Benátská začíná. Ráno, když jsem poslouchal cestou domů Evropu 2, zmínili moderátoři během patnácti minut Benátskou asi desetkrát, tudíž tímto gratuluji té části pořadatelského týmu, která má na starosti propagaci, může si dát jedničku s hvězdičkou. Jen by mě zajímalo, kolik asi stojí PR z úst dvojice Mareš Hezucký.
Benátská noc – Pátek 28.7.
13:14
Jsou skoro dvě odpoledne a na hlavním pódiu (black stage) by právě měly dohrávat Minuty (-123 minut), což já ale nevidím, protože jsem ihned po obhlédnutí areálu (který jsem stejně viděl už včera) zmizel do kempu…ještě je brzo. Můj zájem se směřuje na čtvrtou hodinu, kdy na hlavním pódiu vystoupí Wohnout, následován Jaksi Taksi a E!E na vedlejších scénách od pěti.
Jo a všichni okolo nadávaj na drahý kempy, jen za auto se platí čtyři stovky což je oproti loňskýmu kilu docela nášup. Jdu se občerstvit a asi se půjdu mrknout na červenej stan v zadní části areálu, který by měl být zasvěcen taneční hudbě. Taneční hudba na Benátský, to bude určitě mazec.
15:45
Vypadá to, že tvrdě dojedeme na techniku, ani náhodou se nám totiž nedaří rozběhnout aktulizace z areálu. Já můžu poděkovat lidem od T-Mobilu, že mě nechali to vyzkoušet v jejich kamionu, nicméně ani tam jsem kvůli firewallu nebo čemu (kurva drát doprdele) neuspěl, takže aktualizovat se asi příliš často nebude. Vedle si navíc fotografové vzájemně stěžujou, že je nepustěj fotit za nášlapy na dvou menších scénách, což je taky velmi příjemný. No uvidíme, zkusíme to nějak uválčit (jinak vzadu v areálu se zřítil jeden Gambrinus stan zrovna, když sem se šel mrknout do tajemnýho červenýho stanu – vypadá to tam jako v pokojíčku, ještě se k němu určitě vrátím – děsná legrace, škoda že sem příšel trochu pozdě :).
15:53
Internet zdá se funguje. Hurá! Jdu na Wohnouty, který právě začaly hrán na hlavní scéně. Sledujte aktualizace!
16:32
Leje jako z konve. Už asi 2 minuty. Wohnouti dohráli nevím proč asi o 15 minut dřív po tom co začali se skluzem a měli problémy s hlavní kytarou, prostě nic moc. Sedíme v Press stanu, najednou je tady novinářů celkem dost :) . Doufám, že to takhle nebude pokračovat, jinak bude letošní Benátská pěknej provar.
I když prší a já se odsud nemůžu hnout stejně sem něco napíšu. Teď sem totiž velký novinář a všichni mě zásobují vtipnými historkami. Takže, když Post-it (Blue stage od 15:00) dohráli první písničku, přiběhla Jana z produkce, že se kdesi v back stage našlo vosí hnízdo a že budou muset všichni ze stanu ven, aby ho pánové deratizátoři (nebo kdo) mohli zničit jedovatým plynem. Všichni teda ven, až na pankáče, ty dovnitř, vzhůru zkusit se zfetovat plynem. Jeden si to užil tak moc, že zůstal po „představení“ ležet v bezvědomí na zemi :). Kámoši ho vynesli ven, profackovali, probrali, dali mu pivo, on ho vypil na ex a odkráčel. Prostě pankáči maj tuhej kořínek a vůbec sou to pěkný prasata :). Nebo snad komu čest tomu čest?
16:50
Pořád leje, doufám, že se to brzo zázračně vybere, nebo budem moct jít všichni domů. A to
teda nechcem. Přeci jenom nemůže letošní Benátská noc skončit po několika prvních hodinách.
16:58
Právě přestalo pršet a začíná hrát Doga.
