Pětihodinová cesta vozem Citroen AX, který dosahuje na každém povrchu těch nejvyšších výkonů, proběhla bez jediného zádrhelu, a proto po obědě ve čtvrtek 9. července mohla naše sličná vypracovaná těla stanout před hlavní stagí, tradičně zbudovanou v areálu vizovické likérky.
Čtvrtek:
Úvodní část čtvrtečního programu byla vyhrazena českým kapelám a už od prvních z nich si mohl kdejaký návštěvník všimnout, že letošní line-up je vskutku různorodý. Nemyslím si, že existuje minimálně v Čechách podobná akce s tak tolerantním publikem. To bude asi tím pivem a výbornou vychlazenou hruškovicí s kouskem kompotu, ňam.
Jako první si na pódium našli cestu Bethrayer, česká hardcore sypačka z Kojetína, která má ještě své úspěchy před sebou, proto jsme zbytečně nepostávali v hloučku před pódiem a vydali se obhlédnout areál. Ten nedoznal přílišných změn, což nám zrovna na Masters vůbec nevadilo, protože i v minulých letech jsme si festivalové městečko celkem pochvalovali.
Další českou skupinou vyběhnuvší do zatím nezářících reflektorů, byli Nil – pohodový a příjemný projev a pěkná zpěvačka nás zaujala, ač zrovna mé deathmetalové ucho slyší trochu na jiné melodie (například na názvem velmi podobné Nile, ehm).
Fleret, největší hudební „folkový výstřelek“ pořadatelů, byl přijat naprosto v pohodě – Jarmila Šuláková, která letos oslaví 80 let se před mikrofonem už dávno nestydí…
Vypsaná Fixa doplatila na počasí, které bylo letos o poznání přeháňkově mokřejší, a tak schováni v jednom z pivních stanů, jsme se oddávali právě nakoupeným odpoledním dobrotám.
In Extremo zahráli super koncert, na kterém se pyrotechnikou a plameny nešetřilo. Jejich setlist byl velmi podobný koncertu, který v Kolíně nad Rýnem zaznamenali na desku Am goldenen Rhein. Deska je dlouhá hodinu a třičtvrtě a pokud bychom její čas zkrátili na hodinu (kolik hráli na Masters) a nechali tam samé pecky, dostaneme konkrétní představu o jejich vystoupení.
Kapela Rage koncertující u příležitosti 25. výročí kapely, v našich pohledech možná lehce zastínili následující „papírově nejznámější“ hvězdu večera. Kluky to očividně pořád baví a nejen svým skalním fanouškům umí nabídnout pořádný heavy nářez. Při této příležitosti s nimi vystoupili hosté a bývalí členové: Hansi Küsch z Blind Guardian, Schmier z Destruction, Manni Schmidt z Grave Digger a Micha – das letzte Einhorn z In Extremo.
Nightwish nám předvedli vystoupení, které bylo podobné únorovému koncertu. Poslední album Dark Passion Play, které očekávaně znala minimálně celá přední půlka davu, tvořilo nosnou kostru jejich setlistu. Navíc jsme slyšeni několik zbrusu nových skladeb. Zaznělo ale i několik pecek z období, kdy s kapelou jestě zpívala Tarja Turunen. Oproti únorovému koncertu ale měli (hlavně z počátku vystoupení) dost špatný zvuk a Aneta Olzon měla hodně nakřáplý hlas, což přisuzujeme lehkému nachlazení
No a protože finských kapel a zlatavých moků jsme měli v našich hlavách už přespříliš, pomalými, leč (u některých dá se říct) jistými kroky, jsme se odebrali do svých úložišť. Když píšu o jistých krocích, jeden z naší party si v první chvíli spletl svůj stan s hromadou štěrku, ale to bylo jen malé intermezzo a po upozornění, že karimatka vypadá trochu jinak, jsme nalezli každý ten správný spacák.
Pátek:
Ranní probuzení bylo veselé, až skoro barevné, proto jsme se po nezbytné hygieně různých částí svých těl, vyrazili směr základna (jak jsme přejmenovali jeden z pivních stanů), abychom se vydali vstříc snižujícím se promilím minulého dne.
Namáčení našich nosů do obsahu studených plzeňských kelímků nás zaměstnalo natolik, že jsme zapomněli na Blowsight a Keep of Kalessin. Zvlášť druzí jmenovaní mají své nezastupitelné místo na black metalové scéně a svými moderněji pojatými melodickými riffy mě na pěkných pár hodin připoutali k jejich albům (teda především k Armadě). Mohli bychom se divit, že jim byl přidělen takhle brzký čas, ale jako předkapela Death Angels a Kataklysm v rámci jejich Summer Madness tour 2009 nemohli být logicky posunuti později.
Co se dalo dělat, sprostě jsme je propásli a tak naše kroky mířily až na Láďu Křížka a jeho Kreyson. Pořád mu to zpívá a pro starší ročníky je to rozhodně legenda, nás mladší však neoslovil. Ano, možná si o mě někteří řeknou, že jsem ignorant, ale moje srdce už mezitím bušilo v rytmu o fous rychlejším…
…thrash metalovým – Death Angels. No dobře, řekněme si na rovinu, že oproti Kataklysm je to spíš dětský heavík, co se line z reproduktorů, ale pokud bereme Death Angels jako kapelu výše zmíněného turné s Kataklysm, rozhodně nezklamala. Ač pro mě do Masters téměř neznámí, chytlo mě jejich vystoupení natolik, že si rád doplním diskografii (zatímco je alespoň teď poslouchám na myspace)
Až pomalu slzu zamačkávám, jakej byli Kataklysm nářez. Spolu s Arch Enemy, jejichž vystoupení jsem už bohužel strávil léčbou kocoviny doma, byli pro mě tihle death metaloví umělci největším lákadlem, které mě donutilo vážit cestu až do Vizovic. Tahle hutná muzika se vám prostě sype jako štěrk do sluchovodů, v mozku vám způsobí extázi a otevřenými ústy zase vytéká ven. Ano, jsem zaujatý, a i kdyby nepředvedli skoro nic, stejně bych je pochválil. :-)
Korpiklaani, finští druidové, přivezli do Vizovic primárně novou desku „Karkelo“ a zahráli z ní několik věcí a sekundárně bohužel i déšť, proto jsme se s myšlenkami, že nemusíme vidět všechno, odebrali do stanu, uvařit něco na zub.
