na vavřínech a jejich hudba je stejně úderná, jako poslouchatelná. V Německu prostě chytlavé kytarové melodie umí, to dokládal i velmi početný dav, kterým projít i například v okolí zvukaře byl opravdu problém. Další typický představitel US hardcoru se vším všudy Suicidal Tendencies se představili v zápětí. Nářez bez zbytečných linek navíc, kšiltovky, šátky, řádění na pódiu – nic z toho nechybělo.
Největším tahákem nebyl tentokrát metalový nářez, ale přímočarý britský rock´n´roll Motörhead. Nekonaly se žádné výstřelky, zbytečné vybavování se s publikem, které by show roztrhalo – Lemmy s kamarády do diváků valili jednu pecku za druhou – a to jak starší kusy Ace of Spades nebo Stay Clean, tak i novinky z poslední desky The Wörld Is Yours. Ty však vyznívají naprosto stejně, jako kusy napsané před dvaceti třiceti lety.
Největší zářez v mé metalové palici však nechali následující dva vystupující. Morbid Angel ukázali, jak se dělá moderní death metal. Dobré nazvučení, parádní komunikace a publikem a už plavci létali nad hlavami. Studiovému projevu přidali dalších 50% kvality. Dalším zážitkem, který si chvíli v hlavě ponesu, pro mě byli atmosféričtí Řekové Septic Flesh. Po zhruba čtyřleté přestávce jsou kluci v plné síle, opět chrlí nápady a je vidět, že je to na živo opravdu baví.
Pátek
To nejvtipnější na začátek, řekl si Shindy a opět po pár letech pozval na Brutal Excrementory Grindfuckers, aby rozjeli den. Zadařilo se a až na vetší časový prostor pro sebevyjádření, nechybělo vystoupení vůbec nic. Kdo nevstal včas, rozhodně má čeho litovat. Final Grinddooown!!!
Dopoledne mě ještě nechali Dordeduh zavzpomínat na známější krajany Negura Bunget a vnesli trochu Karpat do josefovské pevnosti. Nutno ale říct, že atmosféry svých kolegů nedosahují. Po nemastných Your Demise přišel konečně čas na trochu pořádného grindu. Benighted, ač mi do teď neznámí, mě opravdu bavili a přestože jsem donedávna zastával názor, že Francouzi usrkávající víno nemůžou vytvořit pořádně tvrdou muziku, začínám názor měnit.
Poobědový čas jsem strávil poněkud pasivně, protože ani Debustrol ani avantgardní Ram-Zet nepředvedli nic, čím bych byl ohromen (maximálně tak výstřihem zpěvačky). Také Svart Crown bohužel ničím nepřekvapili a nepřidali stylu nic navíc… „obyčejný“ black mě osobně prostě nechytne.
První melodickou vlaštovkou byli tak až Scar Symetry – a že melodický death frčí, bylo poznat i na velikosti davu. Jen škoda, že mu letos nebylo v programu vyčleněno trochu víc času. Neurazili ani Hail of Bullets s Martinem van Drunenem v čele. Toho jsme mohli vidět už ve čtvrtek s Asphyx.
Pořádný nářez pokračoval i s výbornými Decapitated. Takhle si představuju správný deathtík… Jedna z hvězd odpoledne, američtí Atheist sice nedorazili, ale více než dostatečně je zastoupili Gorod. Parádní technická deathová sypačka se spoustou zajímavých riffů. Pro ty, kteří neměli ještě tu čest, rozhodně doporučuji si tuhle partičku poslechnout.
Kypck (Kursk) zaujali především jednostrunnou basovkou a kytarou tvaru AK-47, ale to už se stmívalo a přišel čas na trochu punku. Opět se areál naplnil, jednoduché rytmy zvítězily nad melodií a plavci začali lítat přes nášlapy. The Exploited na to nekompromisně vlítli a ač tuhle hudbu nemusím, vydržel jsem na přírodní tribuně až do konce jejich setu.
Přivítal jsem zpomalení v podobě Katatonie, ale to byl jen pověstný klid před bouří. Co poté načali Exodus, byl nářez, ale stále ještě odvar před šíleností jménem The Dillinger Escape Plan. Jak bláznivé byly plány Johna Dillingera, tak divoké je vystoupení téhle skupiny. Tady už to není jen o hudbě, to je zážitek z živé produkce první kategorie. Rozhodně vrchol dnešního dne. Vydržet tempo, které po celých 50 minut Greg dával, je fakt obrovský sportovní výkon. Navíc, mathcore já prostě můžu, proto objeví-li se v budoucnu někdy v v ČR znovu, budu rozhodně u toho.
