První listopadový večer, panorama Hradčan je zahaleno do lehké mlhy, za chvíli má začít pršet. Večer jako stvořený pro hudební akci, nálada, které by dozajista slušela hudba kapel jako jsou např. Opeth, Moonspell, z tuzemských třeba Ador Dorath, ale přesto se našlo poměrně dost lidí, kteří se vypravily do Lucerny na Koncert pro Asii II., kde sice sestava interpretů byla zaměřena „trochu jiným“ hudebním směrem, ale zábava byla i tak.
Celá akce byla uspořádána agenturami HERA a EX voto na podporu oblastí postižených zemětřesením v Pákistánu. Výtěžek ze vstupného byl přímo na místě věnován Nadaci Člověk v tísni.
Začalo se tak, jak bylo avizováno, tedy takřka přesně v sedm. Hudební večer svým vystoupením otevírali dva bubeníci, kteří pro mne zároveň byli i jedním z největších a nejpříjemnějších překvapení večera. Jak technicky, tak i vizuálně, kvalitně zvládnutá bubenická exhibice trvala několik minut a mohla být klidně i delší. Za to, co chlapci předvedli, by se určitě nestyděl ani Igor Graziano Cavalera (bicí-Sepultura), už první takty ve mně evokovaly vzpomínku na začátky skladeb jako např, War for territory. Diváci se tlačily u nášlapů, zatím bohužel jen ve třech řadách, postupně však údery bicích přilákaly i čtvrtou a pátou řadu.
Během vyčerpávajícího, (ale samozřejmě nezbytného), výčtu partnerů se sál zhruba po 19:15 začíná naplňovat, takže seznam kapel, které měli ten večer vystoupit si z úst moderátorky,(koncert byl živě vysílán no Óčku),poslechl už poněkud důstojnější počet lidí.
Jako první nastoupili vítězové soutěže Coca-Cola PopStar, Temperamento. Slyšel jsem je poprvé, nebyli špatní, ale bohužel je musím zařadit do kategorie rádiové hudby – nevypínám, neublíží, ale nevnímám, nenadchne.
To E!E, kteří hráli jako druzí, působili zcela opačným dojmem, bylo vidět, že tito pánové vědí, co dělají a dělají to rádi. Bořek Řehoř se pohyboval, tančil, s pivem, hlasitostí dominující basa duněla sálem a kytarový zvuk trochu garážového charakteru (v tom nejlepším slova smyslu) seděl k muzice, která na rozdíl od Temperamenta, (proč se tak vlastně jmenujou!? – příliš statický dojem z jejich vystoupení v mých očích nezachránil ani frontman skupiny, který měl na hlavě zcela neúčelně, a vzhledem k charakteru jejich vystoupení i nekoncepčně, sombrero), už publikum rozhýbali a v prvních řadách se objevilo prvních pět „hrozičů“.
Další, Luca Brasi, se potřebovali malinko zahřát, takže s každou skladbou se mi jejich výstup líbil o trochu víc, kytara ale měla být rozhodně hlasitěji, aby se to avizovanému HC trochu více přiblížilo. Nejlépe zněla poslední skladba, kde poměrně chytlavou melodii podpořil kytarou i zpěvák a kytary tak začaly tvořit alespoň malinkatou hradbičku. (jeden člen kapely měl triko SOILWORK, tak by mohl, pokud aspoň jednou tuhle kapelu slyšel, spoluhráčům poradit, jak se dělá muzika, která má opravdu šťávu). – To ovšem není myšleno jako hanění toho, co Luca dělají. Bylo by nefér, nezmínit se o zpěvákovi, který z toho, co jsem slyšel, se, co se rozsahu týče, nemusel nijak přemáhat nebo přepínat a ani s intonací neměl žádné problémy. Jen mi v jeho projevu chyběla trocha agresivity, která by se do této hudby jistě hodila. (opět bych odkázal na člena kapely v triku SOILWORK, ať poreferuje, jak vypadá zpěv, který má neutuchající energii:)
Krucipüsk není třeba dlouze popisovat – nářez, sál plnej, rozhejbanej, výborný výkon basáka a z Hájíčkova výrazu bylo opravdu místy „nad Slunce jasný, že Peklo nikdy nespí!“ Během koncertu ukázal prdel, řekl, že Pákistánci už čekaj na hamburgry od McDonalda (jeden ze sponzorů) – to nemělo návaznost na tu holou řiť:) – a publikum si vyžádalo přídavek. (to už možná návaznost mělo:)
Medvěd 009 nastoupil se třemi kytaristy, ale od Maidenů nic nezahráli, špatný ale nebyli a publikum se bavilo.
Během setu Letů mimo, pivo zteplalo a publikum ochladlo. Nic proti písním na dva akordy, ale nebál bych se trochu experimentovat s třetím a s melodií. V tento večer se bohužel žádný let nekonal, jen se tak rolovalo po poli.
Předkapela Kornů, (z jejich vystoupení v Praze) Kurtyzány z 25. Avenue, všem vylepšila náladu a lidi se zase začali hýbat. Trochu bych si , co do energie a nasazení, dovolil jejich vystoupení srovnat s Krucipüskem. (Hájíček je ale Hájíček, že jo).
Předposlední Wohnouti udělali prostě to, co od nich každý očekával – byla sranda, hráli pěkný písničky a bez jakýchkoli problémů se chopili své role jedněch z hlavních hvězd večera.
A nakonec Tři sestry. spousta lidí se na ně určitě těšila stejně jako já… a dočkali jsme se. Vrána se někde zdržel, takže první věc, Aidu, odbouchal Fenek Steiner z Wohnoutu, Sovy v mazutu zahráli bez bicích a zbylé asi dvě minuty, než vrána dorazil, vyplnil Fanánek sólovým, velmi „alternativním“ vokálním vystoupením, k němuž se sám, ještě „alternativněji“, doprovodil na kytaru. Pak už ale byla na place celá kapela, tak se mohlo pokračovat pěkně od podlahy – Ztráta imunity, Čaroděj ze země koz, Život je takovej, Zelená, za vokální podpory členů Divokýho Billa Mexiko a po dlouhém „přemlouvání“ ze strany publika, Kovárnu. Úsměv na tvářích těch, kteří si toho všimli, muselo jistě vyvolat kosočtvercové logo Nadace Člověk v tísni, které během vystoupení Sester chvílemi svítilo na plátně vedle pódia (to jsou ale asociace).
Jak to zakončit? – lidí nakonec přišlo docela dost, peněz se vybralo málo (asi je nebavilo posílat SMSky), před půlnocí jsme byli v posteli a relativně střízliví, protože pivem za tři pětky se opíjí těžko.