Dragonforce jsou pro mě jednoduše objevem festivalu. Mladá kapela předvedla nejzběsilejší show co jsem viděl. Kytaristi šíleně pobíhali po pódiu a v náznacích se kopali do zadnic. Dělali jeden na druhého opičky a posunky různého charakteru. Hráli mimo jiné i jazykem na kytaru… Kapela o sobě tvrdí, že hrají „nintendometal“ a přesně to i předvedli.
Edguy představili loňskou novinku „Tinnitus Sanctus“ a k tomu zahráli i starší pecky. Tobias Samet, má Vizovice velmi v oblibě, a zatímco podle jeho slov vloni s Avantasiou to měl s organizací velmi složité (jak by taky ne, poshánět tolik hvězd na jedno pódium), letos si vystoupení velmi užil.
Posledním zářezem do metalové palice byli pro páteční den Deathstars. Při jejich industriálně a příjemně symfonicky laděných písních, uniformách a dlouhých černých vlasech, se zajisté bavili ti, kteří vydrželi. My už ale raději vzdali a za písní z jejich novinkového alba Night Electric Night opouštěli areál…
Sobota:
Jak jsme večer naložili s alkoholem, tak s námi kocovina naložila třetí festivalový den ráno, proto jsme neotáleli a hned po ránu se ji pokusili vyhnat trochou té kvalitní muziky…
Už jsme doma je odporný a smrdutý punk pěkně se vším, co k tomu patří, slyšel jsem z úst jednoho z návštěvníků. Ani pro mě není punk zrovna tím jedem, který bych si kapal do ucha, proto jsem si rád počkal na Mňágu a Žďorp. Z počátku si dělali srandu z metalových kapel a jejich typických postojů. Pak se uklidnili a hráli si to své. Možná vůbec netušili, jak budou na Masters přijati. To Petr Fiala okomentoval slovy „Jste úžasně tolerantní“. Zapařili jsme si skutečně výborně, až si říkám, jak by někdo nemohl mít rád Mňágu, pohodička, legrace… co víc dodat.
Axxis oproti vystoupení na Masters před dvěma lety tentokrát přijeli bez zpěvačky. Opět si zpěvák nechal přeložit několik vět a s publikem se snažil komunikovat česky. Bylo to úsměvné, a chvilkami i vtipné. Opět Bernhard Weis vytáhl na pódium nějakou dívku z první řady. Bohužel neuměla anglicky, takže to bylo dost trapné.
Co říct ke Crucified Barbara – tradice zvát čistě dívčí kapely se Masters drží, ovšem to, že mě tyto kapely hudebně stále neoslovují platí také…. Navíc vloni při Fourever bylo ještě o trochu víc na co koukat :-)
Evergrey hrají příjemný melodický metal, který nikoho neurazí, proto abych neurazil já je, vyčkával jsem raději ve frontě na místní záchodky a poslouchal jejich setík z povzdálí… U sociálních zařízení se nemá smysl ani zastavovat, protože lepší už to asi nebude a kdo si jednou (jako já) zvykne na určitý ne/standard, toho tahle oblast festivalového žití nezaskočí :-)
Stratovarius před dvěma lety ohlásili na Masters konec kapely – tentokrát to byl comeback a jejich vystoupení bylo hudebně mnohem lepší než to prvně zmíněné. Dočkali jsme se pecek, na které všichni čekali „Eagleheart“, „The Kiss of Judas“ nebo „Black diamond“. Vychutnávaje tenhle super koncert na zadní tribuně, musím nakonec pochválit i zpožďovací věž (repráky za zvukařem) a LED obrazovky, které zážitek lidí sledujících show z povzdálí, zase o trochu vylepšily.
Blind Guardian jak muzikou, tak skvělou show navázali na Stratovarius a borci, kteří na obě kapely vydrželi pařit v kotli, opravdu zaslouží náš obdiv. Na konec sobotního večera jsme si nemohli přát lepší headlinery.
K usínání po sobotním našlapaném dni nám zahrála žánry mixující švédská stálice Tiamat. Muzika rozhodně pro náročnější posluchače, ale až jsem se divil, kolik se jich do Vizovic sjelo. Nádherné zakončení našeho festivalového působení a opravdu se nám vůbec nechtělo odjet.
Co dodat, atmosféra strhující, prostředí i pivo výborné, pořadatelsky (podle mého názoru redaktora) také zvládnuto. Jednoduše si nezapomeňte našetřit nějaký ten den dovolené navíc a za rok se na stejném místě potkáme znova.
PS: Jak jste si možná všimli, jednou tu opěvujeme Kataklysm a po pár řádcích Dragonforce nebo Mňágu. Proto vězte, že tento článek psala redaktorská dvojice a každý z nás si vybral ty kapely, které jsou mu bližší… A pokud Vám tu chybí fotky a report z neděle, je to nejspíš tím, že jsme byli nuceni odjet… ale budeme rádi, když se se svými nedělními zážitky podělíte v diskusi.
Masters of Rock 2009 7 komentářů reakcí