Kultovní festival Mezi Ploty asi není třeba příliš představovat. O tomto víkendu se v areálu psychiatrické léčebny v Praze Bohnicích konal už jeho 14. ročník a u toho jsme samozrejme nemohli chybět (tedy přesněji řečeno jsme u toho nemohli chybět v neděli).
V neděli 29. bylo celý den hezky, dalo by se říct, že možná až moc hezky, protože teploty vyšplhaly pěkně vysoko, takže bylo všem na jevišti i v hledišti celý den příšerné vedro.
Dorazili jsme někdy kolem půl druhé, tak akorát na kapelu 100°C, jejíž vystoupení jsme se ale rozhodli vynechat a po lehkém bloudění (až doma jsem ale zjistil, že sem za to skutečně nemohl, protože Vega a UDG hráli na tom samém pódiu, což podle mapy atd. atd. ) jsme dorazili k druhé scéně na kapelu UDG. Kapela opět nabídla téměř výhradně písně ze svého posledního alba Ztraceni v inspiracích, koncertní aranžmá shodné s mikrokosmos tour (více v článku Kryštof v Lucerně), tj. například zřejmě již tradiční závěrečná píseň Vůně, při které kapela hraje krátkou smyčku zatímco se bubeník s částí bicích přemístí do publika odkud hraje (tady navíc nechal v publiku činel, na který mezi pódiem a nášlapy vytrvale hrál vybraný šťastlivec, podporovaný kolegou “pařičem” (opilec a blbec, ale bylo to hezké).
Ve tři se vracíme k hlavnímu pódiu, kde stále přibývá lidí v publiku, k vystoupení se chystá kapela Wohnout, zvučení možná trošku delší, ale nikomu to moc nevadí, Anděl vytrvale zavlažuje publikum vodou (viz. foto). Na Wohnouty lidi krásně paří, hlavně na přídavek – píseň Banány – jsou všechny ruce nahoře a kotel skáče. Jo a taky písnička Telegram, ta se mi moc líbila.
Po Wohnoutech následovalo vystoupení slovenské kapely Horkýže Slíže, o kterém vím jenom to, že to byl mazec a že si ho fanoušci a vůbec lidé kteří Horkýže znají (což já zrovna nějakým řízením osudu nejsem) opravdu užili.
Pak přišla na řadu Aneta Langerová, kterou všichni bereme na milost že! Tím chci říct, že její cd sem slyšel (dokonce ho mam i v počítači) a na živo jsem ji před tím neviděl a byl sem docela rád, že budu mít možnost. Vystoupení Anety charakterizoval obrovský dav lidí nižšího věku, stejně jako suverénně největší zájem fotografů. V kotli se moc nepařilo(teda ono taky mněni na co, ale víte co myslim, zpěvačka zpívá, lidi koukaj, i když je fakt, že zrovna s ní spousta lidí zpívalo).
Ještě nemůžu nevzpomenout kapelu Miou Miou, se kterou vás nebudu seznamovat, ale pokud ji jen tak z doslechu znáte, tak vám určitě doporučuju zajít se na ni někam podívat. My si na ni odskočili z vystoupení slovenské kapely Horkýže Slíže a dost se nám to líbilo. Z jejich muziky, nebo možná z muzikantů, proudí taková zvláštní energie, navíc podpořená krásnou jednoduchostí a kvalitním hlasem zpěvačky.
Pak už šel festival do finále, předposlední Vypsaná Fixa se mě osobně líbila snad víc než po nich příchozí Divokej Bill. Nicméně publikum překvapivě vydrželo, takže na obě kapely panoval zasloužený kotel, na Billa snad přece jen už trochu unavenější, i když největší hity jako Láska, Malování nebo Znamení dokázali publikum pořádně povzbudit.
Celkově byla neděle na festivalu Mezi Ploty skvělá akce a my už se teď těšíme na příští ročník.