17:38
Dohrály Doga, Jaksi Taksi a E!E. E!E jsme nikdo nestihli, program se nějak předbíhá a zpožďuje zárověň, ale to se nám nejspíš jenom zdá. Doga se mi líbila, hlavne písnička Dolce Vita, lidi nebyli líný a kotlili, hrozili, skákali a tak podobně. Neodradilo je ani to, že slunce zrovna nepálí ostošet. Na blue stage hráli Jaksi Taksi, pogovalo se trochu mdle, vypadalo to jak memoriál Pavla Valenta (teda, Pavel samozřejmě neni mrtvej, ale chtělo to trochu rozsvítit, pro Pavla a jeho crew by to byl ideální úkol, to by bylo teprve pogo. Pozn. redakce: Pavel Valent byl náš bývalý spolužák na gymnáziu, který nedostudaval a zkočil mezi pankáči). Kapela si taky „střihla“ písničku od skupiny Blink 182 Growing up (mám Blink moc moc rád, podle mě je to nejlepší neopunk široko daleko) z čehož sem byl z kraje naprosto nadšenej, ale jestli tohle mělo bejt zpívaný anglicky, tak já budu večer hrát na bicí ve Skorpions. Kluci to ještě musej trochu poladit.
No každopádně teď nás čeká Arakain, odvážnější Petr Kolář (já se ještě rozhoduju, fotograf musí :))) a pak už bude osm a to začne ten správnej mazec. Radek (fotograf a duše stránek Musicfoto) o Die Happy co chvíli básní od doby, co je poprvé viděl, takže by měli bejt dobrý, když už mě takhle navnadil.
19:49
Vybrali jsme si oddechový čas a stavili se doma (není nad to mít na festivalu kvalitní zázemí :). Dal sem si koupel a pořádnou večeři. Tímto tedy zdravím lidi v kempu :). Před odchodem jsem se ještě odvážil na Petra Koláře, ale zhruba po 3 minutách jedné a té samé písničky, jejíž nejspíš jediná slova byly „jsi samáááá, jáááá odcházííííím“ jsem to vzdal. Kolář prostě není můj šálek čaje. Touhle dobou už ladí Die Happy takže my dem!
21:08
Die Happy má u nás všechny prsty nahoře
Právě skončila „německá“ kapela Die Happy a já už vím, za co bychom mohli my mladší ročníky děkovat Petru Jandovi – za dceru Martu, hlavní tvář a hlas téhle kapely, kterou můžeme narozdíl od Jandovy formace s gustem poslouchat. Publikum ji přijalo opravdu vřele, žádný div, je vidět, že bez debat patří do první ligy a dnešní vystoupení ji bezpochyby přinese pár set (nebo snad i tisíc) nových fanoušků. Vystoupení bylo maximálně nabité energií, Marta je kost a umí si publikum pěkně s gustem zpracovat, navíc její nasazení je naprosto nepředstírané. Prostě samozřejmé terno pro všechny budoucí zastávky této formace v české kotlině.
Před hlavním pódiem už se shlukuje celý areál v očekávání nejvetšího jména dnešního večera a očekávaného nářezu, německých Scorpions. Takže my razíme, vrátíme se k vám s aktuálním dojmem za necelé 2 hodinky.
P.S.: Už sem to sice říkal, ale Marta je kost :)
23:08
Právě duní zřejmě finální tóny vystoupení Scorpions a je čas na skandální odhalení – tahle muzika není (úplně nejvíc voe ne hej) tak zcela můj cup of tea (z lidí okolo Musicfoto vidím ideálního na tehle job Martina Langa, tak třeba se od něj dočkáte erudovanější reportáže), nicméně i já musím hochům z Němec uznat, že předvádějí totální nářez a i my nezasvěcení máme při pohledu na jejich vysoupní jasno v tom, že tohle „je prostě velký“. Nabídli téměř hodinu a půl dlouhé (respektive dvouhodinové, poznámka o několik hodin později) vystoupení nabyté až po střechu hard rockovou energií, která rozhýbala Malou Skálu. Všichni do jednoho jsme si mohli vychutnat píseň Wind of Change live a to se kurva počítá. Já osobně jsem se asi nejvíc našel v písničce Looking for the Sun (aspoň myslím, že tak nějak se jmenovala, naopak – vtipná ložka – jsem se trochu zratil v písních ostatních, pěkně to ilustruje „dialog“ chlápka, co stál v davu vedle mě – zpěvák: ahoj, mazéééc, je nářez bejt zas tady v ček repablik, další píseň si totálné dáte, ztáte jíí, je to Holy Day, znáááte jííííí?….a chlápek vedle mě zařval totálné nahlas „Nóóóóóúúúúú“…no myslim že tak nějak to zhruba bylo)
Taky sem si ke konci Škorpíků „odskočil“ na zadní scénu na Clou a jestli znáte z rádia (podle mě boží) singl Island of the Sun tak to neznáte Clou. Jako posluchače o mě tahle kapela bude ještě muset trochu bojovat :) (nejsem si tak zcela jistej, jestli se mi zrovna bude chtít, ale vážně, i já s hudebním sluchem prasete po amputaci hlavy sem měl ze zpěvu takovej zvláštní pocit).
