Den první pohledem Honzy
Hned jak jsme vstoupili uviděli jsme kapely jako je Doga, kteří si dokázali naklonit publikum už pouhým vzhledem svého frontmana, který jak bylo vidět, si celou záležitost opravdu užíval, na pódium totiž přišel s černým pytlem jako sukní, poté se ukázalo že pod ním skrývá suknici ve stylu řeckých bojovníků. Törr sice rozproudil dav ráznými refrény jako u písně Inkvizitor, ale kytarová sóla hlavního kytaristy fanoušky zase uklidnila, i tak to ale byla pěkná show. Alkehol přisli na stage s úsměvem, zejména pak jejich basista, který měl přes celé triko hlavu homera a dělal obličeje na fanoušky, ale stejná vada jako u kapely Törr, některá kytarová sóla se vůbec nehodila do písniček.
Arakain předvedli klasickou energickou show, kterou všichni posluchači čekali, udělali průřez největšími hity a ten, jak bylo slyšet a vidět, fanoušci přijali velmi kladně. Okolo desáte hodiny večerní začala v tmě pódia zářit světýlka na kytarách členů Dagoby, chvíli poté začala skupina hrát. Ze začátku byl sice hlas zpěváka velmi potichý oproti kytarám, ale to zvukaři brzo spravili a fanoušci, kteří už očekávali nějaký pořádný nářez, ochotně spustili pogo uprostřed davu, které zpěvák Dagoby vřele podporoval tím, že před začátkem každé písničky udělal mezi diváky mezeru, a když začli hrát, fanoušci se proti sobě rozběhli.
Den první pohledem Xetha
Tak kde začít? První, co jsem po příjezdu navštívil, byla rožmitálská hardcore-rock’n’rollová smečka The Streetfighters. Hráli na Gambrinus stage jako první kapela a to se na nich podepsalo. Řekněme, že zvukař teprve přicházel, co má pod kterým kolečkem nastavovat… Kapela je celkem úderná, dala by se myslím zařadit i do pozdějších hodin. Fourth Face trpěli slyšitelným defektem na levých výškových reproduktorech, který ještě umocňovali nedařeným trefováním se zpěváků do taktu a jejich rozladěnými pokusy o zpěvové tercie. Škoda, od této kapely jsem čekal opravdu více. Klasiku jako Törr, Alkehol a Arakain přeskočím slovy, že předvedli to, co se od nich očekávalo. Dagoba. Na tu jsem se těšil, a ano, působivé intro, svítící pražce kytar a strhující tvrdý a matný zvuk kytar udělal své, strhnul publikum. Po nich nastoupili Sonic Syndicate, švédští experimentátoři v oblasti tvrdé muziky. Upřímně jsem si na ně nedokázal udělat názor, muzika je to prostě zajímavá, zkuste to. Antigona trpěla dlouhým zvučením, ale ono nacvučit takové kvantum lidí dá určitě zabrat. Škoda jen nedostatku času na jejich vystoupení. Přeci jen srovnávat jejich vystoupení v divadle a zde na stage je trochu nemístné. Možná jen škoda klávesáka, který se opět topil ve zvucích, což vše ještě více shodilo a zachraňovaly to snad jen vnadné tanečky jedné slečny s ohněm.
