čas: 2.5. 2014
místo: Tipsport Aréna – Praha
Hokejisté ukončili klubovou sezónu a tak jejich stadiony lze využívat i na koncertní laskominy. Jednou z nich byla událost, kdy Prahu navštívil jeden z největších komponistů posledních let, řecký kouzelník Yanni.
Nepolíben jeho tvorbou jsem vstupoval do téměř zaplněné haly, která byla tenkráte upravena pro sezení všech. Je proto pochopitelné, že pobíhání před sedícími u podia při lovu pixelů by nebylo fér vůči divákům a proto přikládám jen pár ilustračních snímků.
Nemohu říct(bez náznaku kritičnosti), že by mě koncert od úvodní skladby Santorini vtáhl přímo do děje, ale chvilku jsem se musel „rozposlouchávat“. Možná o to více se mi pak celý koncert zaryl pod kůži. Za sebe musím říct, že zvukově to bylo vše v perfektních liniích a už dlouhou dobu jsem neslyšet takto nazvučený koncert.
Pokud jsem mluvil, že jsem nebyl vtažen hudebně do děje, tak musím dodat, že od příchodu Yanniho na podium z něj přímo sálala pozitivní energie, kterou pak beze zbytku přenesl do své hudby i celého koncertu. Obklopen excelentními muzikanty dal ve skladbách vyniknout nepřeberné řadě nástrojů a některé party doslova braly dech. Stejně tak byl výborný počin od pořadatele, kterým byla přítomnost překladatele, tlumočícího Yanniho slova k publiku. I když volání ze sálu „we love you“ a odpovědi překládat netřeba.
Místa kdy Yanni usedl ke klavíru trochu zaváněla sladkostí, ale v žádném případě skladby nespadly k přeslazené kýčovitosti. Je nyní snadné přepsat playlist, ale více by se hodily odkazy na jednotlivé songy (doporučuju najít) i když jak jsem hledal, jsou poměrně zkrácené, atmosféru události z nich dostat nelze a verzí je mnoho.
Pokud mohu za sebe vytáhnout jednu skladbu, která uhranula mě, tak je to píseň Nightingale. Musím přiznat, že mě křehká Lauren Jelencovich svým hlasem doslova přimrazila k sedačce a od totálního rozebrání psyché na součástky mě zachránila jen privátní „videoprojekce“ z filmu Shrek. Fiona vychází do lesa s popěvkem, který je konečnou pro spolupopěvujícího ptáčka. Znělo to neuvěřitelně a ještě nyní mě z jejího sopránu mrazí.
Většina skladeb je instrumentálních, ale i tak měla celá show spád a nedocházelo k „mrtvým“ bodům. Navíc došlo i na zábavné prvky, kdy bubeník ve skladbě Marching Season nastoupil ke svému sólu s helmou, hokejkou a v českém hokejovém dresu, čímž vyvolal salvu smíchu, kterou pak po bravurním sólu na bicí podškrtnul akcí, ve které se ho Yanni ptal, kde bere svojí energii, zda z českého kafe a on zvedl nad hlavu nejen šálek, ale i keramickou konvičku. Úsměvné, vtipné, pobavilo.
Skladba Aria trochu sklidnila tok tónů, aby pak v následné The Storm vstoupila do sálu po hlubokých tónech violoncella doslova bouře, která zvedla ze sedaček všechny doposud ukázněně sedící a hala vřela tancem, tleskáním, jásotem. K tomu divokost houslí v rukou samvela Yervinyana, který svojí hrou byl pro mne dalším zjevením koncertu. Ale to bych musel vyjmenovávat a vyzdvihovat všechny muzikanty, protože celý soubor je složen ze skutečných mistrů svých nástrojů.
Když se hala po nějaké době delší děkovačky usadila zpět, usedl i Yanni ke klavíru a povídáním o neviditelnosti hranic států z vesmíru, se rozloučil nejen slibem o jeho dalších návštěvách na našich podiích, ale rozloučil se i závěrečnou One Man´s Dream.
Co říct závěrem?
Budu velmi rád, pokud dojde k naplnění slibu o návštěvách v dalších letech a všem kdo nebyli nyní doporučuji, aby si tu příležitost slyšet, vidět, nenechali nikdy ujít. Rozhodně je to zážitek na velmi dlouhou dobu.
Mág Yanni virtuózně uhranul Prahu. 4 komentáře reakcí