Emergenza je největším mezinárodním festivalem pro nezávislé kapely, který svoji tradici započal už v roce 1992. Za dvacet let se během jeho koncertů podařilo objevit nespočet talentovaných muzikantů a výjimečných kapel. Posledních pár let mají možnost si zasoutěžit i čeští a slovenští hudebníci a získat tak exkluzivní příležitost zahrát si na jednom z velkých evropských festivalů. Stačí nalákat dostatek příznivců na jednotlivá soutěžní klání a pomocí jejich hlasů se prokousat až do republikového finále.
Turnovská hardcorová formace All Friends Dead úspěšně rozšiřuje řady svých příznivců a také se už vydává na živá koncertní vystoupení i mimo liberecký kraj. V dubnu si zahrají již podruhé v kultovním žižkovském Paláci Akropolis – tentokrát právě v rámci Emergenza festivalu. Protože nás kluci zaujali, pozvali jsme si je na pokec, abychom z nich dostali nějaké zajímavé novinky.
——————–.
Na otázky odpovídá skákající basák a samozvolený PR manažer Marek Gerlich a brutální vokalista a showman kapely Franta Jaroš.
Ahoj, sice nepředpokládám, že by o vás návštěvník našeho webu ještě neslyšel, ale mohl bys ve zkratce představit historii kapely a její členy?
MG: Čau. Hrajeme něco málo přes rok a máme za sebou nějakých 30 koncertů, jedno dvoupísňové demo a konečně i singl nahraný v Pardubicích ve studiu Street Sound. Franta Jaroš je náš frontman, na škopek hraje Michal „Raki“ Rakowski, Dan Pešek – brutální kytara a já mlátim do basy.
FJ: Čau. Přesně tak to je.
Proč jste se přihlásili do Emergenzy?
MG: Do Emergenzy jsme šli hlavně proto, že je záruka našlapaných pražských klubů, což se nám potvrdilo a z postupu máme samozřejmě velkou radost.
Podařilo se vám postoupit ze základního kola Emergenzy a nyní vás čeká semifinále v Akropoli. Co to pro vás znamená?
MG: Znamená to především to, že se krom skalních fandů našli i tací, kteří nás viděli prvně, nějakou náhodou je naše muzika oslovila a dali nám najevo svou podporu při hlasování, což předčilo naše očekávání. Snad se nám podaří uhranout lidi i na podruhé.
FJ: Zároveň to znamená především to, že Ti stávající fanoušci nás mají asi skutečně rádi, jeli nás podpořit a udělali tam výbornou atmosféru, za což jim strašně moc děkujem. Pokud to teď při dalším kole bude aspoň takovej večírek jako minule, tak to bude super!
Chystáte nějaký speciální playlist? Na co se mohou návštěvníci těšit?
MG: Vzhledem k délce setů to bude takové naše best of + možná jeden cover. Uvidíme dle nálady :-)
FJ: Já myslím, že můžeme prozradit, že tentokrát nejspíš celý set bude laděn do A!:-) A všichni se můžou těšit na to, že budeme nejtvrdší, nejhlučnější a nejšílenější kapela večera!
Kdo skládá texty a hudbu, jaký je u vás vlastně proces tvorby nových věcí? Odkud čerpáte nápady?
MG: Většinu hudebních motivů nosí kytarista Dan, rytmickou část vytvoří náš bubeník a pak to nějak dáváme dohromady kolektivně, i když např. poslední singl This Is Not Twilight je čistě kolektivní záležitost, která vznikla během jedné zkoušky. O texty se většinou stará Fanda, ačkoliv se taky můžu pochlubit jedním zářezem :-) Celkově nás ovlivňuje estetika brakových filmů a v textech najdete spoustu pop-kulturních nebo historických odkazů. Baví nás nadhled i humor.
Jak často zkoušíte? Daří se vám skloubit živé hraní s civilními pracovními povinnostmi nebo musíte i některá hraní odmítat?
MG: Zkoušíme min. jednou týdně dle dohody a práce. Jinak jsme kvůli pracovním povinnostem museli už odříct pár koncertů, ale nebylo jich mnoho. Vždy se snažíme pořadateli vyjít vstříc a nějak to zařídit.
Můžeme se v budoucnu těšit i na nějaký výlisek nebo videoklip?
MG: Videoklip se nám snad podaří zrealizovat v následujících měsících. Doufám, že se v něm odrazí citace našich oblíbených filmů a nefalšované nadšení Eda Wooda :-). Příští rok bychom i rádi natočili plnohodnotnou desku, ale je to hlavně o tom, zda se nám podaří sehnat dostatek finančních prostředků.
Co si myslíte o současném postavení hardcore scény v Čechách? Proč jste si zvolili anglické texty, myslíš, že se hodí k téhle muzice víc?
