Hmmm, Kryštof v Brně, jít či nejít? Cdčko jste si koupili asi týden před akcí, protože jste si chtěli zazpívat i ty nové písničky a ne jen tupě zírat s otevřenou pusou. Doma jste to nedočkavě nacpali do přehrávače a jako na jehlách čekali na první tóny. První přehrání, druhé, třicáté… Ne, vážně ne kvůli naučení se všech textů, prostě je to tak trochu jiný Kryštof a baví vás. Chce se vám tančit a přihloupě se usmíváte… Ano, už aby byl ten koncert…
Konečně je tu ten očekávaný den. Sice jdete až na druhý koncert, takže nebudete první brňák, který to uvidí, ale to je vám tak nějak jedno, nejdete tam přece proto, abyste to dali na facebook jako první. Na místě jste se značným předstihem, takže stihnete dočíst knížku a rozečtete druhou. Čas se zkracuje a už si pro vás přichází. Fajn, jde se na to.
Předkapely Mirai a Lenny jsou moc fajn. Mít samostatný koncert, po dnešku na ně s radostí půjdete. Ale v hale už zhasínají světla a to obrovské těšení se je prostě ve vzduchu. Evžen je na podiu a všichni zvědavě hypnotizují kdo bude další. Jaké je ale jejich překvapení, když se Richard objeví v davu, kterým projde až k podiu. Začíná to dobře, říkáte si a uvědomujete si, že se zase usmíváte jak trouba. Rozjíždí se úžasná podívaná plná barev, překvapení, radosti a hudby, která vás baví . V okamžiku, kdy začínají hrát Ty a Já vám připadá, že to neskutečně uteklo. Zároveň to ale byl jeden z těch nejpovedenějších večerů, ten, na který budete ještě dlouho s úsměvem vzpomínat.
Kryštof prostě umí postavit duhové schody do nebe, do ráje nebo kdoví kam ještě, to už je na Vás. Takže za mě úklona a klobouk dolů.
Eva Solaříková
