Dne 11. dubna se v semilském kulturáku konal první (a snad ne poslední) ročník Jarmilfestu. Akce probíhala od 14 hodin na dolní živé scéně a produkce DJ´s v druhém patře odstartovala okolo čtvrté odpoledne. Mezi hlavní plakátové tahouny akce patřily kapely O5&Radeček, Gaia Mesiah a skorosuperstar Gába Al-Dhába, která ale kvůli zdravotním problémům nedorazila..
Na fesťák jsme dorazili okolo půl šesté a tak jsme prošvihli dvě kapely- Five o´clock tea a Českou paní. To mě poněkud rozmrzelo, protože jsem se na vystoupení České paní velmi těšila… Zato hned první skupina, kterou jsem měla možnost slyšet, mě velmi zaujala a potěšila. Pro mě do této chvíle neznámá čtyřčlenná partička se jménem NIL předvedla melodický rock, který do sálu přilákal většinu z tehdy přítomných návštěvníků ( bohužel jich nebylo zrovna moc). Dynamičnost a energie vyzařovaly nejenom ze zpěvačky, ale i z celé kapely. Po tomto příjemném úvodu jsem byla zvědavá, co předvedou následující skupiny.
Na horní taneční scéně se prostřídalo několik DJ´s- například DJ Spinal, DJ Petr Švestka, DJ Tráva a nebo DJ Cubik. Protože ale tento druh hudby není moje krevní skupina, vyhýbala jsem se pokud možno setkání s hlukem, který se odtamtud linul. Díky tomu moje hodnocení shrnují tato tři slova: něco tam dunělo… A teď zpátky dolů.
Dalším účinkujícím byla Benedikta. Kapela se zajímavým obsazením, v němž nechyběl altsaxofon, housle a bonga, zahrála zajímavé jazz/funky úpravy lidových písní, které se mi líbily hlavně díky nápaditým instrumentálním vsuvkám. Jestliže jsem až doposud byla s průběhem vystoupení spokojená, tak v tomto okamžiku následovala ledová sprcha- na scénu vkročil O5&Radeček. Ne že bych měla něco proti davovému šílenství -mírněnáctiletých holek, ale asi jsem z toho už odrostla, a navíc jim k těm davům taky dost chybělo.. Ono to totiž vypadá více než zajímavě a komicky, když přímo pod podiem skandují 3 dívky:“Praha, Praha…..“ Ale jinak Radeček sklidil docela slušný ohlas a díky lepšímu času se mohl těšit z celkem zaplněného parketu.
Zřejmě největší atrakcí byla skorodívčí formace Gaia Mesiah. Měla jsem jakousi mlhavou představu o hudbě, kterou od nich uslyším, ale doufala jsem, že živé vystoupení značně vylepší můj názor. Bohužel se tak nestalo. Sice jim nechyběla energie, ale na mě jí bylo až příliš- hiperaktivní hopsání zpěvačky zadkem směrem k publiku a přílišné nazvučení byly jen některé nedostatky jejich koncertu. Na druhou stranu se mi líbil styl hry basáka a také kytristka, která zároveň zpívá vokály (mimochodem, má mnohem příjemnější hlas než zpěvačka), mě místy zaujala. Během jedné z písní mě napadlo, že by ještě jedna kytara nebyla vůbec marná ( když už si hrajou na drsný holky…). V konečném hodnocení jsem pouze utvrdila v tom, že si Gaiu znovu dobrovolně neposlechnu.
Kapela Jaksi taksi s sebou přinesla jemně punkové skladby, které mi nepopsatelně zvedly náladu. Sice jsem od nich znala jen několik málo profláknutých songů- Zachovejte paniku, Škola… ale vůbec mi to nebránilo v tom, abych se mohla naležitě vyřádit. To byla konečně změna, uf. Ještě následovaly produkce kapel Tleskač a Hallodrn, ale o ty už jsem opět přišla, protože jsem odjižděla. Mohu říct, že celkově jsem byla s festivalem spokojená- poznala jsem nové zajímavé skupiny, na jejichž vystoupení se ráda pojedu podívat a ujistila se kam nejet. Byl to příjemně strávený hudební večer. Škoda jen, že se nedostavila Gába Al-Dhába. Nepatřím mezi její fanoušky, ale zajímalo by mě jaký má repertoár a jestli aspoň trochu vylepšila kvalitu zpěvu… Návštěvnost byla nakonec docela slušná, návštěvníci náležitě veselí a tak věřím, že se oslava Jamilových narozenin bude opakovat i v následujících letech. Tak tedy, všechno nejlepší, Jarmile!!