MG: Já myslím, že to jde celkem slušně nahoru a tuhle muziku poslouchá stále víc mladých, které už nebaví knedlo-vepřo bigbít. Obecně mám pocit, že nastává období, kdy se u nás začíná dařit i moderní, tvrdé scéně, která venku jede už pěkných pár let. Konečně to začíná i tady. Druhá otázka je hlavně na Fandu. Mě texty v češtině baví a osobně nemám vůbec nic proti. Nicméně už máme i domluvené koncerty v Polsku, Německu, Maďarsku a tam angličtinu jistě uvítají :-)
FJ: Já si o textech skutečně myslím, že angličtina k tomuhle stylu muziky sedí víc. Čeština je krásná, hravá, vtipná a dají se s ní v textech vymyslet neuvěřitelný věci, ale jakmile se to posune do té polohy „tvrdších“ témat, spousta textů v češtině zní spíš směšně. A když chceš, aby ten text byl „brutální“ a zároveň trošičku přemýšlivej, ale hlavně z něj byla cítit velká dávka nadsázky, tak u angličtiny ti stačí pár základních lekcí a dobrej překladač. U češtiny už to chce, aby si byl nekonvenční básník. Ta nechtěná negativní absurdita, která se jinak může do textu dostat, je pak znát i už jen na koncertních pokřicích kapel. Když Corey (zpěvák kapely Slipknot – pozn. autora) zakřičí „Let me see your fucking hands in the air“, tak je to klasickej respektovanej slogan, že lidi maj zvednout ruce, ale když u nás nějakej cypísek kříčí na fesťáku „Lidi, zvedněte ty svoje zasraný ruce do vzduchu“, tak to ve mě spíš evokuje, že přijeli vyvážet toi toiky :-)
Jaký byl váš první koncert v současné sestavě, byli jste tenkrát se svým výkonem spokojení? Kdo vás z počátku nejvíce ovlivnil?
MG: Hned od prvního koncertu jsme věděli, že jsme nabrali velkou posilu a nová sestava bude dobře fungovat. Největší vliv na nás měl bez pochyby právě nový kytarista, který nám celkem dost určil směr. Z velkých vzorů asi nic nevyjmenuji, každý z nás poslouchá zcela odlišnou muziku a skoro na ničem se neshodneme :-). Důležité je, že nás baví to, co uděláme spolu.
FJ: První koncert byl super, teď myslím teda ten první oficiální na domácím hřišti. Vůbec jsem nečekal, že to lidi vezmou tak výborně. V podstatě jsme měli několik skalních fandů ještě před tím, než nás vůbec slyšeli hrát – kdo tohle může říct!? A po tom co nás slyšeli, tak nás neopustili, takže bomba :-)
Dokázal bys říct, se kterou kapelou byste si nejradši zahráli na jednom pódiu?
MG: To úzce souvisí z předchozí otázkou. Ale asi by nikdo nenamítal, kdybychom se setkali s kapelama jako Fear Factory, Cavalera Conspiracy, Hatebreed, Slipknot, Caliban, Cataract nebo třeba s Bring me the Horizon.
FJ: All Shall Perish, Suicide Silence, Cannibal Corpse, Ewa Farna… je toho spousta.
Jaký je váš nejsilnější zážitek z živých vystoupení? Nebo se ty pravý šílenosti odehrávají až po skončení akce někde na baru?
MG: Zatím se nám moc líbilo na KOZA festu, vynikající byl CROSSOVER SICKFEST (který pořádají naši největší kámoši z kapely F. A. King) a do třetice třeba naposledy byl vynikající koncert s Debustrolem na první zastávce jejich jarního tour.
FJ: Já má rád hlavně ty klubový hraní, tam jsme zatím asi nejvíc doma, blízko k lidem, mám tohle radši než velký podium, pak tři metry díru, kam můžeš lehko spadnout a pak teprv lidi namačkaný na nějakym zábradlí.
Kdy se konečně necháte pořádně pokérovat?
MG: Já si to slibuju už dlouho a hned jak to půjde, jdu do toho! :-) Ty rukávy to prostě chce!
FJ: Zatím vybíráme motivy :-)
Máš pro čtenáře nějaké hluboké myšlenky na závěr?
MG: Ani ne. Snad jen, ať nevolej Okamuru!!! :-)
FJ: Lidi, neberte drogy, ale souložte a rock’n’roll poslouchejte dál! :-)
Potom, co jsme čtenáře navnadili, bys mohl ještě vyjmenovat místa a časy, kde si na vaši nekompromisní muziku můžou příznivci zaskákat na živo?
MG: Vše o nás včetně koncertů najdete na: http://bandzone.cz/allfriendsdead
Nebo si nás ještě můžete najit na Facebooku.
Pokud byste i vy čtenáři měli další dotazy na kapelu, nestyďte se je napsat do komentářů a kluci vám jistě odpoví nebo se jich můžete zeptat přímo 12. dubna v Akropoli…
Díky za rozhovor
MG: My děkujem :-)
FJ: Dík a mějte se!