Tradiční čas návštěv slovinských Laibach v naší državě se posunul z doby předvánoční k Velikonocům. Příznivci této kultovní kapely ale včera v Akropoli zažili svátek vpravdě spíše vánoční. Laibach nadělovali a štědře.
Již dopředu bylo avizováno, a i dříve dopředu vcelku jasné z dění okolo kapely, že letošní turné bude více či méně spjato s propagací filmu Iron Sky, resp. jeho hudební složkou, která není dílem nikoho menšího než právě Laibachu. Co dále na svých vystoupeních slovinská ikona nabídne, jaký přístup zvolí, na kterou část své dosavadní tvorby se tentokrát zaměří, bylo ve hvězdách, či spíše na odvrácené straně Měsíce. Po „bitvě“ můžu říct, alespoň za sebe, že Laibach letos volil znamenitě! Všichni, kdo přišli, měli možnost vyslechnout si možná nejlepší set za uplynulé 3 roky.
Již od předloňského roku (ano skutečně to letí) Laibach avizuje vydání dvojalba Revisited, kde by se na jednom disku měla nacházet kompletní re-masterovaná verze prvního eponymního alba Slovinců z roku 1985, na druhém disku se pak můžeme těšit na nově zaranžované „klasické fláky“ z období 1980 až 1986 jako Brat moj, Smrt za smrt, Mi kujemo bodočnost, Država atd. Letos už snad… ale nezakřikněme to! První část výstupu v Akropoli Laibach věnoval právě těmto starým dobrým skladbám v novém kabátě a nutno říct, že kabát je to těžký, řádně opracovaný, z kvalitní usně. Ne jako ty naše tuzemské kabáty z koženky..:-) Ostatně to jsme poznali již na minulém tour, které sloužilo převážně k propagaci těchto písní, resp. chystaného opusu. Laibach dokázal zakonzervovat syrovost a hrubost původních skladeb i neochvějný industriální základ. Na něm vystavěl své skladby znovu za použití současných stavebních materiálů a zvukomalebnějšího přístupu než v počátcích jejich kariéry, který si tolik osvojili při práci na rovněž vynikajícím albu Volk. Při některých aranžích skutečně běhá mráz po zádech, viz. např. velmi naléhavý vokál jediné ženy v řadách současné koncertní skvadry Laibach ve skladbě Smrt za smrt. Opravdu se velice těším na nahrávku, pln očekávání, zda-li takto silně budou skladby působit i z nosiče.
Ve druhé části koncertu, rozuměj třetině, jsme se spolu s Laibachem přesunuli právě na vzpomínanou odvrácenou stranu Měsíce, kde nacisté chystají svůj famózní návrat na zemi, aby v míru uvedli věci do pořádku před tím, než se všichni setkáme ve Valhalle. Veliké překvapení. Krásné písně a nejatmosféričtější část večera, když za projekce velkolepých záběrů galaktické flotily nácků z Měsíce putující vesmírem směrem k naší matičce Zemi a úchvatného zpracování samotného vesmíru, třetího vesmíru..? :-) zněly skladby, tentokrát v popovějším hávu a postavené na chytlavých nosných zpěvových melodiích. Pro mě v čele s Across the Universe (překvapivě..:-)), kterou bych si jistě pobrukoval i dlouho po skončení koncertu dokud bych neusnul, kdyby ji ovšem v závěru nepřeválcoval bezkonkurenční motiv Leben heißt Leben… ale to předbíháme. Režisér Vuorensola nemohl při výběru tvůrce hudby k filmu Iron Sky volit lépe a lze se jen dohadovat, který z germánských bohů vedl jeho ruku. Po tomto zážitku už na film nelze nejít, protože vypadá-li i zbytek tak, jako scény prezentované k písním při včerejším koncertě, bude to prostě paráda!
Po vydatné ochutnávce z OST k Iron Sky, We Come In Peace, celý večer Laibach završil sérií skladeb v čele s neopomenutelným tanečním hitem eins, zwei, drei ,vier… ano, Tanz Mit Laibach, kdy už si většina lidí, alespoň pro sebe, lehce pochodovala na místě. Přes Alle gegen Alle, Du bist Unser a další (došlo dokonce i na zavzpomínání na album Kapital!) se dostalo vzhledem k nekončícím ovacím publika na přídavek – Leben heißt Leben, to už zpíval snad skoro celý sál (nebo alespoň ta část, kde jsem se nacházel) a ano, vydrželo mi to až do usnutí. Hned na to následovala úplně závěrečná a naprosto famózní předělávka Dylanovy písně Ballad of a Thin Man. Tato věc patří mezi mé nejoblíbenější od Boba Dylana, takže po tom, co si ji Laibach vzali pod svá křídla – očekávání byla veliká a byla předčena! Naprosto dokonalý závěr večera.
Jak jsem řekl už na začátku, set list se tentokrát nadmíru povedl. Naplno se ukázala síla živé prezentace The Final Countdown, Leben heißt Leben a jako třešnička na dortu Bob Dylan, oblečen do, někde na počátku tohoto reportu vzpomínaného, exklusivního Laibachovského kabátu.
Shrnuto jednou větou – dokud tu bude Laibach, můžeme si být jistí, že „Nothing’s gonna change my world, Nothing’s gonna change my world … ?„
Text: František Jaroš, Foto: Petr Tvrdík
