Short summary in english comming soon…
Nejoblíbenější ruský tank Katalepsy, provazy vody na Orphaned Land a neskutečná severská dvojpecka In Flames a Amorphis navrch – to byla moje sobota
Fotky ze čtvrtečního dne ZDE / Pictures from thursday HERE
Fotky ze sobotního dne ZDE / Pictures from saturday HERE
Pátek
Počasí drží a je víceméně ideální a festivalové. Možná pro konzumaci piva je ta zatažená obloha trochu na škodu, ale rozličné módní ikony se konečně nebojí se nalíčit a předvést se v plné kráse bez strachu, že se jim rozteče makeup nebo se v kůži uvaří :-) Když je chvíle, napíšu pár poznámek o areálu, který přestože kompozičně nedoznal velkých změn, všechno tu funguje tak nějak lépe a rychleji, problémy se řeší a i security je oproti tradičním BSB daleko vstřícnější. Musím přiznat, že se tu jako Čech cítím značně v menšině a je vidět, že Brutal má nejen ve středoevropském prostoru svoje velké jméno. Cizinci zde musí uchvátit nejen metalové prostory, ale také trefná výzdoba, která se rok od roku rozšiřuje. Tohle místo má prostě atmosféru!
Dneska se začalo pěkně od podlahy s italskými deathaři Antropofagus. Opravdu hutný a přímočarý death nenechá vydechnout a kopáky lechtají v prvních řadách bubínky spíš až nepříjemným způsobem. Ale opět je před pódiem pro mě až překvapivě plno. O Attack of Rage vlastně platí něco podobného. Brutální grindová sypačka a veskrze veselá atmosféra s mosh pitem jako hřebíkem na dortu.
Brutalita se dá krájet i u třetí kapelky. Ruská scéna nabízí spoustu dobrého, ale Katalepsy patří právěm k tomu nejlepšímu a to nejen na poli brutal deathu. Ten se musí fakt umět, aby to nevyznělo přehuleně a byl slyšet původní záměr. Katalepsy se to bezpochyby daří a je to jedním slovem masakr. Škoda, že deštík nedovolí objektivům líp zachytit atmosféru.
První páteční český zástupce, Minority Sound, vyhnal zřejmě většinu zahraničních návštěvníků pod stany a deštníky, a tak přišli o velmi příjemný set. Metalové pasáže doprovází spousta elektroniky a stává se z toho příjemně taneční a pařící kousek. Nebál bych se doporučit MS na nějaký lokální festiválek, cože kamarádi pořadatelé?
Obscura tak nějak obchází okolo mě a přestože progresivní deathy mám celkem v oblibě, na tuhle bandu jsem nikdy nenašel chuť. Přenechávám tedy hodnocení jiným. Stejně tak se můžete vyjádřit ke Gloriol Belli, protože z mého pohledu na pánech nevidím nic moc nápaditého, co by mě donutilo zůstávat u stage.
Hypnos nám ukázali, jak chutná pořádný český death a nebáli se k tomu přidat i trochu prskavek. Tentokrát zůstalo na place mezinárodní publikum a bylo vidět, že si to užívají skoro všichni. Poslefní deska Heretic Commando se pánům celkem vyvedla a umí dobrou atmosféru přenést hlavně i na lidi.
Progresivní Misanthrope strhnuli dav po třetí odpoledne a dokonce i rozehnali mraky. Přirovnání k Opeth, které jsem si kdesi přečetl, teda úplně nesdílím a navíc je mému sluchovodu příjemnější severské pojetí aranží. Na tribuně se pořád ještě nedá zvuk poslouchat, takže zbytek setu nechávám na fanoušcích, aby si to se svými oblíbenci užili…
Odpoledne velkých hvězd u mě začíná s Pro-Pain. Jejich HC značí zřejmě něco jako „hromadná cirkulárka“, která řeže riffy s neskutečnou razancí. Opět popisovat kvalitu Amíků nemá smysl – tohle se musí slyšet a nebudu daleko od pravdy, když napíšu, že je většina návštěvníků už aspoň jednou slyšela. Tedy všichni dobře vědí do čeho jdou… a jdou do toho po hlavě.
