Již loňský Thrashfest v Praze naznačil, že společné zátahy legendárních thrashových kapel, které by jednotlivě přilákaly maximálně několik desítek lidí, mohou být velice prospěšným podnikem jak pro kapely samotné, tak pro fanoušky. Další podobná akce na sebe nenechala dlouho čekat a na úsvitu jara navštívila moravskou metropoli karavana tří legendárních old school thrash kapel – Overkill, Destruction a Heathen.
Předehru pro protřelé americko-německé trio obstaraly dvě bandy významu poněkud nižšího. Jako první se představila v českých měřítkách legenda, za hranicemi však sotva známí Debustrol. Jelikož byl začátek jejich setu víceméně teprve pár hodin před akcí posunut o půl hodiny dřív, řada fanoušků jejich vystoupení zmeškala, což byl i můj případ. Vzhledem k tomu, že jsou však Debustrol na českých akcích různého ražení přítomni více než často, výrazněji to nezamrzelo. Snad jen jejich starší fanoušky mohlo mrzet, že dle slov těch, kteří přišli dřív, zaznělo během půlhodinového setu celé kultovní demo Vyznání smrti.
Přibližně o půl osmé si podium na půlhodinku slávy pronajali After All. Lidí už zde bylo víc, přesto se po thrashovém parketu dalo stále pohybovat dost volně. Begická kapela se oficiálně sice na scéně pohybuje již od roku 1988, většina jejich členů však v kapele hraje teprve pár let. Přestože se kapela snažila o oldschoolové předvedení tradičního speed/thrashe, příliš se jim to v mých očích nedařilo. Většina prezentovaného materiálu hlavně v první části koncertu na mne působila jako bezkrevný novodobý speed, což podporoval zejména zpěvák nepříjemným ječivým projevem. V závěru muzika sice nabrala krapet grády, ale celkově u mne After All zanechaly dojem nemastný a neslaný a nutno říci, že bych se bez nich na této akci obešel.
Organizace večera probíhala po všech stránkách bez problémů, a tak jsme se bez větších průtahů dočkali první očekávané modly. Na Heathen přijela řada fanoušků primárně zejména díky faktu, že u nás narozdíl od kapel následujících hráli poprvé. Heathen zvolili pro toto turné dosti odvážný a riskantní model, kdy se celý jejich půlhodinový set skládal z pouhých čtyř skladeb, které navíc všechny pochází z nové desky. Na pohled se to zdá jako nesmysl a umělecká sebevražda, ale kdo desku Evolution of Chaos zná, ví, že patří k absolutní thrashové špičce posledních let a nezadá si s prvními deskami kapely.
Přijetí skladeb, které se blížily či přesahovaly desetiminutovou stopáž, to jen potvrdilo. Lidi pařili a moshovali již od začátku a přestože na konci bylo znát zklamání z krátkého setu, celkové dojmy byly jednoznačně kladné. Za vrchol předvedeného bych jednoznačně označil vypalovačku Arrows of Agony, která bez bázně a hany patří k nejlepším skladbám, jaké Heathen stvořili.
Po další přibližně půlhodinové pauze nastal čas na krapet německého thrashe. Destruction narozdíl od Heathen jsou v českých končinách k vidění často a pravidelně, ale sotva se můžou fanouškovi přejíst. Nejenže členové jsou sympaťáci k pohledání a při pohledu na Schmiera prý vlhne klín nejedné thrashové fanynce, ale především je u Destruction znát neustálý zápal pro věc, nadšení a upřímnost. Ať už tedy hrají letitou špínu Bestial Invasion či zcela novou Hate is my Fuel, u všech skladeb je znát oddanost žánru a přitom nadhled, bez kterého to snad u starších thrashových kapel snad ani nejde.
Destruction hráli přibližně 50 minut a během té doby stihli rovných 10 skladeb, přičemž se hrály jak věci nejstarší, tak nové – éra 90. let byla jako obvykle pozapomenuta. Nejvíce jsem si stejně jako v létě na Masters of Rock užil hitovku Nailed to the Cross, kdy ke kříži přibíjela celá Fléda. Veskrze pozitivní dojmy z koncertu pak podtrhly setkání se Schmierem buď před koncertem, kdy se cpal kebabem od Turků nebo po koncertě, kdy ochotně podepisoval vše možné od triček až po zadnice.
Overkill byli headlinerem celého Killfest turné, čemuž odpovídalo i přijetí publikem, které bylo během jejich takřka 90 minutové show nejvíce zahuštěné. Již samotný příchod kapely nezadal pochyb, na koho se tu nejvíc čekalo. Přestože jsem byl během jejich setu již značně vyčerpán délkou celého večera i předchozí cestou a nemohl si tak užít koncertu „po thrashovu“, o to víc jsem si vychutnával jen pohled na kapelu samotnou.
Overkill jsou kapelou, u které se vliv punku odráží tolik jako u málokteré jiné thrashovky. I když se lídři kapely Bobby Blitz a D.D. Verni již blíží věkem padesátce, stále řádi na podiu jak dva z řetězu utržení pankáči a i samotné songy jsou nakopnuté punkovou energií, což pochopitelně nejjasněji vyznívá u dvou přímých tributů punkovým kapelám, skladeb Old School a Fuck You. Není tedy překvapením, že i pro mně spolu s podobně laděnou Rotten to the Core, byly tyto songy vrcholy show.
Ti, kdo přežili Killfest, opouštěli Flédu v době, kdy pod Špilasem odbíjela půlnoc. Přestože většina fanoušků se ven spíše ploužila zmožena masakračním večerem či podroužena vlivem Starobahna, těžko si představit někoho, kdo by neodcházel spokojen. Společná turné thrashových kapel sice donutí fanoušky hrábnout pěkně hluboko, ale o to větší spokojenost a pocit nepromarněného večera se dostaví v hodinách následujících.
Setlisty
Heathen: 1. Dying Season, 2. Control by Chaos, 3. Arrows of Agony, 4. No Stone Unturned
Destruction: 1. Curse the Gods, 2. Mad Butcher, 3. Armageddonizer, 4. Tears of Blood, 5. Devolution, 6. Thrash Till Death, 7. Bestial Invasion, 8. Hate is my Fuel, 9. Nailed to the Cross, 10. The Butcher Strikes Back
Overkill: 1. The Green and Black, 2. Rotten to the Core, 3. Wrecking Crew, 4. Infectious, 5. Bring Me the Night, 6. Bastard Nation, 7. Endless War, 8. Ironbound, 9. Blood Money, 10. Hello from a Gutter, 11. Give a Little, 12. Old School, Encore: 13. In Union We Stand, 14. Illumination, 15. Fuck You
