Článek o Benátské noci nemůže začít ničím jiným, než připomenutím razantní změny, která přišla s jubilejním dvacátým ročníkem festivalu. Tedy přestěhování do nového areálu do Vesce u Liberce. Spousta lidí si v tom najde pozitiva i negativa a popsaly se o tom stovky stránek v médiích všecho typu. Počkejme si tedy na dojmy po skončení ročníku a v diskusi pak můžete vyjádřit své názory.
Jak psal Petr, tak jsme se přestěhovali a abych řekl pravdu tak je to mazec. Plocha se zvětšila, organizace zlepšila a stánků přibylo. ;-) pravdou je, že organizačně je to tu lepší a na stánky asi taky. Samozřejmě se najdou určité mouchy, které odhalí návštěvník a organizátor až za pochodu, ale zatím vše funguje. Tradiční oblečení, jídla mraky a piva ještě víc. ;-)
Čtvrtek
23:50
Čtvrtek jsme popravdě stihli až od Kristíny a ta byla božsky krásná a zpívalo jí to, jako by to byl její poslední koncert. :-) Dobře ona. Příjemné vystoupení předvedl taky Peter Nagy, který vytáhnul převážně starší hity, které lákaly širokou veřejnost. Dostáváme se k No Name. Ti hráli, až se jim od strun prášilo a dav ožil slovenskočeskou náladou. Igor to s davem opravdu umí, ale to už všichni v publiku jistě vědí a právě proto má kapela úspěch. Kdo nezažil, nepochopí, jak je možné pravého Čecha donutit zpívat tak zaníceně slovensky. :-) Skupina Horkýže Slíže se už řadí mezi klasiky a ti jsou jistota velké akce. Jejich „V piči na lehátku“ mi zní v uších doteď. Feng-šuej very much. Jdeme spát
Pátek
17:30
Pátek začal klidněji než čtvrtek především díky dospávání skalních fanoušků po čtvrteční slovenské noci. Z počátku bych rád vyzdvihnul Traktor, jejichž písničky nabraly kvalitnější tempo než předešlé skupiny a následující bandy už měly jednodušší nástup na scénu. Jako třeba Support Lesbiens, kteří rozezpívali celý dav. Momentálně hraje Arakain, který se stále snaží udžet tempo, které nastolili před třiceti lety. Honzovi sednou hlasově i starší fláky, na které se Arakain na tomhle turné zaměřuje. Na vedlejších stagích si naopak mohli užít především pankáči. Skákalo se tam na Rybičky 48 a N.V.Ú
23:30
Na podvečer nám organizátoři přichystali balkánsko ostravské koření. Nejprve dostal do varu se svojí živelnou dechovkou Emir Kusturica a potom si mohli návštěvníci na stejné stagi konečně užít nestárnoucího kytarového barda a poetu Jarka Nohavicu. Emirovy balkánské rytmy a postupy na mainstreamové diváctvo opravdu fungují a podle mě v Čechách dvojnásob. Máme to někde hluboko v krvi a já nebyl výjimkou a užil si celé vystoupení. Jarek naproti tomu používá své bystré myšlení k zabavení davu. Téměř zlidovělé písničky zněly areálem z tisíců hrdel a atmosféra tak byla opravdu vynikající. Na JD stage se mezitím ještě vyloupli pražští hudebně taneční striptéři Mig 21 se svojí standardně zábavnou show. Oblíbená taktika přetahování času navzdory pořadatelům opět zapůsobila. Pořadatel zuří, fanoušek jásá.
Bohužel není v silách smrtelníka stihnout všechna hudební lákadla, která Benátská noc nabízí, proto jsem na vedlejších stagích nakouknul jen na šílený Krucipüsk a Dogu. Doga hrála standardně písničky, které lidi baví a dav si to náležitě užíval. Naproti tomu místní kapela Krucipüsk zahrála veselejší rytmy než se čekalo. Věřím, že se dav bavil spolu se mnou a přezpívával notoricky známé rytmy.
