Šestého prosince se do chladné Prahy přiřítila smršť v podobě projektu geniálního šílence Devina Townsenda a industriálních hvězd Fear Factory. Epic Industrialist tour, jehož název vznikl spojením názvů posledních dvou desek těchto interpretů, byl tahákem koncertního konce roku. Megahvězdám zdatně sekundovali Hentai Corporation.
Kvůli včasnému konci se musí včas i začít, proto to Hentai Corporation rozbalili už po šesté hodině. Pokud bychom mluvili o lehkém vychýlení příčetnosti, tak v tom mistr Škarohlíd za mikrofonem rozhodně nejede. Tohle je tak o pět stupňů těžší diagnóza a je dobře, že máme svobodu a v rámci terapie se může jedinec vybít třeba i na stagi. Hudebně mi sice první skladby přišly trochu nečitelné, ale zvukař se s tím záhy popasoval a kromě zajímavých hudebních kreací bylo i na co koukat. Za mě rozhodně dobře zvolené rozehřátí.
Po chvíli se na třech projekcích objevila jakási pizza ve tvaru bumerangu a velmi rychle plnící se sál pochopil, že Devin Townsend opět nelenil a mezi erupcemi songů a alb stihnul vybrat to nejúchylnější z youtube, přidat do těchto skvostů Ziltoida a pustit to do světa. Přestože se záhy po úvodním aplausu omluvil za hlasivkouvou indispozici a podal tedy zřejmě jen 90% výkonu, přesto nemělo vystoupení chybu. Opět nechyběly vtípky, skvělá komunikace s publikem nebo házení úsměvů a úšklebků na všechny strany. Z názvu turné je sice partné zaměření na posslední desku, ale byla by to věčná škoda, když toho Devin má tolik v rukávech. Proto jsem docela rád za vyvážený playlist: Supercrush!; More!; Truth; Om; Color Your World; Vampira; Lucky Animals; Juular; Graec a Deep Peace. Devin jako vždy odsunul kapelu do ústraní, kde každý z kolegů muzikantů dostal svůj prostor, ale veškerou pozornost včetně světel na sebe strhával tenhle charismatický Kanaďan. Setík utekl jako voda – samozřejmě za hodinku zábavy navíc bych byl radši, ale i tak perfektní zážitek.
Dvojhvězdné turné s Fear Factory byl výborný tah. Měl jsem pocit, že ve chvíli přestavby se přelila jedna část publika dopředu, druhá po Devinovi prchla do zadní části a kotel se rozjel nanovo. Jo, je pravda, že FF nejsou můj šálek kávy a proto nebudu ani zde objektivní, ale mám z jejich vystoupení smíšené pocity. Musí se nechat, že Fear Factory umí už pěkných pár let namíchat zajímavou muziku, přidat do ní industriální nádech a samply a pustit do do lidí s pořádnou vervou. Pro věrné a dlouholeté fanoušky byl taky velmi dobře namíchaný set sestávající jak z nových, tak i dvacet let starých kousků. Když trochu pomohli fanoušci, měla atmosféra pořádný koule. Ale když Burton zpívá melodicky, asi jako když mu při tom někdo zmíněné koule přivírá do svěráku, to už zážitek z některých songů kazí. Ale bez něk už by to jaksi nebyli Fear Factory, že…
Třeba takový jejich set na Brutal Assaultu 2010 mi už vyšuměl z makovice někam do prázdna, a proto jsem si subjektivně pány užil víc tady v klubíku. Navíc většina sálu se dobře bavila a skákající jsem potkal i vzadu na schodech a to se počítá, proto u mě spíš převládá pozitivní hodnocení. Jak jste to viděli vy?
