Těžko někde jinde uvidíte za dva dny 17 kapel kde hlavní místo na scéně patří vokalistce. A ne jen tak ledajaké,vokalistce heavy, thrash, death, rock, gothic atd atd. Proto cesta za hranice všedních dnů do Belgie byla jasná volba. A dobře jsme udělali!!!!!
Když jsme se poprvé asi měsíc před konáním téhle vyjímečné akce domlouvali s několika přáteli, že by nebylo od věci juknout asi tak 950 km za naše hranice jak to babám zpívá, netušili jsme jakou chatrč jsme si na sebe ušili. Dva dny před odjezdem zpráva z hotelu,že došlo k omylu a naše místa nejsou volná…cha…skoro jak za komančů pomyslel jsem si….po horečném shánění –nejbližší hotel 35 kiláků od místa konání. …no co,hlavně že budem bydlet. Ráno, den před odjezdem další rána z čistého nebe, kámoš co se nejvíc těšil, průser v práci a bez něj že to tam nejde. To už nám hoří koudel u pr..všechno zaplacené co teď, naštěstí se našel jeden dobrodruh co se odvážně pouští s námi do akce místo něj. Takže 18.10 ve čtvrtek mizíme v půl jedenácté večer ve čtyřech károu směr Brusel a pak Mechelen, což bylo ubytovací místo. Půjčená navigace ale nemá nejčerstvější informace a tak místy dochází k veselým bloudícím historkám. Po únavné cestě kdy všichni mimo mě /bohužel řidiče/ chrní jsme ráno kolem 9 u Bruselu a nestačíme se divit 10 kilometrů dlouhé koloně ze všech stran. To by pražáci koukali co je možné, tam to ale nikoho zjevně nevzrušuje. Proskáčeme ji tedy a za chvíli nás „Evžen“/důvěrné jméno naší navigačky/ dovádí až 200m od hotelu. Po 10 minutách hledání už máme za stěračem první pokutu za parking…“pouhých“ 15euro. Ubytováváme se,něco prohlídky města , trocha jídla a pomalu se chystáme do WIEZE. Dokonale „oveřená“ informace říká, že začátek je od 18:00. Vyrážíme s předstihem, opět se několikrát vyznamená“evžen“ a několik nečekaných objížděk způsobených místními oslavami dýňového večera/happyhappy helloween..chi/nás dostává na místo asi 10 minut po začátku. Chvilka vyřizování akreditací pro fotografa a „slečnu všudybylku“,která tohle všechno domluvila a jsme vevnitř. Rozhlížíme se po nečekaně prázdné hale /solidní hangár /a sledujeme první zahřívák večera.
Není to pravda můj šálek čaje, ale sleduju se zaujetím DYLATH-LEEN, směsici power,death a melodiky, které vévodí nepřeslechnutelný hrdelní řev hlavní ikony, kytaristky a zpěvačky v jednom. Teda kam na ten hlas ty holky chodí…takhle kdyby mě v noci „něžně“ oslovila, asi bych skákal z okna, ale každý má to svoje. Přesto se mi to celkem místy zamlouvá, když na nás tak nekřičí a musím uznat že kytaru válí víc než dobře, taky klávesačka svoje zrzavé háro nenechá chvíli v klidu a vrtulník je pořád v akci. Přečkáváme s úspěchem první set, myslím že ve Francii tahle kapela má už svoje místo na slunci jisté, ale tady se pod pódiem utvořil odhadem tak 400 hlavý dav . Okukujeme stánky s prodejem gotického oblečení a doplňků, cd a dvd a merchandis kapel a už je tu další várka šílenství. Nejsem si jistý,že to je v programu avizovaný DARZAMAT /100% že ne/, ale to co má