Den druhý pohledem Honzy
Symphonity, českoněmecká heavy metalová skupina si nějakým způsobem nedokázala naklonit fanoušky a proto neslavili žadné velké úspěchy, oproti tomu Němečtí Wizard svými pádnými a snadno naučitelnými refrény dokázali rozproudit dav dokonale. Po nich přišel Miloš dodo Doležal, který svými starými dobrými hity potěšil všechny své fanoušky, a těch, jak jsme všichni viděli, bylo hodně. Za zmínku také stojí ještě chyba ozvučení (nebo ne ?) při které začala kytara vydávat zvuky jako z hororu, a Miloš Doležal s kytarou házel, dupal jí na krku a podobně, diváci se dobře bavili. Italská skupina Raintime, se zvláštní kombinací typů zpěvu taktéž potěšila srdce každého, kdo tento styl poslouchá, ale po několika písničkách se už někomu mohlo zdát že je to „to samé“. Blaze Bayley byla jedna z očekáváných hvězd festivalu. Vždyť zpíval s Iron Maiden. Vytáhl všechny hity, které nazpíval a fanoušci byli u vytržení, i když opět by se někomu mohlo zdát, že se některé melodie opakují. Pražský výběr II byl spíše pro veterány tvrdší hudby, ale některé hity se líbí i dnešním generacím. Poté, co dohrál Pražský výběr, přišla na stage dlouho očekáváná švédská šestice Sabaton, ti byli ihned přivítáni bouřlivým potleskem fanoušků. Začali hrát svůj už klasický výběr písniček, fanoušci, kteří ihned poznali své oblíbené pisničky začali zpívat s kapelou, zpěvák Sabatonu, který byl ve velmi dobré náladě podporován fanoušky větou „ještě jedno pivo!“ připíjel divákům na zdraví. Byl to velmi vydařený koncert. One Way Mirror sice nedokázali navázat na úspěch šwédských Sabatonů, ale svým výběrem písniček a energickými pohyby na pódiu si dokázali přízeň publika vydobít.
Den druhý pohledem Xetha
Myslím, že Honza vše podstatné vystihl, snad jen pár poznámek. Prague Ska Conspiracy, ano, to byla bomba, dobrá volba, myslím, že z kapel tohoto druhu na Basinu, oni vedou. Ne, že by ostatní neovládali své nástroje, ale z vystoupení PSC prostě čiší dobrá nálada a energie. Výtka patří harmonogramu, a to konkrétně k po sobě jdoucím kapelám Symphonity, Wizard a po Miloši Dodo Doležalovi Raintime. Člověku se ty kapely už pak začali trochu slévat dohromady… V sobotu jsem také zavítal do Rock rádio stage, kde hráli finalisti z České rockové ligy. Panebože, ten zvukař mě tam ale potrápil, tak uřvané vejšky jsem dlouho nikde neslyšel. Lituju finalistů, že tímto museli projít. Ovšem rockové karaoke na této stage byl výborný nápad, mezi pivem odhodlanými „zkušenými“ zpěváky se čas od času našel někdo, kdo to opravdu rozbalil, a tak to bylo kolikráte velmi zajímavá show.
Den třetí pohledem Honzy
Stupeň bahna dosáhl nejvyšších hodnot, ale to už nikomu nevadilo, víc zablácený už nikdo být nemohl, tak jaké s tím dělat starosti. Byl tu problém, že byly pouze 3 toitoiky na celé parkoviště, a tak se muselo chodit do přírody. Když jsme přišli ke Gambrinus Stage, hráli tu black metaloví Trollech, kteří protože byla ranní hodina a spousta lidí ze vzpamatovávalo z divokých večerů, neměli příliš mnoho fanoušků, což je škoda, poněvadž to byla poměrně očekáváná a úspěšná skupina. Když jsme přišli ke Stage Poštovní spořitelny, hrál tu působivý heavy metal Rising Dream, který donutil člověka aspoň kývat hlavou do rytmu. Po nich přišli Merlin, v čele se svým energickým frontmanem, který na stage dělal různé blbinky jako lezení na konstrukci stage nebo stojku na hlavě když kytarista hrál sólo; hráli energické písničky a fandové byli přinejmenším spokojeni. Pak jsme se opět přesunuli na Gambrinus Stage, tam hrála skupina Tisíc let od ráje, což byl velmi trefný název protože