Rozměry menší, avšak hudebními akcemi pro všechny metal-heads známý, klub Black pes, pořádal ve čtvrtek 23. listopadu doom metalové setkání. Do je útrob měli totiž zavítat američtí Novembers Doom s předkapelami Thurisaz, Saturnus a Agalloch.
Výraz „měli“ je použit zcela správně neboť vše začalo oznámením na internetových stránkách klubu, že dánští Saturnus vůbec na koncertní turné nevyrazili, a tak se můžeme těšit pouze na tři kapely. Přesto naše redaktorská dvojice, s kusými informacemi o poloze Black psa, vyrazila vstříc zkáze. Po vyzkoušení pár zastávek MHD a ptaní se několika kolemjdoucích jsme stanuli před hledaným místem. Měli jsme sice zpoždění asi 40 minut, přesto jsme dorazili tak akorát, abychom si stihli objednat pivo a postavit se do druhé řady (cca z deseti). Na první pohled a následně i poslech na nás udělala tato „větší garáž s barem“ velice dobrý dojem. Atmosféra byla metalově rodinná a jak se dalo vypozorovat z mluvy některých návštěvníků, na show nepřišli pouze Češi. Nazvučeno už bylo, proto bez dalších řečí nastoupili na pódium Thurisaz.
Melancholické tóny harfy otevřely více než zdařilý hudební set tohoto belgického souboru, který dokázal, že být uveden na plakátu úplně dole a nejmenším písmem, nemusí zdaleka nic vypovídat o kvalitě produkované hudby. Dlouho jsme se přeli, co že to vlastně chlapci hrají za styl. Nepopiratelný doom-metalový základ, který je nominoval na koncertní turné po bok kapel jako jsou Novembers Doom a Agalloch, byl cítit z převážné většiny kusů, které toho večera zazněly, avšak dostatek prostoru byl ve skladbách dán i prvkům typickým pro další odnože temného kovu, zejména atmosférického deathmetalu, ale i blackmetaloví nadšenci, byli-li zde nějací, jistě snadno objevili mezi temnými tóny to, co očekávají od kapel, jejichž hudební nosiče si vkládají před spaním do svých přehrávačů. Kromě zajímavých nápadů a aranží je jednou z nejsilnějších stránek kapely i její vokální prezentace – většinu skladeb naskrz prostupující řev Mattiase, místy doplňovaný melodickým vokálem klávesáka Kobeho a nad oběma pak dominující, jak hlubokým brutálem, tak i čistým, místy zarmucujícím, místy naopak nadějí prostoupeným, zpěvem vládnoucí hlas frontmana Petera. Bezesporu důstojná první zastávka Thurisaz v ČR.
Během pauzy, kterou jsme vyplnili zevrubnější prohlídkou klubu, prozkoumáním odpovídající nabídky CDček a trik a doplněním pivních vitamínů, na které se, vzhledem k počtu konzumentů a tomu, že za výčepem stála jen jedna slečna, čekalo příjemně krátkou dobu, bez zbytečných průtahů nazvučila první z amerických kapel.
Ač publiku pochopitelně známější, jak bylo patrné již z reakce při jejich nástupu na scénu, působili Agalloch po předcházející belgické smršti na posluchače věci neznalé, svojí hudbou v prvních chvílích poněkud nezáživně. Podmanivé melodie a pečlivě vystavěná gradující struktura jejich vystoupení, prožitek samotných hudebníků a celková atmosféra jednotlivých skladeb však brzy zlákala snad každého do smutně krásného světa rozlehlých lesů, hor a scenérií, aby se vydal spolu s nimi po stopách ztrácejících se v mlhách nepřicházejících dnů. Agalloch dokázali i na živo, že na doommetalové scéně mají své nezaměnitelné místo a zatímco většina kapel se v tvrdé hudbě ubírá cestou krve, kroky Agalloch směřují k úsvitu po nekonečné noci. Mysl však neví, co oči spatří, až se tma rozplyne.
Po krátké pauze, kterou jsme strávili venku vydýchávajíce přívaly emocí, které na nás dolehly, začaly se z útrob Black psa ozývat první tóny. Na pódiu vyrostly dvě černé vlajky s nápisy Novembers Doom a proto nikdo nemohl zůstat na pochybách, že za chvíli přijde, ne-li zlatý, pak alespoň zkázu přinášející, hřeb večera. Již od prvních tónu mohli všichni diváci pocítit nadšení, které se valilo z nástrojů amerických doomových kouzelníků. Zpěvák který by nejen svým hlasem ale i tělesnými proporcemi mohl kdejaké křehké duši nějakou tu fyzickou zkázu způsobit, vtrhl za mikrofon a skvělým projevem podtrhoval temnou atmosféru. Fanoušci, kterých do Klánovic přijelo odhadem okolo tří set a především pak jejich rusky mluvící jádro vychutnávali s nadšením každý tón. Po dvou přídavcích pak za bouřlivého ohlasu Novembers Doom své vystoupení a tím i celý čtvrteční doomový večer ukončili.
Nikdo z návštěvníků určitě nelitoval, že se tohoto podzimního dne do Klánovic vydal. Vystupující uskupení nám poskytla příjemné tři hodiny kvalitní hudby. Atmosféra byla výborná i díky nijak neodměřenému vystupování muzikantů, a to především mezi skladbami. Dověděli jsme se tak, že např. John Haughm ochutnal minulý den svoji první svíčkovou, sleduje tvorbu Jana Švankmajera a velice se mu v Čechách líbí. Sympatické také bylo, jak kapely, či alespoň někteří jejich členové, hráli v trikách druhých skupin a vůbec navzájem odkazovali na následující vystoupení. Zkrátka pohodová společnost, která se okolo jedenácté, hodiny bez větších výtržností a za zvuku Pink Floyd ozývajících se ze sousední restaurace (zřejmě jukebox), rozešla.