být zpěvačka ..to je teda kus exotiky. Celé vystoupení se s úspěchem dohadujeme o pohlaví bestie co na pódiu předvádí neskutečné gymnastické výkony, u kterých do mikrofonu řve , že by jí všichni deathmetalníci mohli jen tiše závidět. Není vteřina bez pohybu a kdyby se konal někde konkurs na předvedení pološílené hysterky…bez přemýšlení by porotu rozhodně oslnila. Kapela předvádí něco jako power thrash,ale moc pozornosti jí nevěnujeme,jen ta osoba na pódiu nás občas zaujme,protože to opravdu není jen tak něco. Z poněkud nejasných slovních výstupů se nakonec dozvíme že jsou to Australané,teda zajímavě to u protinožců vedou.Po bedlivém prozkoumání fotografií o den později se shodujeme,že to asi opravdu děvče bude/ty hrboly v místech kde chalani bejvaj dost plocháč ji řadí do female kategorie/ale jistí si vážně nejsme……
Ale to už se chystají staří známí ..a hlavně známá …Sabinka Classen- HOLY MOSES. Kdo má rád Arakain a jejich Gladiátora, případně TORR, ví jakou hudbu právě posloucháme. Jen intro bylo nějak příliš dlouhé,přestože nápad byl dobrej. Je to přesně jako v 80 letech,celkem příjemný thrashík, opravdu místy ten Arakain slyším, jako by to bylo včera. I ústroj hlavní protagonistky nasvědčuje tomu , že doba kdy byly velkou hvězdou už trochu minula, ale jsem rád, že to takhle ještě funguje a i na lidech je vidět, že HOLY MOSES tu ještě sakra hodně znamenají. Sabiny hlas je už z kategorie poslouchatelných, přestože na dámu dost hustej, ale takhle ji znám od začátku tak mě to nepřekvapuje..na rozdíl od jinejch , muzika taky víc než berná, celkem to s námi šije ale žádné „hlavoházení“ se tedy ještě nekoná. Kotel se značně rozrostl, a když si Sabina postěžovala, že tu není moc co pít, a na úplný závěr na „halekačku „TOO DRUNK TO FUCK vytáhla na pódium asi 20 fanoušků, přes veškerou nelibost ochranky, to byl thrash závěr jak se patří. Navíc jak jsem si všimnul, je všechny znala jménem, takže klobouk dolů před Sabinou a její bandou, pěkně to rozvařili a my čekáme na finále v podobě vystoupení nekorunované/pro mě už dávno ano/královny metalu DORO PESCH.
Její počátky u WARLOCK tady u nás nenechaly chladným snad nikoho/blondýnka je blondýnka/ a ALL WE ARE je sakra notorický známá flákota.Navíc po krátkém osobním setkání tady v CZ, jsem poznal že to je opravdu velice příjemná dáma a muzika spolu s fans jsou pro ní vážně vším. Takže chvíle nazvučovaní, v pozadí už se rýsuje ohromné plátno s motivem posledního alba Warrior Soul…..a jedééém. Přestože už léta je její pohybová aktivita na pódiu stejná a gesta by člověk mohl hádat dopředu, nic to nezmění na tom, že zpívat ty klasické rockové hity ona opravdu umí. Začíná se letitým EARTSHAKER ROCK a pokračuje stálicí v repertoáru I RULE THE RUINS. Že jsme všichni její rodina je víc než jasné,ale připomene to i název dalšího hitu YOU´RE MY FAMILY. Doro je příjemná, pořád se usmívá, kapela bezvadně šlape, však taky po 20 letech vystupování už to musí být dobře zaběhnutý stroj. DORO neustále nutí fanoušky do zpěvu, do