jejich kreace, které předváděli, byly krajně nechutné, ale když je člověk přehlídl, byl to působivý black metal s ženskou zpěvačkou a s mužským doprovodným zpěvem. Ke Stage Poštovní spořitelny jsme se vrátili až na skupinu Harlej, na kterou čekalo mnoho fanoušků a která svými texty dokázala pobavit i zatvrzelé metalisty, hráli svoje nejznámější písničky, které si s nimi zazpívali skoro všichni fanoušci. Když jsme se přišli podívat na Sto Zvířat, byli jsme překvapeni… nešlo o žádné metalisty ale o jazzmeny, kteří hráli odpočinkové písničky, které doplňovali hráči různými pohybovými kreacemi, toto představeni si užil opravdu každý. Po nich přišli na scénu Škwor, kteří jak se očekávalo udělali opět vynikající show ze svých největších hitů. Když dohráli Škwoři, pustila se do díla polská, dlouho očekávaná kapela Vader, kterou fanoušci přívítali víc než vřele, když začli hrát, spustil se kotel, a pokaždé když skupina dohrála fandové skandovali „Vader,Vader,Vader,Vader.“ Vader zahráli všechny své klasické a známe skladby, které fanoušci ihned poznali a tak se show vydařila, jak se očekávalo. Na Stage Poštovní spořitelny zatím ještě hráli slovenští Polemic, kteří si dokázali rozhoupat celé publikum hudbou podobnou té jakou hrálo Sto Zvířat. Když dohráli, začali se připravovat Alice & Dan Bárta. Ti hráli příjemný, uklidňující rock a všechny nadchli rozumným výběrem písniček, kdy show ukončovali těmi pomalejšími a začínali rychlejšími, takže také jak jinak vydařená show.
Den třetí pohledem Xetha
Zastavím se spíše u Gambrinus stage. Trollech trpěli na brzké hraní, ovšem mezi publikem měli skalní fans s větvičkami, tak jak má být! Dymytry a jejich masky na diváky taktéž zapůsobily a ukázali, kdo tomuto pódiu vládne. Heh, Tisíc let od ráje, tak já vám nevím. Bylo to vystoupení blackmetalové kapely, či laciná sadomaso show? Těžko říci, ale lidi se bavili a to je myslím hlavní. Možná, když už se kapela snaží dělat show, je hezké, když jí dělají víceméně všichni, narážím na klávesačku, která doprovázela koncert unuděným výrazem a občasným nedynamickým zpěvem do mikrofonu. Pak lehká pauza na jídlo a kapela Innocens. Taktéž docela oříšek. Jejich téměř divadelní vystoupení mělo sice co do sebe, ale některé části vypadaly silně vynucené, aneb, uděláme aspoň tohle, než tam jen tak stát. Tyto slabé chvilky nakonec úspěšně shazovaly celé jejich vystoupení. Myslím, že na vystupování je třeba zapracovat. Další pauza a F.O.B. Tak ti mne opravdu nadchli. Smečka složená s bicích, kytary, baskytary a zpěvu ukázala, že není třeba žádné divadlo ani předimenzovaná sóla a stojí to za to. Velké plus zpěvákovi, který bravurně zvládá různé hlasy. A poslední Vader? Co k nim mam dodat… Kdo je zná, tak ví, jsou uvolnění, na nic si nehrají, prostě to do vás nasypou. Přesně tak to dopadlo i tady, není co vyčítat.
Pár poznámek na okraj pohledem Xetha
- Parkoviště – 6 Toitoiek na celé parkoviště (tedy „camp“) je prostě málo na noc a na ráno. Kdo mohl, vydržel na otevření areálu.
- Jídlo a pití – perfektní výběr, každý si přišel na své, ceny taktéž pohodové.
- Počasí – chvilku padesát stupňů ve stínu a pět minut na to bouřka … (proč nám to bohové dělají xD)
- Informační leták – jedná velká ostuda!!! Pravopisné chyby, špatné názvy kapel, jejich prohozené popisy atp. Dokonce jsem se dočetl, že jedna kapela začíná hrát v 17:75. Před tiskem si to, milí organizátoři, laskavě alespoň přečtěte.
Závěr?
Ten si udělejte sami, textu tady na to máte dost… Nám se fest líbil, je širokostylový, zaujme mnoho lidí, každý si zde najde svoje, ať se jedná o kapely, občerstvení či zábavu.
