Short summary in english comming soon…
Mind blowing Decrepit Birth hned po obědě, očekávaná ultimátní show Devildriver, geniální prstohmaty s Gojirou a perfektní deathcore s Whitechapel. K tomu hicák, že bych vycák, hasiči a prozkoumávání areálu…
Fotky ze pátečního dne ZDE / Pictures from friday HERE
Fotky ze sobotního dne ZDE / Pictures from saturday HERE
Čtvrtek
Čtvrteční hudební nálož jsme se rozhodli shlédnout celou, tedy jsme do areálu dorazili už na první Abstract Essence. Respektive na konec jejich setu. To nebylo způsobeno frontami před vstupem, protože jak organizátoři předem avizovali, odbavení lístků tentokrát řádně naddimenzovali. Good. AE to táhne už na desítku a melociký death přitáhl už slušný počet fans.
Druhý český zástupce, Proximity, mi jsou ještě o něco bližší, protože melodický core já můžu. Návštěvníci pařili i na tuhle partu, ale to bylo bohužel z českých luhů pro dnešek vše.
Coffins přijeli z daleka, a tak nabrali i při zvučení nějakou tu minutku navíc, ale za to přitáhli na tuhle hodinu až nezvykle početný dav. Přestože živě jejich death není až tak čitelný a poslední deska podle mě nepřinásí nic moc nového, exotika očividně táhne…
Deceipt Birth je první kapelou, u které mě mrzí pouhých vymezených 35 minut. Tohle je jiný death, než z Japonska, stará dobrá US škola ví, jak na Brutal. Charismatický Bill za mikrofonem, čitelné a zároveň frenetické riffy. Alby pánové velmi šetrí, ale na placce ta energie tolik nevyzní, to se musí slyšet na živo. Perfektní set a taky Billův ohoz.
Druhý US zástupce, Magrudergrind, přivezl pořádnou nálož grindu. Ve třech umí udělat bordel, ale dav se ve dvě odpoledne drží a letci zatím v hejnech nelétají přes nášlapy…za to hasiči konečne kropí, aby to v circle pitu moc neprášilo.
Ou jé, po zaoceánském výletu se vracíme do Evropy. Dr. Living Dead už nějakou dobu ohlušují naše bubínky parádním mixem HC, crossoveru a dalsich vlivů. Prostě skákavá muzika doprovázená nezbytnými maskami. Dalsi chuťovka a dav se zvětšuje.
Novembers Doom jen zdánlivě zpomalili se svým doom setem. Vybírali ale celkově hutné a rychlejši kousky, takže se to mezi ostatní bandy celkem hodilo. Přesto vzpomínám na daleko atmosféričtější set v Black Psovi pred x lety. Holt tahle muzika není na odpolední pařák – tím samozřejmě neříkám, ze ND nevytvořili parádní zásek do metalových hlav, který pak dopilovali v akustickém setu o den později.
Technická, progresivní, melodická, místy příjemně brutální francouzská lahůdka – Hacride – něco jako když střídáte požitek pomalého ochutnávání vařených kořeněných šneků ve francouzské restauraci a střídáte to s posezením na hajzlíku potom, co je sníte. Možná i tady se dají považovat za okrajovou záležitost, ale poslouchá se to fakt dobře a také studiové počiny jsou hodnoceny velmi kladně.
Vedlejší projekt Davea Lombardeho ze Slayer a Gerryho Nestlera, Philm, je celkem zajímavý, těžko zařaditelný počin a přijde si v něm na chuť opravdu široký záběr fanoušků. Bicí nástroje jsou konečně tam, kam patří – pěkně vepředu pódia a jedeme technicky vychytané songy. Poslouchá se to fakt dobře.
Downset, oldschoolovejsi rap / crossover HC uz je na mě trochu moc, a tak jen nafotím a jdu se schovat do stínu. Objektivně kvalitní a skakavé, subjektivně přenechávám na paření jiným.