tleskání, obligátní „HEY,HEY“ už ani nepočítám. Samozřejmě se jí to velice daří, probíráme historii a mícháme ji s novějšími , koncertně dost povedenými kousky , BURNING THE WITCHES,překvapivě dobrá UNGEBROCHEN, HELLRAISER, METALRACER, po něm následuje hezké ,pro fanoušky nijak přetechnizované sólo na bicí , a dostáváme se k první výborně odzpívané baladě Für IMMER. Dost citu, jen ten neustále stejný delay bych zvukařovi vytknul, ale jinak proti zvuku žádné výhrady mít ani nemůžu, čistota, nijak přeřvané, ale na tu halu bohatě dostačující. To u prvních dvou kapel to za uši bralo celkem statečně, ale hluk ještě kvalitu neznamená. Od HOLY MOSES se to k DORO jen výrazně zlepšovalo.Před schovkou do šatny ještě BREAKING THE LAW, tentokrát bohužel bez Udo Dirkschneidera. Škoda, mohlo to být o to lepší. Nastupují přídavky, WARRIOR SOUL nám vytváří pěknou husí kůži, a je tu nezbytná ALL WE ARE. Jako nečekaný poryv bouře na scénu vletí SABINA z HOLY MOSES a v posledním refrénu to s DORO rozjedou tak , že i sama Doro je dost překvapená jak drsňáckou hymnu vlastně zpívá. Nijak nevadí, že Sabina se místy v rytmu trochu ztrácí, má to šťávu a všichni v hale řvou co jim síly stačí. Na závěr ještě LOVE FOREVER a naprosto nečekaný přídavek na který se i DORO musí s muzikanty domluvit jestli to vůbec dají , pro velmi vzácné fanoušky z poněkud vzdálenějších končin přidává nad plán ještě LOVE ME IN BLACK.
Musím taky pochválit hodně pěkně nasvícenou scénu po celou dobu vystoupení, je vidět že tady se dbalo i na detaily. Jen mě mrzí, že návštěva neodpovídá tomu co by si DORO určitě zasloužila, ale asi i v zemích na západ od našich hranic není žádná legrace vzít si v pátek volno a proto možná i pouze večerní program v tento páteční večer byl tak krátký a odhadem maximálně tisícovka fandů halu nezaplnila jak by se slušelo a patřilo. Ještě trocha podloudného plížení do zákulisí, pár fotek s DORO a šupky zpátky do Mechelenu. Jako řidič nominovaný na veškeré jízdy jsem ani alkoholu neholdoval, tak cesta za pomoci“ evžena“ utíká celkem v pohodě, jen v podzemních garážích hotelu čeká překvápko v podobě plného obsazení míst. Takže naprosto hororový výjezd i nájezd do garáží absolvuji tam i zpět /výška vjezdu do 1.7m, a spád a kroucení volantem neskutečné/.Poté auto odstavujeme před hotel kam nám doporučil recepční a zmožení dojmy jdeme spát. Fotograf samozřejmě okamžitě kontroluje vykonanou práci, ale to já už jsem v limbu.
Sobotní ráno nás postupně tahá z postelí ,ale dost pozdě na to abychom stihli snídani v hotelu nebo snad dokonce i první kapelu ve vzdáleném WIEZE, protože tam program začíná už v 10 ráno.Po snídaňoobědu pomalu vyrážíme a tak jsme prošvihli několik kapel, mezi jinými mě mrzí docela IMPERIA, a bohužel přijíždíme na konec setu BATTLELORE, což mohla být pěkná podívaná podle toho jak na pódiu všichni vypadají. Málem bych taky zapomněl na další 15 eurovou pokutu za parkování co nás postihla na místě kam nás poslal recepční. Jo na vybírání peněz jsou teda v Belgii machři.
