datum: 29.7.2013
místo: Synot Tip Arena – Praha.
Začínat report o vystoupení legendy heavy metalu psaním o počasí, je trochu svatokrádež, ale nikdo by asi nevymyslel akčnější scénář pro open air koncert. Už při příchodu ke stadionu jsem lovil po obloze mraky a v mobilu povětrnostní předpovědi. A pak že rosničky kecaj.
Předkapelu WOODOO SIX jsem z organizačních důvodů vypustil úplně a možná by se hodilo pár vět od někoho kdo viděl, slyšel. Já jsem spíš sledoval, jak se postupně schází na staďák cca 25 tisíc legendy chtivých fans a vstřebával předpřípravný ruch. Nevím přesně, zda nebesa buchla ve chvíli, když předkapela dohrála nebo při produkci, ale ranec vody se vyvalil řádnej. Poměrně to i naředilo dav před pódiem a mnoho fans hledalo částečnou spásu na tribunách. Leč pravověrný metalista je tvor nezdolný, natož počasím, a tak při lehkém zmírnění deště se opět plocha slušně zaplnila. Suší se pódium, a tak má začátek mírný skluz, což je ovšem omluvitelné a navíc ochotné zdravotnice rozdávají těm nejvíc přežhaveným vodu.
Nevím zda cover skladby od Ufo – Doctor, doctor, byl úvodním intrem, ale po ní to už prásklo, bouchlo, a tóny úvodní „Moonchild“ daly okamžitě zapomenout na rozmary počasí. Vyjmenovávat jednotlivé členy IRON MAIDEN a jejich výkony je dle mého zcela zbytečné a marné. Kapela jede jak vybroušené perpetum mobile a jedinný, kdo lehce klopýtá, je zvukař i když je slyšet, že také pracuje a dává vše na správné místo. Následná „Can I play with Madness“ potvrzuje, že kapela plní slib v podobě koncertu složeného především z největších hitů. A kdo by si v další pecce „The Prisoner“ od plic nezazpíval, I´m freeman..?Já rozhodně s chutí.
Pak pro mě nastává přesun spíše do útrob stadionu a tudíž přicházím o další hit „2 Minutes to Midnight“ a vracím se k vizuálnímu vnímání až při „The Trooper„, kdy se po pódiu prochází nezbytný Eddie alá britský voják, který šavlí lehce škádlí pod krkem Janicka Gerse. Následný hit hitů „The Number of the Beast“ provází nezbytné pekelné plameny a celá stage tone v červených barvách. Musím uznat, že kapela užívá celou pyro/light/visual show velmi střídmě, ale přesto velmi trefně a opravdu je neustále čím hladit nejen uši, ale i oči. Pohyb muzikantů, i když působí jako náhodný, je přesný a dokonale sehraný. Je to tak precizně vypilované řemeslo a přesto by mě ani nenapadlo podezírat kapelu z rutinnosti. I když myšlenka, jestli Bruce Dickinsona například texty u těch nejobehranějších hitů ještě vůbec baví, se také naskytla.
Přesto jeho pěvecký i sportovní výkon lze bez nadsázky označit za nadliský až božský a já opět před někým smekám pomyslný klobouk a snažím se pátrat v paměti, kolik těch převleků za koncert zvládl. „Phantom of the Opera“ a „Run to the Hills„, kdy u první jmenované si ani nevzpomenu, zda jsem měl vůbec někdy možnost slyšet živě a druhou v pořadí skoro přehlušil v refrénu zcela řvoucí stadion. „Wasted Years“ jde také přímo pod kůži a lebedím si i v přívalech deště, které vítr zanáší až na tribuny. Je to jedno, takovejch koncertů moc není a déšt to nerozhází. Až skoro epická „Seventh Son of Seventh Son“ a za ní „The Clairvoyant„, kterou už mám skoro problém zapsat do promočeného poznámkového bloku. Vtipný, ale už to nikdy nikdy neudělám, protože to opravdu odvádí pozornost a užívání si muziky není úplně echt. Steve Harris je také kapitola pro samostatný článek a při jeho lince k úvodu do zmíněné skladby trochu přemýšlím nad důvodem tří kytar v bandě, když on tvrdí a nese na sobě celou muziku. „Fear of the Dark“ není má přímo oblíbená, ale jelikož skáče celý zbytek stadionu s popěvkem refrénu, tak to má neskutečnou sílu a podléhám dojmu. „Iron Maiden“ a kapela po ní začíná děkovat.
Je jasné, že je fans stejně nepustí, a tak se rozbíhá bitva leteckých hrdinů v „Aces High“ a já se pomalu v lítosti sunu na místo domluveného srazu pro vyzvednutí techniky. Takže už jen poslechově přes zdi stadionu dávám „the Evil That Men do“ a závěrečnou „Running Free“.
A má vůbec smysl ještě něco dodávat? Mistři předvedli v Praze, že ani věk ani počasí tu Železnou pannu nedostanou. Zase jeden z milníkových zážitků. Co vy?
