Short summary in english comming soon…
Záchodová legraxe s Gutalax, lezba po pódiové konstrukci Clawfinger, ikony světového HC v jeden den a neskutečná ohňová, kostýmová a atmosférická show od Behemoth. Navrch familierní průpovídky a okrový svetřík Mikaela Åkerfeldta z Opeth.
Fotky ze čtvrtečního dne ZDE / Pictures from thursday HERE
Fotky ze pátečního dne ZDE / Pictures from friday HERE
Sobota
Hned na začátek neskutečný zásek Gutalax. Tahle parta se dala dohromady, aby se vysmála análním puritánům. Stačí si najít názvy jejich textů a vyloudí to úsměv na tváři nejednoho Čecha. Jo, ostatní národnosti jsou značně ochuzeny, ale kdo umí přečíst tenhle text, ten si musel show užívat.
To s Master jsme se dostali do (v tuhle chvíli) nudného deathu. Spíš v porovnání s předchozím vystoupením. Na to, že tohle je akvizice BA na poslední chvíli, poslouchat serozhodně dají.
Ještě daleko intenzivnější akci nám představili Crushing Capsars. Upřímné, veselé, skákavé HC doporučuji rozhodně na živo. Pokud jste kluky nestihli, máte možnost ještě třeba v říjnu na Crossover Sickfestu… Asi si to myslím každý den, ale dnešní ráno je fakt asi nejnašlapanější.
War From a Harlots Mouth, další Německá genialitka, která na příchozí vrhla plnou nálož deathcoru. Brutální trhané riffy a mé uši bez špuntů celkem trpí. To neplatí rozhodně o mé deathcorové duši, kerá si fakt užívá. Je pravda, že na cd jsou pánové trochu těžší na poslech, ale na živo opět pecka.
Třetí germánský core v řadě, mňam. We Butter The Bread With Butter – za tímhle komplikovaným gastronomickým názvem se skrývá další perfekní deathcore. Mladíci si vydobyli velmi rychle místo na DC scéně a to především díky příjemnému zapojení samplů a samozřejmě končetiny-rvoucím soundem. Sice ten jejich vzhled je takovej divnej, ale na pódiu se s tím nemažou… a už vůbec ne máslem…
Vreid nám úplně otočili hudební vyznění a natlačili do nás hutný norský black. V tomhle moc energie, která by se vlévala do mých končetin, necítím, takže přenechávám na poslech jiným a radši se jdu podívat po areálu.
Odpoledne pokračuje známou thrashcorovou bandou Sylosis. Předvedli celkem melodické věci nejen z posledního alba Monolith, které okamžitě strhly nadšence do circle pitu. Já osobně čekal ještě na žhavější želízko. Finské grindové veterány Rotten Sound. Brutální nástup a bordel až do konce. Přestože se jinak tomuhle stylu na cd vyhýbám, RS mi vyplachovali mozek pěkně dlouhou dobu, takže srdcovka, kterou nejde nepochválit. Možná jen na moje krční svaly už jsou kluci trochu moc.
Na rozdíl od minulých koncertů a očekávání mě letos Primordial celkem bavili. Sice to není můj šálek blacku a jakmile vidím bílé tváře, klidím se pryč, ale pánové mi pro jednou ukázali, že tudy vede black-paganová cesta. Slušný dav a solidní vystoupení. Spolu s Vomitory tohle měla být moje odpočinková hodina, bohužel mi to pánové nějak zkazili svým dobrým setem :-) Deathová legenda Vomitory mi zamávala hřívou před obličejem v půl páté, ale nijak víc jsem se jejich setem nezabýval. Tedy, máte-li k nim nějaké poznámky, směle se do nich v kometářích pusťte.
Biohazard, taková legenda už v pět odpoledne? Nezájem, tihle týpci paří na pódiu kdykoliv. Naprosto geniální show plná agrese, hecování a letců přistávajících před nášlapy. Tohle si nemůže nechat ujít žádný HC příznivec. Tohle je přímo učebnicové dráždění davu a řekl bych, že se i králíček Duracell má od nich co učit… Vypisovat na deseti řádcích, jakej to byl mazec, je zbytečné. Zvoní mi v palici.
Kvílivá avantgarda Ihsahna & Leprous je pro mě dost neuchopitelná, ale přeju ostatním jejich prožitky v početném davu. Pro mě další oddechovka před velmi kvalitním následovníkem. Tím jsou samozřejmě Trivium s jejich melodickým metalem / corem. Pánové si jako podporu předělali pódium do skalnatého kostýmu, aby po blocích mohli poskakovat jako kamzíci. Je pravda, že čisté vokály nejsou předností živého vystoupení, ale na tribuně alespoň nefunguje protivná ozvěna, takže pro diváky ve výšinách celkem výhra.
Rapmetal since 1989, Clawfinger, na nás spustili hned pěkně zostra. We are the prisoners, zřejmě největší hit, zazněl hned v úvodu a nenechal nikoho na pochybách, že i tuhle bandu josefovská pevnost bez obtíží přijme. Zak si neodpustil výlety po reprosoustavě a neopomněl ani vylézt až pod střechu. Jen chudák kameraman, na kterého z šesti metrů zaútočil do kalhot ledabyle zastrčený mikrofon. Headshot zazněl celým areálem.
To už se ale značně houfovali HC příznivci před vedlejší stagí, protože zvučila další US HC ikona, Hatebreed. Plus zpěvákovi za kvalitní BA triko a celkově nekompromisní show… Napadá mě, jakou výhodu získávají hráči všech začínajících HC kapel, pokud se zrovna přijely kouknout na Brutal. Dneska je tu vyučovaly tři krutopřísné legendy a všechny si za tu práci zaslouží aplaus.
Behemoth se za dobu, kterou je vídávám na koncertech a festivalech, vybrousili fakt v excelentní diamant. Atmosféra, kostýmy, ohňová show i zvuk – tohle je hororové blackové divadlo, které vás musí pohltit. Všechny ostatní ohníčky celého Brutalu jsou rázem zapomenuty…
Pro mě další povinná záležitost – Opeth – se chystá o půl jedenácté a nad areálem se zase vznáší nějaké ty kapky deště, aby podpořily tklivou atmosféru vystoupení. Mikael tentokrát obléknul značně nemetalový svetřík, ale všem to bylo určitě srdečně jedno. Pánové zvolili trochu pomalejší a tedy pro mě lehce slabší set, než při minulé návštěvě, ale to nemění nic na tom, že jsem v transu a v pláštěnce vydržel na jednom místě až do konce. Tohle že byla hodina? Přišlo mi to jako 20 minut… Opět mě dostává Mikaelova familierní angličtina, kdy se divák fakt cítí jako s kámošem v obýváku. Když se přidá akustická verze death metalu „Demon of the Fall“, mají mě na lopatkách. Geniální skorotečka festu.
Přestože mezi letošními avantgardními vystoupeními byli pro mě Borknagar nejzajímavější, ani tak jsem nevydržel a šel načerpat síly na poslední tečku večera – Madball. O NYHC jsem se dlouhou dobu nezajímal, ale až právě jejich set na jednom z minulých Brutalů mě přinutil, abych si doplnil vzdělání, a jsem si nesměle zaskákal s davem – bohužel půlku setu už na cestě do vozidla.
Kruté to bylo, na shrnutí si nechám trochu času, aby se mi to všechno rozleželo v palici a přestalo mě alespoň zvonit v uších.