Zato ale stíháme šikmoočky z východu- SERAPHIM. No z cd je to o dost jinačí, snaha se sice cení, ale jak zvukově, tak zejména v nástrojích si moc jistí nejsou. Kytaristy by expedovali oknem i na zábavě v „Horní Dolní“, sóla děs běs a když mají hrát nějaké vyhrávky v terciích nebo proti sobě, faleš na faleš. Trochu těžkopádná rytmika, jen zpěvačka se dost snaží, ale tam se zase nesnaží zvukař. Taky světelným parkem se hodně šetří, tím pádem si krasavici moc neužijeme. Ale jak říkám snaha se cení, doufám že příště je nachytám v lepší formě. Ale jejich celkem melodický /snad speed/ metal už docela pěkně hýbe pro dnešek hodně plnou halou. Jen je to ještě dost slabý odvar z Nightwish kterým se taky chce najednou podobat kdekdo. Odhad je tak asi 4000 fandů , možná víc, protože davy proudí dovnitř i ven na čerstvý, zatím ještě relativně teplý vzduch.Taky se tu mísí mládí s výrazným stářím, ale je jasně vidět co si doba žádá.Gotika, gotika, gotika, všude se to hemží pěkně vymustrovanými fanynkami a fanoušky , na některé je radost pohledět ,na některé raději ne, a kolik práce jim ty úbory asi daly než to na sebe navlíknuli…. Jednu fotku s „mrtvou nevěstou“ jsem si prostě nemohl nechat ujít. Ta byla opravdu mimořádně vydařená, sledoval jsem ji už v pátek a na každý den měla něco jiného. Jo když se to bere pořádně od podlahy………
Že je tenhle styl v kursu opravdu nebylo k přehlédnutí. Taky k nepřeslechnutí. Gotika,doom,spletenec všemožných stylů ,kdy jedna kapela se snaží podobat té slavnější, a zároveň přinést něco nového, no je to těžké v téhle době přijít s něčím inovačním. Proto taky následující DELAIN by určitě moc potěšili každého kdo poslouchá Within Temptation. Jako by jim z ucha vypadli…z oka těžko protože Sharon je víc charismatická /a nebojím se říct i hezčí/. Přesto se CHARLOTTE WESSELS moc příjemně poslouchá, táhlejší melodie, ale jak říkám -sakra dobrý klon WT. Mohli se taky víc snažit s oblečením, jistě by to přidalo i něco oku lahodného, ale hrát na rozdíl od Seraphim umějí víc než dobře. Ještě k té podobnosti s WT, aby ne když jsou to taky nizozemci, a jak předpokládám i spřátelené klany. Jedno vím jistě, tohle si na cd doma rád poslechnu v klidu.
Po DELAIN přichází na řadu ELIS. Po smutné události která je postihla v podobě úmrtí jejich zpěvačky Sabine Dünser, se opět vzchopili a novou frontmanku SANDRU SCHLERET přijali fanoušci velice rychle za svou. Když jsem je na jaře slyšel v Praze, bylo to ještě takové trochu nejisté, ale tam měl svou vinu i zvukař. Taky byl zvuk kvalitní a SANDRA ukázala že tohle jí opravdu sedí. Gotika, se vším všudy,pěkná plátna po stranách, světla dotvářela atmosféru, a chvíli křehká a chvíli rozvášněná Sandra nás provedla celým vydařeným setem až k závěrečné předělávce od samotných Black Sabbath-HEAVEN AND HELL . Pak ještě chtěla pokračovat, ale čas už jí to nedovolil. Přesto publikum už kotel pod pódiem moc neopouštělo a při posledních skladbách už v něm vřelo jako v pekle. Tohle vystoupení jen dál přilévalo do magického kotlíku gotických rifů a nálad. Tak copak nám předvedou další na řadě???