To Belphegor je silnější šálek sypaného čaje. Okamžitě všechny pohlcuje blacková tsunami, kterou každým rokem naši jižní sousedi dotahují k dokonalosti. Je vidět, že letos sem dorazilo i fakt hodně navštěvníků, na place před stagí je plno. Bohužel se mi nepodařilo vyšťourat neoficiální údaje o návštěvnosti, ale letošek bude extrémě silný ročník.
Devildriver netřeba představovat, neskutečná energie a show na stagi i pod ní. Tohle je kapela, která i v US způsobuje před pódiem doslova lidské hurikány, kdy těla lítají vzduchem. Ani tentokrát tomu nebylo jinak. Klubová zkušenost pár let zpátky je jen odvar. devildriver pořebuje hodně prostoru, aby se lidi mohli pořádně rozeběhnout. Parádní akce, lidi nemají šanci si vydechnout. Opět jen ten set by mohl být o fous delší…
Oldschool death od Dying Fetus jsem promrhal občerstvováním, takže může doplnit dojmy někdo z vás, jak se jim set vydařil. Za to Ensiferum jsem si samozřejmě nemohl nechat ujít, navíc už ta svině žlutá zalezla, takže začíná být snesitelně. Sardinka vedle sardinky a dalši hudby chtiví je následují do prvních řad. Do suknic navlečení pánové servírují svůj folk metal s vervou, takže se človek nediví, že se z lidí kromě sardinek stávají také ovce…
Gojira nám to dotáhla po pár českých vystoupeních na prime time a je to tak zcela správně. Francouzští progresivní brutalisti si neberou servítky a nijak nebrzdí sve hbité a sakra přesné prsty. Dostává se jim taky zaslouženého řevu a je to pro mě další vrchol dnešního dne.
Anthrax se dnes pro nás fotografy rovná nafotit a sušit techniku, takže tahle thrashová legenda jaksi unikla našim zrakům a uším, ale věřím, ze se příznivci nenechali zastrašit malou přeháňkou a užili si pány dosytosti, pro dnešek měli totiž nejdelší set… Něco přes hodinu hraní ale přesto ukazuje na to, že Brutal je opravdovou smrští kapel, a tak se bandy musí snažit nacpat do svých setů opravdu jen to nejlepší.
Letos jsem měl tu čest slyšet Fear Factory v Roxy. Už v tamním reportu jsem naznačil, že Burtonovi sedí spíš otevřené prostory, resp. jeho „čistému“ zpěvu, který se v prostoru rozptýlí… To ale není nic nového. FF na živo umí a kdo je má řádně naposlouchané z četných desek, musí jejich kouzlu v davu podlehnout.
Kanadští Voivod náš letos oblažili novou deskou Target Earth a je to pro spoustu lidí opět dost neuchopitelné, prosté takové psycho. Možná i proto se na Brutal skvěle hodí a ještě celkem slušný čas si zaslouží. Prog-thrash se spoustou zajímavých prvků si člověk asi nejlépe užije na tribuně pěkně v klidu – jen kdyby, jako mnohokrát během dne, netvořily zpožďovací věže na tribuně tu krásnou ozvěnu.
Entombed jsou veselejší, než spousta jiných deathů. Prostě kromě energie čiší z pódia ještě velmi uvěřitelná zábava a na velikosti davu je vidět, že lidi muzika přikovala pěkně u stage, přestože set graduje až před jednou ráno.
Posledním hřebíkem do rakve je pro mě dnes Whitechapel, velmi oblíbená dethcorová záležitost. Na živo jsem měl tu čest poprvé, takže jsem si jejich set řádně vychutnal. Typické pódiové vystoupení DC kapel, kde brutální řev střídá poskakování, mě nutí se zamýšlet, že tohle se bez podůrných prostředků v žíle nedá přežít ve zdraví.
Marduk už řvou pouze na cestě do věčných lovišť.