Hvězdný Bryan Adams, hvězdná show a pro návštěvníky je téměř němožné se dostat na dohled tohoto zpěváka. Areál je před stagí zaplněn doslova k prasknutí a všichni zpívají s Bryanem nejen nejznámější hity. V polovině představení dokonce pozval statečnou zpěvačku z davu, která si s ním střihla jeden kousek a myslím, že si ostudu neutrhla.
Zatímco se obrovské masy lidí táhly domů, před metalové fanoušky se postavili němečtí Gammy Ray. Je škoda, že na tomhle typu festivalu se nedaří přilákat pořádné množství metalistů, kteří by téhle pohodovce poskytli větší kotel. Nicméně kdo kluky zná, show si užívali a poslouchali se velmi dobře.
Sobota
17:00
Moje první pochybnosti o kapacitách průchodových uliček areálu, které se mi zdály na obrovské davy příliš úzké, se zatím jeví jako zbytečné. Areál je celkem dobře nadimenzován, ale ještě nás čeká Kabát, který jeho kapacitu prověří do posledního šroubku.
Sobotní odpoledne pro mě mělo začít Jiřím Schmitzerem, ale díky prohození jsem mohl sledovat rychlé zvučení skupiny Turbo. Kluci se snažili, nejdřív nalákali diváky na starší hity a pak jim teprve pustili do žil věci z nejnovější desky. Na menším pódiu to mezitím rozhýbával Michal Hrůza. Divím se, že může někdo v takovém vedru skandovat nebo dokonce tančit, ale Michal diváky přesvědčil.
Mňága a Žďorp ještě začali za řádného počasí, ale během jejich setu nám mraky ukázaly, že z nich také dokážou padat provazy (spíš pořádná horolezecká lana) vody. Naštěstí jsou fanoušci připraveni, a tak jich pod pivní stany uteklo jen menšina. Zvukovka Vypsané Fixy začala stejným songem, jako končila Mňága. Následovala vtipná vložka, když se duchapřítomně Martin Knor s Petrem Fialou objevili na scéně a Fixe pomohli dozvučit. Samotná „psací potřeba po skončení životnosti“ potom neměla sebemenší problémy získat si dav. Márdi s kamarády nemají chybu. Bohužel příjemným Jaksi Taksi sebrali většinu fandů.
20:00
Ačkoliv jsem nebyl jediný, který neznal Iceparty a jeden z mála, který na ně dorazil, celkem se mi líbili. Musím si jejich tvorbu ještě prozkoumat na internetu. Většinu pozornosti po šesté hodině ale na sebe strhla Anna K. se svými pohodovými popovými písničkami. Až na neustále vypadávající in-eary si koncert užívala, zářila a rozdávala radost, a člověk si tak mohl oddechnout u pomalejších balad a písní, které fakt pohladí po duši. Nepoměrně vtipnější byl se svými punkově valčíkovými songy Jiří Schmitzer. Tenhle pán fakt nemá chybu, přestože zápasil se zákeřnou mouchou v krku :-).
Zatím se nám začíná stmívat a my za sebou máme perfektní Blue Effect a neuvěřitelně energického hbitoprsťáka Radima Hladíka. Banda, kterou okolo sebe postavil, však za ním ani v nejmenším nepokulhává. Tuhle muziku já prostě můžu. Na velké scéně právě exhibují Walda Gang a odpovědí na jejich řádění jim je les rukou a skákání až k FOH. Když si vzpomenu na jejich začátky na jednom z dávných ročníků Benátské noci, musím uznat, že si za tu dobu získali neuvěřitelné množství fanoušků.
23:00
Pořádně se rozpršelo na Chinaski a myslím, že je dobře vidět i z fotek, že to byl deštík výživný. Tuhle kapelku jsem si tedy vychutnával pěkně z povzdálí ve stanu. Dav přes průtrž však stále houstnul, protože se schylovalo k hlavní hvězdě Benátské noci. Velmi se mi nechtělo přes celý areál podívat se na menší pódia, jak se tam muzikantům daří udržet si diváctvo, takže jsem si užil i vcelku rychlou zvukovku a pak už vlétnul na hlavní stage Kabát.