FLOWING TEARS. Musím se přiznat k totální nevědomosti, jaktěživ jsem od nich neslyšel ani notu. O to víc jsem zvědavej a předtucha má se naplňuje. Pěkně upravené pódium,příjemná sešeřelá světla, žádná hubená tyčka, ale dost urostlá frontmanka se sytým, podmanivým hlasem. Žádné divošství se nekoná,ale vrtulník její dlouhé vlasy taky hezky zvládají, a co víc hlasem dokáže dělat krásku i zvíře v jednom. Kytara i basa ,oba borci pěkně stojí nad větráky, moc hezký pohled na neustále vlající hřívy, tak konečně něco trochu jiného. I styl je lehce odlišný od klišoidních „nightwišáckých“ hrátek, spíš místy poklidné až příliš,ale to nás právě dostává svým hlasem HELEN VOGT do temných zákoutí mysli. Její živočišné a přitom jemné podání SWALLOW,to mi nahnalo husinu i dva dny poté jen jsem si na to vzpomněl. Jen jsem přemýšlel odkud znám toho kytaristu a až doma jsem přišel na to že z RED AIM. Takže vlastně Flowing Teras tak trochu znám…chi. Ač samplům v téhle muzice příliš nefandím, u Flowing mi nijak nevadily,byly tam příjemně zakomponované a celkově dobře dotvářely atmosféru rychlejších písniček, jen hlasitost bych jim trochu ubral. Je třeba přiznat, že mě příjemně překvapili a proto jásám když si kamarádka kupuje poslední dvě alba…po cestě domů bude co poslouchat a ještě je tam i Swallow……Navíc po skončení celého pěkného vystoupení se už za chvíli prochází mezi námi na place a tak o focení s hlavní protagonistkou začíná být velký zájem…..taky se na nás dostává. U vstupu do haly se sice konají oficiální autogramiády,ale protože teplota venku velice rychle klesá, nijak to umělců nezávidím, a od této chvíle a už žádná oficiální snad ani není. Největšího hada na podpisy měla samozřejmě EPICA, ale ta přijde na řadu až později.
Čeká nás další blondýnka v čele seskupení SIRENIA. Na jejich posledním cd mě okamžitě zaujala jedna hitovka, a taky jsem se jí dnes večer dočkal. Ale to jsem lehce předběhnul dobu,jako na správný pořádný hit jsem si musel počkat až na úplný závěr jejich vystoupení. To se neslo v duchu nijak objevného, ale přesto s chutí a patřičnou hráčskou virtuozitou ozdobeného, atmosférického gothic metalu. Zvířecích ryků jsme si neužili jako obvykle ,větší prostor dostávala MONIKA PEDERSEN. Docela odvázaně ho využívala,chvílemi též podpořena nasamplovanými sbory, ale oproti předchozím Flowing Teras jí bylo na pódiu trochu víc vidět, jak pohybově tak i osvětlením to byla úplně jiná atmosféra. Některé písničky se mi na gotiku zdály až moc hopsací, ale v hale to jen startovalo v kotli tu správnou atmosféru.Na konci přiděleného času se dočkávám tedy své oblíbené My Mind´s Eye a jsem spokojen.
V hale nám to houstne velice silně, protože EPICA je tady i jinde ve velké oblibě, a musím přiznat že i mě se na letošním MOR hodně líbila, jen toho vrčícího chlapa bych nechal chvílema víc mlčet……Taky jejich poslední počin ještě nemám v uchu tak dokonale, nějak si k němu teprve hledám cestu. O tom, že SIMONE SIMONS je hodně fešná baba není pochyb /mimořádně fotogenická jak jsem později zjistili z výsledků práce našeho kolegy fotomaniaka/a že svým hlasem vládne stejně jako svou podmanivou krásou je naprostá jistota. Po čtyřech řadových albech je jejich popularita je dost veliká, slyšíme jazykovou změt· všech okolních zemí. Taky na parkovišti bylo vidět značky všech sousedních i některých vzdálenějších zemí, jen naše jediná značka byla CZ.Ale zpět do haly.Víc než klasickou gotiku mi EPICA svým vystoupením přiměla spíš symfonický metal , ale vybírá si všechno ze širokých křídel toho co se skrývá pod pojmem gotika.Hráčská kvalita je zcela excelentní i skladatelské schopnosti se s postupem času výrazně zlepšují, navíc scénické provedení s ohnivými fontánami a přesně načasovanými výbuchy u stropu musí každému fanouškovi brát dech. A že jich bylo opravdu hodně. Jak už jsem předeslal asi největšího hada u podpisů měla práve EPICA, taky jejich prodejní stánek se spoustou všelijakých vychytávek byl v dost silném obležení a i u něj se konala chvíli zřejmě neplánovaná druhá autogramiáda. Tam jsme se ale nijak nedrali,takže fotky se Simone až jindy….Svůj přidělený ,víc jak hodinu trvající čas využili naprosto dokonale k vytvoření super atmosféry pod pódiem i na něm. Kotel poslouchal SIMONE na slovo a ta se měnila chvíli v anděla a chvíli v ďábla. Rychlé pasáže střídaly ty zadumanější, hojně využité klávesové plochy, bubeník za kterého se nemusí stydět žádná speedová kapela , ano EPICA je na vzestupu, nedá se nic dělat, nepřiznat si to by byla trochu krátkonohá lež. Jen ten zvířecí chraplák mi to pořád nějak narušuje…třeba si časem zvyknu.
