Na letošním Colours of Ostrava se barvy střídaly na jevišti i na obloze. Tropická vedra vystřídaly v sobotu i v neděly večer prudké deště, které nejsou na žádném festivalu vítané. Přesto se dá říci, že i letos Colours dospěl ve své barevnosti, velikosti a dobré muzice.
Jak to tak v Ostravě bývá, zde hrající zahraniční interpreti často nejsou nejsou u nás příliš známí a tak se s nimi publikum setkává poprvé, nicméně dokáže velmi ocenit kvalitní hudbu. Obrovský úspěch sklidil například africký písničkář Daby Touré, bouřlivý jásot zněl téměř během celého vystoupení a i po přídavku, kdy obecenstvo ještě po skončení koncertu zpívala refrén Dabbyho poslední písničky.
Netrpělivě očekávané vystoupení Sinnead O’Connor vyvolalo trošku rozpačité dojmy. Možná to bylo deštivým počasím, ale její hudba se zdála tak trochu bez života, bez náboje. Mnohem větší úspěch sklidili další headlineři Happy Mondays a také třeba živé a pestré karibskolatinskoamerické rytmy Sergenta Garcii.
Areál festivalu je zde v Ostravě rozsáhlý a jednotlivé části jsou spojené cestičkami, po kterých neustále proudí návštěvníci jako mravenci v nikdy nekončícím hadu. Při prvních kapkách deště se ten proud lidí znatelně zrychlil, bohužel nás v Ostravě potkaly i tak silné deště, že z festivalu v podstatě vymizel život. Venku nebylo vidět ani živáčka, zatímco pivní stany praskaly ve švěch lidmi a blátem. V jednu chvíli dokonce bouřka nad areálem vyřadila z provozu některé zdroje elektřiny. Gospelový zpěvák Craig Adams tak musel svůj koncert odehrát doslova „unplugged“, zvuk fungoval pouze z odposlechů. V propagačním staně české spořitelny pak návštěvníkům uvězněným tam deštěm rozdávali ve velkém nanuky, které se v ledničce bez proudu pomalu roztávaly.
Vystoupení švédské formace Koop pak proběhlo za sice slabšího, ale nepřestávajícího deště. Koop předvedli velmi zajímavou zcela akustickou verzi jejich písní, za zvuku vibrafonu, marimby, akordeonu, kontrabasu a dalších nástrojů, i přes déšt sklidili velký úspěch.
Potlesku ve stoje se dočkala také zpěvačka Iva Bittová, která s jazzovým triem v prostorách kostela předvědla velmi neobvyklý a originální výstup, na kterém ukázala, že její hlasové možnosti jsou snad neomezené.
Na závěr bych řekl, že počasí je úhlavní nepřítel festivalů a i ze sebelepšího festivalu pak může udělat velkou blátivou louži. Je škoda, že část ostravského festivalového víkendu byla mokrá, ale s tím se asi musí tak trochu počítat. Colours of Ostrava ani letos nezklamal a počkáme si, jaká jména k nám přivede příští rok.
Jirka Benedikt
