Sickfestů není nidky dost a další jarní půlročník je opět za námi. Bzí nám tentokrát ve švech nepraskalo, ale rozhodně stálo za to, zajít si poslechnout kvalitní muziku.
Jako první nám nastoupili velmi sympatiční Trutnováci Not Fragile a jejich show nebyla rozhodně pro jemné povahy. Velmi řízný HC se zajímavými riffy mě fakt dobře nastartoval. Navíc jsou tihle lidičkové velmi společenská a veselá banda a z kotle mohutně povzbuzovali i další vystupující.
Trochu melodičtější a symfoničtější kousek předvedli Return to Innocence. Slušný vokál podbarvoval hutnou atmosféru a hlav pod pódiem taky trochu přibylo. Z desky na Banzone mi pánové trochu připomněli moji (už značně vzdálenou) éru melodeathu reprezentovanou např. Eternal Tears of Sorrow. Na živo to bohužel už tak čitelné nebylo, ale to je tím, že kapelu rozhodně nemám naposlouchanou. Každopádně lidi se bavili a o to tu jde…
Jako náhrada za Anarchuz nám jako třetí vyskákali na pódium DoorFace, což byla od pořadatelů kvalitní trefa. V rámci rozmanitosti line-upu rozhodně… a navíc to klukům i děsně dobře šlape. Skákavý crossover rock by sice normálně patřil na měkčí a rockovější fesťáky, ale i ve Bzí to kapele náramně sedlo. Po vlažnějším začátku to z kluků spadlo a pustili do nás songy fakt na vysoké úrovni. Určitě doporučuju zajít, až budou hrát někde poblíž.
Další odbočka od standardního hudebního záběru měla název Misty Ways, tedy gotický metal se spousou vyhrávek, vysokým ženským vokálem a stylizovaným oblečením. Tedy k tomu oblečení… když se dva navlíknou do šatů jak z castignu na Van Helsinga a druzí dva vystupují v triku a kapsáčích, je to trochu zvláštní. Taky muzika samotná na mě nezanechala vážnějších následků, takže jsem jen kvitoval, že se baví ostatní a občerstvoval se radši v backstagi…
To nejlepší, nejbrutálnější, nejpunkovější na konec. Super pařmeni Five Minute Fall z Rakouska už zanechali hlubokou stopu na blízkém Junk Yard festivalu a dneska předvedli opět tu ukrutnou melu na pódiu, která přivádí lidi do varu. Pot i jiné tekutiny stříkaly do předních řad už hned po prvním songu a já měl opět co dělat, abych neskočil do davu. Jo, tohle já můžu. Bezprostřední vystoupení, kdy člověk fakt muzikantům věří, že si to užívají, a tak se rád přidá. Takhle bych si to představoval u všech kapel.
Jediná muška na dokonalosti CSF8 byla ta návštěvnost. Lenošiví Čecháčci se už zřejmě nabažili kvalitních koncertů, které do našeho kraje FAKING BOOKINGS přivážejí, a radši zůstali sedět doma nebo v hospodě. Fakt škoda, akce to byla opravdu znamenitá… A kdo ty blafy přečetl až do konce, může se za odměnu juknout na pár snímků z mého stroje.
Crossover Sickfest vol.8 1 komentář reakcí