Jen zcela náhodou jsem po okolí záhlednul pár plakátů upozorňujících na zajímavé vystoupení Jana Budaře v jednom z místních vesnických kulturních domů, proto jsem se obával, jestli na tohoto výborného muzikanta a baviče přijde odpovídající počet návštěvníků. 19. listopadu však Kacanovy ožily a kdo dorazil s očekáváním humorného kulturního zážitku, rozhodně neodcházel zklamán. Společně s tímto showmanem totiž slavili Ovčie Kiahne pět let na scéně a rozjeli to opravdu parádně.
Něco po osmé večerní se v sále na židličkách tísnilo něco kolem dvou set hlav a na pódium mohl vyskočit Honza Budař s kytaristou Romanem Jedličkou. Eliščin Band tentokrát Honza nechal doma, ale na vtipnosti a bezprostřednosti to nic neubralo, možná dokonce naopak.
Spíš než koncert jsme mohli slyšet konverzačně zábavné hudební vystoupení, při kterém nechyběly konfety, pyrotechnické efekty, ploužáky na pódiu, všetečné anketní otázky, lidský had v publiku a při show se Honzovi podařilo doslova celý sál postavit na nohy. Už dlouho jsem se tak příjemně nezasmál.
Jako výplňovka si zahráli textově i hudebně méně umírnění a obroušení Drobný za Bůra. Po Budařovi spíš jako pěst na oko (výstižněji na břicho, možná ještě níž), ale pro spoustu fanoušků jistě dobrá rozehřívačka před nástupem oslavenců večera.
S Ovčie Kiahne jsem do dnešního večera na svých koncertových toulkách příliš nepotkal a o to víc jsem byl překvapený, jak parádní kapela nám tu před pěti lety vznikla. Mám rád muzikanty, kteří vystupují s nadhledem, lehkostí, s vtipně podanou show a přitom své nástoje výborně ovládají. Do toho přímícháme nějaké ty rekvizity, energického a komunikativního frontmana a máme Ovčie Kiahne. Myslím, že o OK uslyšíme čím dál tím víc. Punkovou třešinkou na dortu pak pro mě byl song Paul Little Shit (odkazující na známého českého country zpěváka), ke kterému jsem se na youtube musel vrátit i dnes ještě několikrát.
Jednoduše parádní zážitek.