Na obzoru jsou Supporti, pro mě totálně černej kůň dnešního večera (jo, to vlastně byli Die Happy, tak druhej černej kůň dnešního večera :), teším se teším. Takže držte vlnu, linku nebo co (copyright Evropa2, ale je to taková blbost, že to s klidem ukradnu).
2:03
Sem doma a jsem veleutahanej. Supporti se mi líbili opravdu velmi, velmi moc, škoda, že nehráli o trochu dýl :). Playlist byl zhruba následující: první nevim, ale byla to děsně známá písnička :), Cliche, On my line, Sweet little something, Because its too late (starší skoro HC pecka), další starší HC pecka u který taky nevim jméno, In the yard, Gotta get home (to bylo zřejmě přímo pro mě :), Lets dance a Stealing. Na vystoupení byla celkem vidět HCčková prehistorie kapely, což je jenom fajn, když skupina změní žánr, prosadí se a pak může na koncertech zabrousit do staršího repertoáru, zážitek z vystoupení to obrovsky vylepšuje. A zvuk byl vynikající. Taky jsem se vlastně před Supportama stavil na slovenský Horkýže Slíže, bohužel mam na ně na akcích pech, vzdycky přijdu na konec, nebo skoro na konec. Nicméně opravdu velmi doporučuji jít na jakýkoli jejich koncert, je to vypalovačka za vypalovačkou, na skákání víc než ideální. Takže já jdu spát, zejtra píšem samozřejmě zase, brou noc děti, brou noc strýčku Fido, brou noc Supermane, brou noc Křemílku, brou brou brou…..už mi fakt hrabe.
Benátská noc – Sobota 29.7.
14:09
Na hlavním pódiu právě skončil Vlasta Horváth, bezpochyby jedna z „kuriozit“ letošní Benátské noci (jako kdysi Aneta na Rock for People, když zpívala s Divokym Billem Malování). Publikum ho přijalo vřele (taky jak jinak, zkuste si martenskou rozšlápnou malýho psíka a uvídíte), kdovíjak unešen ale zřejmě skoro nikdo nebyl, což ale na druhou stranu nejspíš nikdo neočekával. Vlasta Horváth se snaží o poctivý český rock (nechtěná hláška „nezpíváme jenom balady, máme rádi i rock“ má ambice získat ocenění joke of the day :), což jistě není úloha jednoduchá a jemu se daří jí plnit se ctí a snad i s úspěchem. Jo a předposlední písnička byla Final Countdown a Horváth svoji Superstar minulost prostě nepohřbí, ani kdyby na hlavu stavěl, publikum ji totiž přijalo s největším nadšením a dalece nejaktivněji….Benátská noc pokračuje a my budem pořád při tom.
16:01
Sbíráme síly na šestou hodinu, kdy přijde MIG, Gaia Mesiah a pak už to bude pořád celkem zajímavý. Zatím máme něco kolem dvou tisíc fotek, takže do galerie bude z čeho vybírat.