K Satyricon můžu říct jen tolik, že by se od nich mohly ostatní kapely učit, jak dělat moderní black. Stejně tak Soilwork patří k tomu nejlepšímu, co může severský melodic death nabídnout. Ač mi přímo jejich hudba nikdy nepřirostla k srdci a upřednostňuji jejich kolegy Arch Enemy, In Flames nebo Amon Amarth, tihle chlápci si rozhodně dav získali.
Cathedral mě naproti tomu vůbec neoslovili, jednoduché riffy prostě nefungovaly tak, jako třeba u The Exploited a spolu s pozdní hodinou už byl znát značný úbytek příznivců. Hřebíčkem do rakve pak byli staří známí Mayhem. Ultraortodoxní black nejsyrovějšího ražení byl na mě tak akorát, abych to pro dnešek zabalil.
Sobota
Sobotní ráno bylo, co se návštěvnosti na první kapelu týče, nejslabší. Ale není se co divit, když jsme se museli sem tam proplétat mezi kapkami deště. I dopoledne se ale našlo pár zajímavých songů, které stálo za to si poslechnout. Jako nejzajímavější bych vyzdvihnul produkci Trigger The Bloodshed, kteří za to vzali opravdu s vervou. Na druhou stranu takoví Absu nepředvedli z mého pohledu nic výjimečného. Dagoba pro změnu už po několikáté nevystoupila, a tak si na ni museli opravdoví fanoušci počkat až na třetí hodinu ranní, protože se kluci zařadili až na úplný konec letošního line-upu.
Draconian byli příjemným zpestřením co se poklesu rychlosti hudby týče, ale hned po nich nastoupili pro Norsko velmi netypiční hardcoraři Kvelertak a my zase jeli na velmi rychlé vlně. Z odpoledne musím vyzdvihnout také Exivious, kteří toho sice do mikrofonu moc nenazpívali, ale jejich progresivní onanie se velmi dobře poslouchaly.
Trochu severské módy, která frčela před pár staletími, přivezli Skyforger a spolu s ní velmi příjemné vikingské melodie. Opět pohodička před pořádným uragánem. Tím myslím moderní thrashové Amíky Forbidden a především veselé patology Haemorrhage. Na ně se prostě nedokážu nebavit. Lugubriousovo počínání na pódiu mě dokáže v dobrém rozesmát a takový grindcore, který nás i poučí o lidských vnitřních orgánech, lze samozřejmě doporučit nejen medikům. První dnešní kapela, na níž dav naprosto ucpal všechny cesty okolo stage.
Marylin Manson v ženském provedení, kdy vyzývavé oblečení nápadně překryje industiál a návštěvník po koncertu ani neví, co vlastně kapela hrála, to byli Genitorturers. Pro mě do této soboty neznámá, ale rozhodně zajímavá parta. Třetí den v kotli rozhodně zajímavější, než další z US hardcorů Blood for Blood nebo sterilní death od Vader.
Daleko poutavější show předvedli vikingové Turisas. Ty jsem si kupodivu užil daleko víc, než když navštívili Brutal naposledy. Cryptopsy jsem až do teď trestuhodně ve svém hudebním přehrávači podceňoval – z placky to prostě nějak není ono, ale na živo jsme mohli zažít něco úplně jiného.
As I Lay Dying to byla další bomba dnešního dne, i když je pravda, že se mnou jejich produkce nehýbala tolik jako včerejší Dillingeři. Také Anathema je zárukou kvality a bylo vidět, že ač lehce vybočují z metalové řady, Vincentovo charisma přilákalo na Brutal velkou fanouškovskou základnu. Pro letošní ročník jsem si zvolil jako poslední kapelu už téměř domácí Sepulturu. Po odchodu obou zakládajících bratrů je to už jiná kapela, ale Cavalerovy hity pořád válcujou davy jako před lety. V porovnání se současnými Soulfly pak musím říct, že mi je dnešní Sepultura daleko sympatičtější.
Tři dny toho nejlepšího metalu, který můžete po světě vyhrabat, jsou opět za námi. Brutal splnil očekávání a příští rok mě může čekat znovu – ať Shindy pozve kohokoliv, atmosféra, kterou Brutal dokáže vytvořit mě prostě baví…
Brutal Assault 2011 2 komentáře reakcí