V sobotu 17.11. k nám v rámci svého turné Dark Legacy zavítala italská stálice na poli goticky laděného metalu, Lacuna Coil.
Do pražského klubu Futurum si za předskokany přivezli americkou kapelu This Is She, jejichž první skladba části sálu témeř vyrazila dech. Něco tak nemastně neslaného s nevýrazným zvukem očekaval málokdo. Naštěstí u další skladby zvukař začal zvučit, zpěvačka zpívat a druhá polovina koncertu se nesla v mnohem dynamičtějším duchu. Závěr, kdy zpěvačka Alana Grace tu chvíli palicemi rázně obšťastňovala buben, tam zase svými prstíky klávesy a v mezičase nezapomínala ani na mikrofon, dáma promine, ale podle mě to mělo docela koule. A nesmím zapomínat na její šaty, které nechaly chladného asi málokterého návštěvníka, co stál dostatečně blízko, i když dámy většinou asi z jiného důvodu než jejich pánský doprovod.
Po krátké pauze nastoupily na pódium už hlavní hvězdy a téměř jsem si říkal, jak se jim na výborný konec jejich předskokanů podaří navázat. Nóóó, nebejt opětovného kopance od zvukaře, tak by naskočili do plně rozjetého vlaku. Takhle si museli strojvedoucí Cristina Scabbia (že jí ta téměř uniformička sekla) a průvodčí Andrea Ferro zpočátku trochu zatlačit. Od druhé skladby už vše ale šlapalo jako dobře promazaný stroj, ostatní členové hojně přikládali pod kotel a vzali nás na výbornou projížďku, při které nezapomněli vymést většinu svých nejznámějších hitů. Překvapením večera bylo, když kytaristé popadli „dědečkovy kytary“ a rozpálené publikum zchladili čtyřsongovým akustickým intermezzem. Nejspíš proto, aby si připravili půdu pro ještě větší nařez, co přišel po něm. S klidem mohu prohlásit, že kdyby mi někdo nabídl, ať se svezu ještě jednou, nezaváhám ani minutu, a myslím, že zbytek fanoušků si jízdu užil nejméně tak skvěle jako já.
