datum: 6.4.2013
místo: Kongresové centrum Praha
Jak začít komentář koncertu, který je svým způsobem trochu vyjímečný? Jak místem konání tak obsazením. Sedím, přemýšlím a asi skočím rovnou do děje. Naposledy jsem byl v Kongresovém centru někdy před skoro stoletím na jakémsi slavném muzikálu o chlapíkovi z Transylvánie a ten sál mi trochu evokuje jakési hlasování o nehynoucnosti vedoucí síly strany. Ale najděte v Praze vhodnější pro daný koncert. Sotva.
Ale dost polemik, neboť přichází zlínská filharmonie Bohuslava Martinů a koncert začíná. Zní to skvěle i když první řadu si už příště nedám z důvodu výhledu a trochu pokaženého zvuku. Ale už přichází bijec Mike Terrana a celá show začíná. Nevím, jak to znělo v jiných částech sálu (možná by mohl někdo napsat), ale první řada není opravdu ta nejlepší pozice. Příjemné zjištění bylo, že se nikdo nepokusil o extrémní předělávky aranží chronicky známých skladeb a nepříjemné zjištění bylo, že i když slyším mnohokrát ohrané, nejsem schopen tomu přiřadit název. Sál vstává a mocným potleskem vítá hlavní postavu celého koncertu.
Když Tarja Turunen přišla, tak člověk musí uznat, že se podium jakoby rozzářilo. Příjemná, skromná, až se skoro plachým úsměvem a stejně člověk cítí a vidí star. První půlka koncertu se nesla v duchu vážné muziky, spíš klasiky. Musím přiznat, že bylo roztomilé, jak se Tarja vypořádala s češtinou v Rusalce, kdy všichni v sále textu rozumí. Znělo to hezky a já pomyslně smekám. Vtipně komická byla vsuvka s „nedorozuměním“ ohledně nástupu a tempa bicích, kdy dirigent posléze došel k Mikeovi a otočil mu noty. Pobavilo. Stejně tak nástup Mikea do pěveckého sboru. Je to showman.
Po přestávce došlo i na propojení filharmonie s rockovější muzikou v podání Tarji i Mikea v You Take Me od Queen a v Kasmir od Led Zeppelin s vsuvkou Starway to Heaven. Smyčce zněly velmi libově, výtečná volba i záležitost. Samozřejmě nešlo vypustit skladbu z Tarjiny domovské kapely Nightwish a výběr padl na Swanheart. Také skladbička, kdy se oba hlavní aktéři prohodili byla zajímavá. Ani ne tak co se týká Mikeova zpěvu jako spíš Tarjin styl hry na bicí. Ale svojí práci oba zvládají bravurně a je škoda, že se koncert blíží ke konci. Přišla první děkovačka a s ní povel pro možnost focení. Naštěstí si Mike opět patřičně zablbnul.A v Mozartovské paruce k tomu, tak si to i pixelhunters patřičně užili. Stejně tak Tarju při závěrečné I Walk Alone. A pak už se jen děkovalo, klanělo a Mike mávnul taktovkou a všichni šli domů.
Co říct na závěr?? Za sebe mohu jen hodnotit kladně. Co vy?
