Prožili jsme spolu s vámi další neopakovatelný ročník největšího rockového festivalu v České republice. Masters of Rock jsou úspěšně za námi a než nadejde po roce zase ten správný čas, můžete zavzpomínat na tu parádní atmosféru v obsáhlé galerii i článku.
ČTVRTEK 14.7.
I když jsem byl na Masters of Rock posedmé v řadě, nikdy jsem nebyl na úvodní kapelu. Vždy jsem si říkal, že to bude vlažná nuda. Omyl. FLERET měli rozjezd jako víno a ohromný kotel byl důkazem. Přiznám se, že jsem tolik lidí ani nečekal.
Slovenská punk úderka KONFLIKT také vařila docela dobře, i když osobně mám raději punk v jeho trošku syrovější podobě. Po nich nastoupivší první zahraniční host ALESTORM představili nový materiál a stejně tak starší fláky a začlo to nabírat na obrátkách. Mě osobně se to líbilo.
Američtí VIRGIN STEELE se již 30 let pohybují na scéně a i když trošku dožívají své kdysi-slávy, nebylo to vůbec špatné. Němečtí BONFIRE jsou na tom trošku podobně, ale jejich metal – rock ‚n‘ roll je poměrně dobře stravitelný a mělo to dost slušnej ohlas. Mě osobně překvapila zpěvákova zručnost s češtinou. Tvrdší odnož muziky přivezli ve čtvrtek finští AMORPHIS. Jejich melodic-death-metal (miluju tohle škatulkování :-/) střihnutý s prvky folklóru, doplněný brutálním hlasem, je dost hustý a jede to jak buldozer.
Následné vystoupení dvou kapel – fiských FINNTROLL a švýcarských ELUVEITIE – byl pro mě takovej guláš kdo je kdo, že jsem to prostě shrnul do PAGAN ALIANCE. Na podiu se to střídalo a míchalo jako při správným grupáči. Nic proti muzice, jen se to pro mě osobně za nějakou chvilku slilo v jednu dlouhou skladbu, která časem začala vyznívat trošku monotóním zvukem. Fans kapel mi snad prominou.
Švédští HAMMERFALL byli pro mě hvězdou dne a při jejich setu jsem si docela šmáknul. Parádní muzika, která se soudě podle trávníku vztyčených rukou, zřejmě nelíbila jen mně. Pro mě kapela dne. Portugalští MOONSPELL vytvořili temnější tečku za večerem a jejich doom-metal jen dokreslil ponurost bouřkově deštivého večera. To počasí, ach to počasí.
PÁTEK 15.7.
Nesnáším ranní vstávání a pokud musím, tak chci kakao a bábovku. Jelikož nebylo ani jedno, tak jsem se do areálu MOR dokutálel až ve 14 hod., kdy časnější kapely už dohrály. Sorry.
Na podiu právě vařili ALKEHOL a ten nahoře na to dost hustě močil. Přesto to nikoho z fans nezlomilo a pařilo se dál. To jsem i docela z pod deštníku čučel. Jako další nastoupili vlčí smečka VARG a kluci tomu patřičně naložili a dali za uši jen co se do nás vešlo. Jen bych přidal to vlčí vytí, ale i tak to byl nářez.
SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY hrají na Masters of Rock tak často, že jejich vystoupení už docela vypouštím. Stále stejné, neobjevné a není to taková bomba, abych to musel dávat každoročně. Kapela promine. Norská SIRENIA svůj set neodehrála z důvodů uvíznutí bubeníka kdesi cestou. Příští rok to prý vynahradí a já si i myslím, že to kapelu docela skutečně mrzelo, protože se před podiem už vytvořil dost velkej kotel.
Maďarští EKTOMORF proto trošku svůj čas natáhli, aby nebyly prostoje u stroje a docela dobře to brousili. Ten nahoře pro změnu zase trošku zatopil a přiložil, takže jsem spíš začal hledat stín a navíc thrash sice mohu, ale přeci jen malounko v jiné podobě. RHAPSODY OF FIRE – muziku představit netřeba a kapela byla po absenci správně nadržená na hraní, takže to patřičně odvázali.
Hlavní star dne a snad asi celého Masters of Rock TWISTED SISTER přitáhla k podiu skoro úplně všechny. Je to fucking rock’n’roll, ale přeci jen se nepatrně vkradl dojem, že už to není jak za mlada a dechu se trošku nedostává. Přesto hodnotím celou action velmi kladně a to i přes vatičky v podobě sóla na bicí a coweru, který mohla možná banda vyměnit za nějaký svůj song. Ale super a ten chlap u mikrofonu je fakt démon.
Australští Ejsí-dýsí bastards AIRBOURNE mě zas až tak do kolen nesrazili. Kluci lítaj jak pominutí, docela jim to i šlape, vlezou i tam, kam mě by osobně nikdo nedostal…Ale…Show je patřičně divoká, má to šťávu, ale nezbavím se přesvědčení, že hudebně je to tu už dlouho a po třetí skladbě se to celé propadne do jednoho trošku i obehraného šlágru. Stejně se ale paří, takže je to pohoda.
Se švédskými WATAIN se rozpoutalo black metalové inferno. Vizuálně i hudebně. Podium v dýmu a plamenech a kapela nemilosrdně přikovává diváky do svého temně okultního reje. Nejsem fanda blacku, ale tohle se mi líbilo. Slušná tečka za dnem. Ani nyní nevím koho vybrat za zlatý hřeb dne. Bylo to dobré v součtu vše.
SOBOTA 16.7.