Celá konstrukce je přesně dělaná jejich požadavkům a nebylo se tedy co divit, že show předvedli perfektní a proefsionální. Mám sice pocit, že Bryan Adams to díky počasí na počet diváků vyhrál, ale i přes nepolevující a protivné kapky bylo na place pořádně narváno. Skákalo se, skandovalo a bahýnko pod botami přibývalo. Kabáti, podobně jako při minulé návštěvě Benátské noci, hráli snad každý trochu větší hit, který kdy za svoji dlouhou kariéru vytvořili. Je fakt příjemné, že pánové nezanevřeli na své začátky a až skoro hospodské texty a já si zvlášť při těchto písničkách pěkně zavzpomínal na mládí :-)
Deště bylo dnes dost a hurá domů…
Neděle
Když jsem se stěrači naplno mířil na nedělní program Benátské noci, říkal jsem si, že to prostě tenhle festival má vepsané v osudu, ale jen co jsem před čtvrtou dorazil do areálu, po dešti ani památky. Bahýnko solidní, ale kupodovu pouze v nejfrekventovanějších uličkách. Slunce jsme si v neděli mohli užít až do jeho západu, takže letošní ročník bych hodnotil jako nadprůměrně suchý :-)
Příjemný setík zrovna končil Děda Mládek Illegal Band, tedy jsem spíš nasál atmosféru u Dark Gamballe, kteří bavili návštěvníky menších pódií. Že je program posledního festivalového dne odpočinkový, dokazuje vystoupení Jaroslava Svěceného s Diably. Svérázná cikánská muzika včetně cimbálu, všechno příjemně nazvučené… a osychající tráva sváděla k tomu jen si na ni lehnout.
To Vilém Čok s Bypassem se s tím vůbec nemazali a Vilda na nás házel plnými hrstmi svoji energickou muziku. Zajímalo by mě, z jaké části je jeho poskakování image a z jaké jde tohle řádění na vrub jeho povaze.. každopádně já se skvěle bavil.
Na Forum Stagi pokračovala pohodička s Václavem Neckářem. Myslím, že pro spoustu starších je tohle ta pravá chvíle ponořit se do vzpomínek a několikrát jsem i od návštěvníků zaslechl, že ač tenhle typ hudby nemusí, pan Neckář je přikoval u pódia.
Mně osobně je Tomáš Klus sympatický kvůli jeho civilnímu způsobu vystupování, který mě pořád neomrzel. Vtípky a komunikace s publikem včetně četných improvizací mě opravdu baví, jenom ty ječící fanynky už mi začínají lézt krkem ;-)
Kovboj z Teplic, neboli Kamil Střihavka, je taky zárukou dobré zábavy a přestože bych radši „Zemi vzdálenou“ s kytarovým doprovodem mistra Pavlíčka, i tak mě mrazí v zádech, když ji slyším. Kamil má prostě hlas jak zvon.
Tahákem nedělní Benátské noci byla pro spoustu lidí kontroverzní postava české nejen hudební scény – Daniel Landa. Sice mi u jeho vystoupení přebývalo několik (tak deset) osob na pódiu, ale jinak měl koncert ten správný punc výjimečnosti. Dan se zřejmě na vystoupení příliš nepřipravuje a se slovy jeho hitů mu občas pomáhá monitor, ale já se u jeho písní bavím stějně jako tisíce lidí na place. Myslím, že v Landovi se podařil pořadatelům fakt dobrý úlovek, který zajistil nedělnímu programu skvělou třešinku na dortu a ve mě osobně tak stvrdil parádní zážitek z festivalu.
Co říkáte novému areálu? Který z interpretů se vám líbil nejvíc? Co byste zlepšili pro další ročník? Nebojte se napsat do komentářů své názory a příští rok se zase na Benátské noci potkáme…
Foto: Petr Tvrdík, text: Josef Sádecký, Petr Tvrdík
Benátská noc 2012 11 komentářů reakcí