Letošní vítězové Zlatého slavíka v kategorii skupin, pražští Chinaski, dorazili na svém turné k novému CD Music Bar také do hlavního města. Pražskému publiku se představili v T-mobile aréně ve čtvrtek 8. prosince. Že jsou Chinaski jednou z nejpopulárnějších skupin v naší republice dokázali vyprodaným koncertem a 2 hodinovou monstrózní show.
Do T-mobile arény jsem dorazila právě ve chvíli, kdy už měla předskokanka Zuzana Smatanová polovinu svého vystoupení za sebou. Čerstvá držitelka Zlatého slavíka, tří ocenění Aurel a vítězka soutěže Coca-cola popstar z roku 2003 na Slovensku, je velkým talentem na slovenské hudební scéně a dokázala to předvést i českému publiku. Tato krásná mladá žena s neuvěřitelně podmanivým hlasem představila před návštěvníky koncertu písně ze svého alba Svet mi stúpil na nohu a zasloužila si odměnu v podobě hlasitých ovací.
Mile mě překvapilo, že Chinaski na sebe nenechali dlouho čekat a pár minut po konci vystoupení Zuzany Smatanové začal jejich velkolepý koncert. Světla zhasla, na fanoušky pod podiem se začaly sypat sněhové vločky a ve vteřině na podium vtrhli páni muzikanti s našlápnutou hitovkou „Beaty & Rýmy“ z jejich nové desky. Pokud člověk není skalní fanda skupiny, vždycky si přetrpí těch úvodních pár novinek a s nadšením čeká na starší fláky, jejichž slova chtě nechtě zná, protože, co si budeme namlouvat, právě Chinaski jsou jednou z nejvíce hraných českých skupin na našich rádiích. Tak jsem se dočkala hned při páté písničce „Možná“, kterou jsem si sborově zazpívala spolu s dalšími 15.000 návštěvníky v hale. Po ní následoval setík právě těchto známějších hitů, jako „Láska a jiná násilí“, „Bylo – nebylo“ a podle mého nejhranější song této doby „Tabáček“. A v pomalém rytmu se i pokračovalo. Michal Malátný si k sobě na podium znova přizval Zuzanu Smatanovou a prohodil s ní kratičký rozhovor. Kdyby tak při své větě, že si ještě nikdy nezazpíval se Zlatou slavící, tušil, že o pár dní později bude i z něj zlatý okřídlený pěvec…netušil, a tak si alespoň se Zuzkou zazpíval melancholickou pohodovku „Dobrák od kosti“. U této balady mě zklamalo, že se její podání přece jen dost lišilo od originálu nazpívaného Zuzkou Norisovou. Zuzana Smatanová má pro tento něžný styl písničky hodně silný a výrazný hlas, a tak se v něm nejspíš ztratila celá ta romantická nálada.
Jelo se dál, rychlovky střídaly pomaláče, u kterých mimochodem hala dokázala pravé divy. Na každém koncertě z velké části záleží na publiku, aby se utvořila bezvadná atmosféra. A tento koncert mohl svým fanouškům děkovat, protože to oni dokázali u pomalých kousků, jako jsou „Drobná paralela“ nebo „1. signální“, utvořit zapalovači nad hlavou a zpěvem tak krásně posmutnělou náladu, až mi z ní občas běhal mráz po zádech.
Chinaski také předvedli jednu netradiční věc z pohádkového alba Autopohádky, při níž nastoupili do přední části podia a jen s nástroji v rukou odehráli kousek pro pobavení publika.
Jelikož podium bylo opravdu jednou obrovskou stavbou, vystřídali se během koncertu na vyvýšeném patře téměř všichni členové skupiny…. samozřejmě kromě bubeníka, tomu by se s bicími asi špatně běhalo. Díky tomuto vyvýšenému patru podia měli možnost aspoň na chvíli spatřit muzikanty i fanoušci na druhém konci haly.
Kapela se s koncertem loučila známým songem „Můj svět“. To ovšem netušila, že se bude za ohlušujícího dupotu a jásotu vracet ještě 3x. První přidávání bylo ve znamení hitů „1. signální“ a „1970“. Hala opět ožila a zpívala, co jen to šlo. Když se Chinaski vrátili podruhé, zvolili naopak kousky méně známé, ale o to starší. Jednalo se „Punčocháče“ z jejich úplně prvního alba a chytlavou „Stejně jako já“. Aplaus byl ohromný a většina lidí už nevěřila, že je možné vrátit kapelu na jeviště i potřetí. Hala už se pomalu začínala vyprazdňovat a lidé spěchali „užít si“ čekání na přeplněné tramvaje, ale kapela vyskočila na podium ještě naposled a roztančila T-mobile arénu písní „Vinárna u Valdštejna“.
Musím říct, že tento koncert byl obrovskou podívanou, kterou zatím málokterá česká skupina má možnost uspořádat. Ať se jednalo o velkolepé projekce, světelnou show, kvalitní zvuk…všechno bylo pojato v majestátním stylu. Já sama dávám přednost malým klubovým akcím, ale pokud už se na megakoncert dostanu, jsem ráda, když se je stále na co koukat a není nuda. Myslím, že nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že stejné pocity měli i ostatní návštěvníci. Mimochodem je obdivuhodné, jak široké spektrum posluchačů kapela Chinaski má. Kolem mě nebyly jen tváře náctiletých fanynek, ale také rodiče se svými dětmi, starší i mladší páry, dokonce i babičky s vnoučaty. Je vidět, že Michal Malátný a kolektiv vědí, jakou hudbu tvořit, aby přilákala všechny věkové kategorie. Jen tak dál, pánové……otázkou však je, v jakých prostorách se tímto tempem bude konat příští koncert, když už teď byla T-mobile aréna plná téměř k prasknutí!
Jana Matulajová