22. října mě čekala po včerejším koncertu Tarji Turunen další zajímavá noc. Vypravili jsme se do klubu Rock Cafe, kde měli už dlouho očekávaný koncert němečtí borci Die Apokalyptischen Reiter spolu kapelami Mustasch a Honigdieb.
Byl to pro mě upřímně řečeno trošku (dost) skok do neznáma, protože jsem nebyla schopná si dopředu naposlouchat aspoň jedno album hrajících skupin. Die Apokalyptischen Reiter jsem díky totální únavě propásla ve Vizovicích na Masters of Rock a s přípravou na ostatní jsem ani nepočítala. Jestli si říkáte, že není možné, aby existoval takový ignorant, tak vězte, že i tací prostě chodí po světě. Rozhodla jsem se vsadit na první dojem, a ten rozhodně nebyl špatný.
Kvůli časové tísni a neznalosti prvních dvou kapel, která nás nenutila spěchat jako o život, jsme přišli zhruba do poloviny vystoupení švédských Mustasch. Oproti mým předchozím návštěvám v Rock Cafe mě příjemně překvapilo, že se tam dá bez problémů pohybovat ještě 2 metry před podiem. Chápu, že ten samý fakt už o dost míň těšil hrající kapely a pořadatele… Ale i přesto atmosféra byla vynikající a hlouček fanoušků sice nebyl ohromný, ale o to víc nadšený, že má své hvězdy doslova na dosah ruky. I když jsem tuhle partičku nikdy předtím neslyšela, tak se mi jejich rify vcelku úspěšně zarývaly pod kůži a nutily potřásat přinejmenším hlavou.
Po přestávce na přestavbu a pivko se na scénu začala tlačit hlavní hvězda večera Die Apokalyptischen Reiter. A bylo to opravdu impozantní. Nejdřív ozdoba skupiny, kytaristka Lady Cat-man a postupně za ní zbytek skupiny. Chudák klávesák Dr. Pest v sadomaso oblečku se do příchodu před diváky obul tak razantně, až uklouzl a narazil si zadní část těla přímo o roh odposlechu. Řekla bych, že ho tahle neblahá událost bohužel významně omezila v jeho aktivitách na podiu, protože ve chvílích kdy nehrál se nejčastěji houpal na lavičce a jen sem tam dal vyniknout svému umění v točení bičíkem, šklebení se a poulení očí do lidí. V samotném konci nástupu na scénu vtrhl Fuchs, popadl mikrofon a tím byl osud večera zpečetěn. Začalo nefalšované metalové peklo.
Hráli jako o život a mě pořád klepalo na mysl, že jsou mi ty věci nějaké povědomé. Nevím, kde se to vzalo, ale měla jsem pocit, že minimálně každou druhou znám a to bylo fajn. Ostatní nadšence takový pocit evidentně netížil a pařili jako o život. V tom je podporoval všemožně i zpěvák, který několikrát rozdělil publiku na dvě části a tak vyvolal pořádný kolečko. Mezi nejsilnější okamžiky koncertu patřila hned na úvodu Revolution s bláznivě vlající vlajkou, pak postupné vyzvednutí několika šťastlivců na podium, kteří si mohli dosytosti užívat pocit stars na podiu a hlavně společnost Dr. Pesta a jeho okovů na konstrukci u kláves. A na konci to bylo ještě lepší. Fuchs nechal ze zákulisí přinést 2 nafukovací bárky a všichni se málem nadšením zbláznili. Takže v průběhu následujícího songu pluly na rukách zbytku davu čluny s poměrně slušně živenými chlapíky než je vlna vyvrhla zpátky na podium. Na samotný konec nemohly nezaznít Heavy Metal a We Will Never Die. A pak už jen potlesk, řev, potřásání rukou, rozdávání podpisů a nepříjemné ticho.
Byl to suprový zážitek, který o 200% předčil i ta nejlepší očekávání. Show, kterou Die Apokalyptischen Reiter převedli se už víc popsat nedá. Jen zažít znovu. Takže až zase někdy zavítají do našich končin, nebudu váhat ani vteřinu.
Die Apokalyptischen Reiter 1 komentář reakcí