18:43
Nevím jestli je Marka Rybin magor od přírody nebo bere nějaký prášky, každopádně je spolu se zbytkem skupiny Gaia Mesiah ojedinělý zjev na festivalovém programu. Nikdo neposkakuje po pódiu s takovou vervou. Hlasově bych to tipoval na nějakou záhadnou pokrevní spřízněnost s Maxem Cavalerou, protože když „chlapsky“ zařve do mikrofonu, podlamujou se kolena i vyznavačům nejděsivějšího HC a mají chuť se poptat po jejím fanklubu. Prozatím bezesporu nářez numero uno. Ještě sem si chtěl postěžovat, jak náročná a smutná je práce reportéra, ale právě spustil MIG takže možná někdy jindy. Nesmím ale zapomenout na to nejdůležitější: Příští rok už je kurva dejte na hlavní scénu (v nějakym fajnovym čase), už sme čekali dost dlouho!
19:49
Na hlavním pódiu právě dohrál MIG a rozptýlil moje obavy, jestli zrovna tahle skupina v takovou dobu na hlavní pódium Benátské noci patří, jenže co naplat, MIG už dávno dokázal, že není další pokus profláklého herce profláknout se ještě víc, ale pevně na zemi stojící inteligentní pop s chytrými texty a kvalitním zpěvem. Samozřejmě Macháčkovi herecká průprava nesmírně pomáhá, dělá umírněnou šou, kterou ale publikum strhává i když má náboje poňěkud menší ráže. Dokonce i jejich poslední singl Láska, který se na mě co chvíli valí z méééédiííííí jsem si s gustem užil a skoro to můžu říct i o Malotraktoru. Lidi je prostě žerou, příští rok je tady máme zas.
Na hlavním pódiu právě ladí slovenští No Name, na které je zdá se kompletně všem akreditovaným zakázáno fotit i natáčet, takže zde máme takové malé vítězství Slovenska nad Německem, že se kapela nestydí. (Pozn. redakce: fotit se nakonec mohlo první tři písničky)
21:13
Jestli není No Name nejlepší a nejpopulárnější slovenská kapela, rozhodně je na Benátské noci jediná od našich východních bratří, která se může v prime timu směle postavit před domácím publikem na hlavní pódium vedle české špičky. Jejich v našich krajích poměrně známé písně zvedely les rukou daleko do obrovského davu, který se na ně shromáždil. Hlavně písně Lekníny a hned po ní následující Děkujem, že si zhruba v první třetině koncertu doprovázela úplná řeka lidských paží. Po těhle dvou peckách kapela sympaticky přitvrdila a s písní Ne alebo ano, která je stále dobrá i když ji už všichni známe, vlila do davu ještě více energie. Následovaly Už vím (..co znamená být za vodou, a aká je věčnost krásná…nevím přesně, jak se ta písnička jmenuje), Hledám, Prvá a pár dalších (sorry, nejsem expert přes No Name, samozřejmě jsem poznal a ocenil Čím to je jako druhý přídavek).
Teď už je na hlavním pódiu za mnou na spadnutí Aneta, takže mě omluvte, musím letět.
22:21
Takovej dav ještě dneska Benátská noc u hlavního pódia neviděla. Aneta by si už pořebovala osvěžit repertoár novou deskou (což bezpochyby ví a časem se dočkáme) ale zájem o ni neutuchá, spíš naopak. Moře lidí, které k hlavnímu pódiu přitáhla, se mohlo směle měřit s včerejším vystoupením Scorpions. Playlist byl následující:
Když nemůžu spát
Famfán
Thank you (od Alanisse Morissette)
Spousta andělů
nějaká nová věc
You´re a creep
Voda živá
I think I´m paranoid (od skupiny Garbage)
Srcotepec
a přídavek Pár důvodů
23:48
Můžou vůbec Chinaski něčím překvapit? Asi sotva. A vadí to někomu? Stěží. Nakonec pořád sem to já, pořád sme to my že jo. I když ani snaha o překvapení se kapele nedá upřít, osvěžujícím překvapením pro mě byla píseň Možná s bubínky a vychytaným kytarovým sólem. Ještě výše hodnotím kousek Psychiatr, tahle věc úplně mluví z mojí černočerný duše, byl sem uplně „dotčen“ :-o. No zdá se, že už trochu plácám z cesty takže se loučím, mějte se stále líp (protože jak zpívají Chinaski, to je to na čem tady záleží…tra lala lalala….čau).
0:09
Za sebe se tedy loučím, letošní Benátská noc pro mě v těhle chvílích končí, děkuju všem čtenářům a těším se na další akce.