Ale jsou tu přídavky , konec , a SIMONE ještě upozorňuje na poslední hvězdu večera. LIV KRISTINE se svými LEAVE´S EYES. Jakoby těch blondýnek nebylo dost…….
A to určitě nebylo. Přestože podle trik a různých jiných artefaktů bylo příznivců předchozí Epicy víc než dost, LEAVE´S EYES nezůstávají nijak pozadu. Zvenčí už sem proniká pomalu lehký mrazík, těšíme se jak se trochu zahřejeme v kotýlku. Vše se chystá na závěrečnou show večera, která se dostane i na právě chystané dvd. Díky tomu se taky trochu natahuje pauza před samotným vystoupením i některé pauzy mezi písničkami, ale nijak zásadně to ničemu nevadí. To co LEAVE´S EYES předvedou při samotném vystoupení nám to bohatě vynahradí. Už jsem měl tu možnost vidět je na velkém pódiu na MOR 2006, i v útulném prostředí zlínského klubu, a obě vystoupení mě velmi potěšila. LIV to s publikem umí a její přirozenou sympatickou krásu výborně podtrhuje na jevišti její manžel ALEX KRULL svým neméně charismatickým zjevem s neskutečnou hřívou. Navíc neustále burcuje kotel do nejvyšších otáček,a ten ochotně poslouchá. LIV ví co si obléct, takže všechny 4 převleky za večer jsou moc pěkné korzetové modely. Ale přeskočil jsem nějak úplný začátek. Po delším intru se modře rozsvěcuje scéna,v pozadí na plátně běží promítán nějaký severský fjord až se konečně objeví nápis LEAVE´S EYES, a pomalu stoupají na speciální vychytávku dnešní scény. Ohromnou vikingskou loďna které jsou postaveny i bicí. Všichni se seřadí na palubě , po schodech stoupá i sama LIV KRISTIN ohnivé sloupy , intro jako u poslední řadovky Vinland Saga a bombastický začátek je tady.FAREWEL PROUD MAN!!! Není to tak rychlé a strhující vystoupení jako předvedla Epica, u LIV mnohem víc oceňuji jemný hlas se kterým umí nádherně pracovat a jako protipól ALEXE, který ovšem není tak bestiální křikloun jako všichni předešlí , jemu i docela rozumím. Právě to klidnější spojení mi u LEAVE´S EYES hodně vyhovuje, hudba nikam nespěchá, vše se odehrává na velice pěkné scéně i promítané obrázky hodně dotvářejí atmosféru která nás pomalu vtahuje do severských bájí.OCEANS WAY, hutná a silně emotivní TEMPTATIONS, NORVEGIAN LOVESONG, při tom všem neustálé promítání obrazů na zadní projekci které jen dotvářejí atmosféru jednotlivých skladeb. Místo mezi krajem pódia a lodí je dost prázdné ale asi to jinak vymyslet nešlo, uvidíme jak to na právě vznikajícím záznamu pro slibované dvd bude vypadat. Ale rozhodně pro něj do krámu poběžím, protože
