datum: 3.12.2012
místo: Lucerna Music Bar – Praha
Tak jsem se konečně dočkal patřičné nadílky toho nej nej nej z muziky a tím (pro mě) Mikuláš dorazil o pár dní napřed. Když jsem ale přišel už (raději) o hodinu dříve na místo určení, bylo jasné, že nadělení bude nejedno. Poslušně jsem se přiřadil k stále narůstajímu zástupu fans a bylo mi jasné, že klubík bude patřičně nažvejklej. Nevím, kam až ta fronta vedla, ale mám dojem že do nekonečna a možná ještě dál. Přivedlo mě to i k myšlenkám, čí byla volba tohoto klubu. Ale už se to událo, tak to nechme a jde se dovnitř.
Hned na úvod komentáře musím podotknout, že star večera je pro mě kapela nr.1 a lepší zkrátka není. Mám obavu, že i kdyby jen stáli na podiu (což asi neumí) a bylo ticho, tak já si nekriticky chrochtám blahem. Z toho důvodu, se trochu oprostím od hodnocení předkapely, kterou byli čeští THE SWITCH. Nebylo by ode mě fér hodnotit něco, co mě díky čekání na hudební modly a idoly, dost silně nebavilo. Proč nedorazili avizovaní Sacred Mother Tongue ani náznakem netuším, ale snad by se v ČR našlo něco přijatelnějšího pro rozjezd. Jen úvaha, nic víc. Je jasné, že to předkapely nemaj nikdy lehké, to už jsem omílal x-krát. Ale tím, že ve zpěvu očekávám alespoň náznak melodie či práce s hlasem, tak jsem si předkokany skutečně doslova přetrpěl. Ale fans je vzali a chvilkama se i bavili, tak je to vše v pořádku a nechám mrmlání. Spíš chci i tímto poděkovat tomu klukovi, co mi na chvilku uvolnil místo pro focení, protože to v sále začlo poměrně dost houstnout.
No a pak to přišlo, tedy spíš přiřítilo a hned od úvodní Caught In A Mosh nastalo totální inferno. Jak na podiu, tak v sále. ANTHRAX do toho bušili, jak umí jen oni a fans za mými zády také nezaháleli. Něco mě namáčklo na zábrany tak skvěle, že jsem se lehce zavzdušnil a přemýšlel, jak úžasný zážitek mohou mít ty náctky na koncertech popových mazlíčků. Ale grupa to hrnula dál zcela nekompromisně a nedali si ani chvilku k oddechu. Nedávno jsem někde pitval, že koncert musí být o energii, show, muzice, že musí být z kapely cítit že tím žijou a z Anthrax to cítím beze zbytku. Ale tím, že se ta samá energie valila od fans ke kapele bylo jasné, že je to koncert jak má být.
V celém klubu to vřelo jak v předsálí pekla a kapela hned jako druhou zařadila pecku z poslední fošny, kterou osobně považuju za desku roku a jsem velmi rád, že je Joey Belladonna zpátky v kapele. To je hlas a showman, který zkrátka v kapele být musí. Následná Antisocial taky bušila do lidí patřičné dávky nekompromisní metly a já jsem po jejím skončení dostál slibu, že se vyexpeduju a vrátím uvolněné místo majiteli. Ještě jednou tímto díky. Už v trochu méně sevřenějším prostoru (někde na schodech do klubu) jsem začal vstřebávat Indians a měl jsem dojem, že ten barák musí spadnout. Nebudu a nechci rozepisovat jednotlivé songy, bylo by to k ničemu. Z důvodů nemoci, (přejem brzké uzdravení) nebyl s kapelou Charlie Benante, ale ten bicmen (jméno nyní nedám ani omylem) byl taky slušný bušič. Perfektní.
Kapela dál sázela jednotlivé songy a když jsem cítil ten žár ze sálu, tak jsem si uvědomil, co je dobrovolná kremace zaživa. Ale nikdo nepolevoval a při Be All, End All sborově dané „Óo-óóóóó“ by zaručeně zahnalo i husity. Neskutečná souhra kapely i fans. Great.
Ale nic není nekonečné a tak dochází na drobnou pauzu před přídavky, aby se před posledními songy mohli nadechnout jak kapela, tak i fans. Ale hned úvodní tóny Among the Living opět nastartovaly luxusní masakr, který vygradoval při Got The Time a celkově to uzavřela I´m The Law. Nevím, kde se v Joeyemu bere energie, ale zablbul si s fans ještě při reprodukované muzice při opuštění zbytku kapely z podia. Fakt mazec..
A tak shrnu jednou větou. Joooooooooooooo!!!!!!
Co Vy?? Tradičně, muzika, zážitek, a tak.
