Ve středu 14.12. se v libereckých Lidových Sadech konal koncert Pražského Výběru. A nebyl jen tak ledajaký, protože, jak Kocáb několikrát připomenul, má být na nějakou dobu poslední…
Kapela přišla na pódium s asi půlhodinovým zpožděním, všichni tak, jak jsme na ně zvyklí, se svými atributy a dobrou náladou. Jako první kus zazněl „Hrabě X“, během něhož si Kocáb podával ruku s fanoušky v prvních řadách, pak hráli jednu hitovku za druhou. Nezapomněli ani na „Snaživce“, kterého věnovali Paroubkovi, Bublanovi, a celé vládě. Asi nejvíc mě zaujala skladba jménem „Reminiscence“ (aspoň myslím, že se tak jmenovala, slyšela jsem ji totiž prvně), zaobírající se obsazením Československa vojsky států Varšavské smlouvy, během níž se tanečnice (byly dvě a obě výborné) převlékly do stylové uniformy a nehnutě s tváří kamennou stály nad kapelou, čímž jen podtrhovaly dusnou atmosféru. V tu chvíli mi vážně běhal mráz po zádech:). Již tradičně se loučili písní „Proč Jen Já“. Jako přídavek zahráli mimo jiné i „Chvastouna“, při němž se publikum vyřádilo nejvíc a pomáhalo jim řádně hlasitým pěveckým doprovodem. Následovalo výtečné Kryšpínovo sólo, a celé vystoupení zakončil Čok tím, že si štípačkami přestříhal struny na base.
Musím říct, že to byl jeden z nejlepších koncertů, které jsem letos navštívila. Měli parádní nazvučení i pódiové provedení, a když nad tím teď tak přemýšlím, vůbec jim nemám co vytknout. Těší mě, že i když je, bohudík, socialistický režim za námi, má tahle kapela pořád co říct. Všichni podali výborný výkon, ale je fakt, že od sestavy Kocáb, Pavlíček, Čok, Kryšpín jsem ani nic jiného nečekala. Takže jen doufám, že slibovaná pauza nebude moc dlouhá.