Atmosféra je nádherná,vše dokreslují hodně promyšlená světla která svojí modrou žáří opravdu chvíli tvoří dojem mořské hladiny. Když se pak ještě začne sypat seshora umělý sníh je to obraz severu téměř dokonalý. Sloupy umělé páry které se občas objeví na krajích scény jsou taky zajímavé a stále bloudíme v bájích a pověstech. Ohnivými fontánami se nijak nešetří, divadlo jak má být, vše prošpikováno čistým zpěvem LIV, v jednu chvíli při nenápadném natahování pauzy krásnou akustickou předehrou se dokonce na schodech vedoucích z lodi objevuje violoncellista, moc hezké a příjemná atmosféra je v celé hale.Pomalu se po víc jak hodince blížíme k závěru celého dvoudenního maratónu, ještě nádherně procítěná FOR AMELIE,a ohněm a všelijakými dýmy a prskavkami prosycená , halou burácející ELEGY!!!!To nejlepší nakonec! A už je tu opravdu konec,žádné přídavky,všechny pyroefekty už jsou spotřebovány, jen dlouhé loučení s fanoušky kvůli kterému LIV i ALEX sejdou na předstupeň jeviště, focení pro mnohé zahraniční magazíny přímo na pódiu a stánek hudby se začíná pomalu vyprazdňovat.
Samozřejmě ještě dlouhotrvající autogramiáda, ale to my už jsme opět podloudně proklouzli do zákulisí a vyčkáváme na příchod LIV, se kterou se dobře zná naše kamarádka. Nakonec ,když už jsme zbyli opravdu jen my a pořadatelé nás chtějí vyhnat, se LIV ukáže v civilu mezi námi a i nějaká společná fotka na nás vyjde.Je moc příjemná a kdyby ji manažer nehnal do připraveného auta i na delší konverzaci by byl čas, tak snad někdy……….
Balíme fidlátka, naše auto je celé promrzlé, osamocené na obrovském parkingu před halou.
Rozjaření spolucestující vesele popíjí zbytky nějakého dobrého pití a já opět za pomoci „evžena „trnu jak to dopadne s parkováním u hotelu. Tentokrát se místo v podzemní jeskyni najde a sladký spánek nás připravuje na cestu domů.Ráno děláme lehčí pozdvižení u snídaně svými lebkami a podobnými motivy na trikách, zejména jedna starší seriózní dáma je přímo znechucena….nojo,ať si zvykají…Takže končíme, platíme a zmizík k domovu.
Opět řídím,tentokrát až do Prahy/uffff/ , kde s překvapením zjišťujeme, že vozidlo do kterého máme jen nasednout a pokračovat dál, má baterii total šlus. Chvíle zábavy se startovacím kabelem a kolem půl jedenácté večer vyrážíme na posledních 50 km domů.Tady nás čeká opravdu nečekaný závěr, 200 metrů před cílem se nás ujímají místní četníci, a protože nás to ale opravdu velmi pobavilo a já vystupuju z auta hubu od ucha k uchu, vypadáme asi jako blázni….dojde i na lékárničku,trojúhelník,vyšetřování proč máme jen pasy atd. Už jen čekám kdy budeme hledat číslo motoru. To že kolem jedou asi kilo naprosto jasný dealeři omamných látek je nechává naprosto v klidu,nojo jsme prostě snadná kořist. Můj komentář komisní příslušník nenechává bez povšimnutí a už proudí vzrušená debata. Naštěstí vyvázneme bez pokuty a sebraného techničáku kterým hrozil kvůli jinému vzorku na právě obuté rezervě která se točí na pravém předním a neodpočívá v kufru, a my se konečně dostáváme kolem půlnoci dom.Ještě se pořád tlemíme jak blázni , protože tohle se prostě vymyslet nedá a zapíjíme to rychle aspoň jedním plechovkovým…..Byl to príma víkend……Babám v metalu zdar,zdar,zdar!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Metal Female Voices Fest 2007 1 komentář reakcí