Vstávání mi fakt asi nejde a než jsem vyheveroval víčka, tak skoro půlka kapel měla svá vystoupení za sebou. Třeba se do příště polepším. SEVEN na hlavní stage ukázali, že i kapela z ČR může být světová a jejich set byl nejen velmi vydařený, ale také si přizvali pár hostů zvučných jmen. Navíc se i práskalo, čmoudíkovalo a plamínkovalo. Pěkné. Dobré.
KREYSON nejsou úplně tím, co bych toužil poslouchat v parném dni, ale prostor by měl dostat každý a Láďa a spol. si to za ta léta tvorby už i zaslouží. Navíc měli docela slušnou základnu fans a vlajky vlály jak na 1.máje. Osobně jsem si daleko víc vychutnal holandskou partu LEGION OF THE DAMNED s jejich dost nekompromisní muzikou. Slušnej nářez a kluci jedni vlasatí už mi podruhé na MOR udělali opravdu radost.
ROSS THE BOSS – jsou kapelou bývalého kytaristy z Manowar, a tak samozřejmě muselo dojít na tvorbu z jeho ex-kapely. Takže zněly už skoro legendární fláky, navíc v super kvalitě a co mi udělalo radost nejvíc, že bez zbytečného pseudohudebního masturbování, jak je zvykem u Joye a spol. Navíc i nový matroš byl velmi zdařilý, takže za mě super, super, super, pět hvězdiček. Následně rozehrál svůj „workshop“ Mistr VIKTOR SMOLSKI a mám dojem, že řadě nejen muzikantů musely zvlhnout oči. Neskutečné. Co dodat?
U.D.O. naskládali lidem do hlav patřičnou dávku klasického heavy metalu a svojí tvorbu malinko upozadili, aby dali zaznít hitovky z ex-domovské kapely šéfa bandu Uda. Myslím si, že by ovšem celá kapela dala spíš přednost té své a že si skladby z repertoáru Accept už tolik neužívají a možná to bylo trošinku i slyšet. Ale to jen a jen můj pocit. A navíc zazněly nehynoucí pecky v originál hlasem, takže super.
GUANO APES jsem nikdy před MOR naživo neviděl a musím přiznat, že se pro mě stali příjemným překvapením, nejen hudebně ale i pódiově. Osobně jsem rád, že se banda vrátila do hudebního světa a cover od Alphaville byl také super… A jen tak mezi řečí, ta zpěvule je fakt ale po čertech pěkná baba. Poslední kapelu dne BRAINSTORM jsem už live viděl několikrát a je to další nálož podle mého gusta. Výtečná tečka dalšího dne. Super.
NEDĚLE 17.7.
Po mě se skutečně nemůže chtít, abych vstával brzo. Jednak jsem pak na zabití a stejně nic nevnímám. Z toho opět plyne, že jsem dorazil až na kapelu EVILE. Musím ale uznat, že mě jejich muzika celkem slušně probrala. Pořádnej nářez. Byl jsem i dost zvědavej co ruská ARKONA. A taky dobrej mazec. Mužici to valili jak po širokých pláních divoké matičky bezběregnój. Texty jsem sice nějak neschroupnul, ale štěkalo to jak ten vlk, co ho měla ta figura u mikrofonu kolem sebe. Dost zajímavá image. Jen ještě nyní s kamarády dumám, zda to byl málčik íli děvuška… Ale muzika to byla výtečná.
Více melodičnosti a orchestrálnosti přivezli holandští DELAIN. Sice trošku ze stejného těsta, jako řádka dalších kapel ze stáje symfonic – metalu, ale bylo to oproti tomu teplíčku ze shora, docela poslouchatelné a i koukatelné. Němečtí OOMPH! jsou pro mě trošku klonem Rammstein, ale docela to šlo. Navíc jsem nebyl na festivalu kupodivu sám, a dost fans se bavilo, takže opět na výtečnou. I jsem měl konečně možnost vidět to, co občas slyším z rádia.
Pak přišli mí osobní miláčci, protože old thrash metal v podání OVERKILL já mohu plnými doušky. Navíc hrají pecky, co mě vždy dostanou do kolen a bylo tomu i tentokrát. Takže za mě plný počet bodů a jeznoznačně kdykoliv kdekoliv znovu a rád. A Bobby je furt ten stejnej štěkavej ďábel.
No a je čas na hlavní star dne. Docela to letí. Co říct k otcům power-speed metalu HELLOWEEN? Ikona pro řady posluchačů a i pro řady následovníků. Dali průřez celou jejich tvorbou, takže opět za jedna. I když (velmi nerad) dávám mínus za zbytečně dlouhé nicnesdělující Derisovy kydy. Pro mě přeci jen trošku nadbytečné. Zvláště v momentě, kdy už poměrně slušně zvládá Mischiho party.
O závěr celého festivalu (fakt ani netuším jak to rychle uteklo) se postaraly TŘI SESTRY. Set plný osvědčených hitovek, takže si myslím, že ti, kteří zůstali až do konce, ( a nebylo jich málo – naopak) si také patřičně zařádili a hodili škrpálem. Super den.
Co říci závěrem?? Jak jsem již předeslal uteklo to strašně rychle. Pro mě i dost příjemné zjištění, že lidí bylo opět mraky, a spíš to vypadalo na poslechovku nežli na bezbožnou kalbu. Já tvrdím, že MASTERS OF ROCK je tradice, dá se říct bez nadsázky, že skoro rituál. Je to dobré a já jsem rád, že to stále šlape jak má. Samozřejmě, že tímto otvírám diskuzi pro názory. Na kapely, muziku, kdo potěšil, kdo zklamal, (kapely) atd… Tady je to prosím o muzice, jiné téma bude o stránku dál, díky.
Zdeněk Klouda
Masters of Rock 2011 11 komentářů reakcí