Loudblast pro nezaujatého diváka může po Pro-Pain vyznít poněkud tuctově a bohužel i já mám s jejich muzikou problém – francouzi neumějí thrash, který by se mému uchu zalíbil, stejně jako neumějí pořádný auta. No nebudu se rozepisovat a radši jsem si počkal na Hate. Tohle je solidně tvrdé a rozhodně velmi kvalitní polské zboží. Jejich album Anaclasis jsem měl jednu dobu fakt v oblibě a současná tvorba z nového alba Solarflesh je možná ještě lepší – soudě podle toho, co jsem slyšel. Samozřejmě četní polští fanoušci na své oblíbence vytvořili pořádný kotel.
Orphaned Land začali pod temnou oblohou a nedokončili ani první song a začalo pršet jako… lépe řečeno začalo ukrutně chcát. Ani to nás ale nezastavilo, abychom vám nafotili nějaké vodní snímky. Byl jsem zvědavý, jaký pocit budu mít z Israelců po sedmi letech, kdy jsem je naposledy na Brutalu slyšel na živo. Můžu tedy usuzovat asi z první minuty – a musím říct, že je to pomalé, etnické a příjemné, jako si to pamatuju.
Na Malevolent Creation se sice z podstřechy nechtělo, ale Amíci to měli do Josefova pěknej kousek cesty, tak by bylo škoda je nepoctít aspoň krátkou návštěvou. Provazy vody už naštěstí ustoupily, a tak se brzy prostor hlediště opět rychle zalesnil klátícími se pažemi. Oldschoolovější death, pokud nezastydnul až v ranných devadesátkách, se z mého pohledu poslouchat dá – a to je naštěstí případ i MC. Solidní set.
Alcest nám zpomalili srdeční tep, ale opět je tu ten můj pohled na Frantíky – nedá se nic dělat, jak mě dostává Gojira do kolen, tak ostatní zástupci země galského kohouta se mnou nehnou. Tedy hurá na večeři…
Kdysi dávno za deštivých nocí, jako je tato, byly široké krempy velkou výhodou. Za jedné podobné zřejmě vymysleli Fields of the Nephilim svoje kostýmy. Ke gothicu a celkovému vyznění hudby se fakt hodí. Temné, rozvláčné songy opravdu elektrizují vzduch před stagí a člověk nemá problém zůstat několik minut nehnutě stát. Před nočními nářezy dvě dobře zvolené oddechovky.
Tvořiči hutné, matematicky komplikované, až skoro industriální atmosféry, Meshuggah, nesednou opravdu každému. Slyšel jsem jak nechápavé reakce, tak orgasmické výlevy štěstí během jejich setu. Já osobně jsem někde mezi. Jejich stavba songů se dost vleče, ale pokud se člověk do hudby dostane, fakt ho to pohltí. Pódiová prezentace tomu taky odpovídá. Včetně frenetického stroboskopického blikání navozujícího epilepsii. Má to rozhodně sílu a užil jsem si je možná víc, než před několika lety na stejném místě.
Srdcovka In Flames – nejde na ně házet špínu, proto si jen ze začátku postěžuju na lehké zvukové problémy, které měl hlavně Anders (a dával to silně na jevo). Ale to fandové zřejmě ani nezaslechnou nebo rychle přejdou. Pak už jede jeden hit za druhým, obrovský dav, skvělá pódiová show, nové songy i návrat až ke Claymanovi. Prostě tohle je pro mě vrchol dne. Po dlouhé době poputuje Clayman nebo Come Clarity do mých cestovních mp3.
Amorphis to po IF měli těžké, ale dokázali se jim s jejich show minimálně vyrovnat. Co se týče zvuku, možná i předčit. Skvělá show a zvuk jako z desky natáhly obrovský skákající dav. Tomimu opět o cenťák povyrostly dredy a jeho pověstné čištění podlahy mě už po několikáté dostalo do kolen.
Posledním zářezem dnešního dlouhého festivalového dne byli britští deathaři Carcass, kteří opět od roku 2008 oblažují naše, teď už značně namožené, zvukové ústojí. Tihle pánové jsou už nad věcí a moc dobře vědí, jak přitáhnout dav. Rozhodně nepatří do starého železa, naopak, fůru mladých metalových slitin s přehledem strčí do kapsy.
