V sobotu 4. listopadu se pražská T-mobile aréna zaplnila díky jedinečnému koncertu Jamese Browna, krále soulu a funky v rámci turné s příznačným názvem Seven Decades Of Funk World Tour. Mr. Dynamit na svém vystoupení předvedl jedinečnou show plnou energie s příchutí exotiky. Jeho jedinečným doplňkem byla doprovodná kapela, z níž jednoznačně nejdůraznější byla dechová sekce. Jako předskokani se představily kapely Francois Pignon a Gulo Čar.
Začátek koncertu byl naplánován na dvacátou hodinu, a ikdyž jsem se do arény dostala zhruba ve čtvrt na devět, začínala se už na podiu chystat druhá kapela- brněnská Gulo Čar. Jejich muzika je pestrou směsicí prvků jazzu, funky, soulu a romské hudby. Krom hudby dokáže skupina oslovit posluchače i úbory ženské části, ke které kromě zpěvačky Ireny Horváthové patří i saxofonistka, která odehrála výborná sóla (stejně tak i zbytek kapely :) Sehranost členů a hudební nápady se zasloužily o super zážitek. Jejich vystoupení bylo výborným zahřátím na vrchol večera.
Okolo půl desáté nastalo před podiem to pravé šílensví- na svá místa přicházeli muzikanti Jamese Browna! Po nich následoval uvaděč, který se nutně musel několikrát zeptat, jestli jsme všichni dostatečně připravení na to, co bude následovat. A měl k tomu sakra pořádný důvod! Ono není jen tak, aby na podium nakráčela živoucí legenda a začala parádní energickou show, kterou by jen málokdo čekal od jiného jedenasedmdesátiletého člověka. Ale přesně tak to bylo… James Brown přišel a hned v úvodní písni předvedl, že rozhodně má elánu na rozdávání, o čemž svědčilo rozverné točení se stojanem mikrofonu i taneční kreace. Mezi první hitovky, které byly třešničkami na hvězdném dortu, patřila píseň Living In America. Ozdobami kapely byly čtyři sboristky, které svým zpěvem výborně podtrhly vyznění některých písní. Vedle nich se představila i pátá zpěvačka, která jistě okouzlila přítomné nejen svým zpěvem, ale i vzhledem.
Fenoménem byla i samotná doprovodná kapela. Jen málokdy jsou k vidění a slyšení najednou tři bicí soupravy, aniž by přehlušovaly ostatní hráče. Dokonce by člověk místy řekl, že tam byl bubeník sotva jeden. Stejně tak přirozeně působili dva kytaristé a baskytaristé. Ovšem nejprůraznější byla bezpochyby dechová sekce složená ze dvou saxofonistů a trumpeťáka. Bez jejich štěků a sólíček by funky skladby nebyly zdaleka takový nářez. Všichni dokázali, že jsou muzikanti z celého srdce a na jejich hraní to bylo dost znát. Už ani nevím, kdy jsem naposled slyšela tak výborná saxofonová nebo kytarová sóla.
Po úvodní svižné části dostal koncert zcela jiný charakter. Zazněly pomalejší písně, které se určitě dokázaly zavrtat pod kůži každému z přítomných a potvrdily, že James Brown je ne nadarmo nazýván jako Godfather Of Soul. V tomto duchu se odehrála zhruba další třetina vystoupení, které by probudilo duši i v hromadě kamení. Pak se vše zase zvrhlo ve funky vichřici. James nevynechal hity jako Sex Machine, Nothing, Make It Funky a nebo I Got You známou spíš pod názvem I Feel Good. Krom něho se v několika písních představil i druhý zpěvák, který hlavně v závěrečné části sklidil velký úspěch. Brownovým malým nedostatkem velké show bylo až příliš časté otáčení se k publiku zády, ale to mu určitě každý rád prominul. I král má přeci své mouchy :)
Ti kdo přišli do T-Mobile arény budou, doufám, souhlasit s mým konstatováním, že mají za sebou neuvěřitelný zážitek. Do Prahy zavítala jedna z největších legend moderní hudby a zároveň rozporuplná osobnost, která přestože se během života několikrát ocitla ve vězení, významně přispěla k sblížení černé a bílé kultury. Když se řekne James Brown, je zbytečné říkat funk. Je to prostě to samé. Ve svých vystoupeních dokazuje, že rozhodně ještě má v hudbě co říct a dokáže přilákat neuvěřitelné množství posluchačů, o čemž svědčila i zaplněná pražská hala. A pokud vykřikne „I feel good“ není důvod mu nevěřit!
