Pražský Majáles 2007 se letos konal na Výstavišti Icheba, což bylo jistě místo vhodnější než loňský stadion Slavie. Ať už jde o dostupnost (pro nás z Větrníku to bylo skutečně daleko), či o plochu areálu. Na Výstavišti bylo místa skutečně dostatek, ať už na tanec nebo polehávání-poposedávání-pospávání někde v křoví. Celý areál obsahoval dvě stage a velký stan, v kterém se hrálo hlavně ska a hudba elektronického druhu.
Prvního Máje sem dorazil na místo přibližně okolo 3 hodiny, již trochu ovíněn kvalitním krabicovým vínem, které jsme pro jistou vypili již v tramvaji. Jelikož jsem měl s přáteli trochu náročnější minulý večer, nejdříve jsme se posadili kousek za hlavním vchodem a pár minut relaxovali. První skupina, kterou jsme tedy zhlédli byli Skyline, bohužel spíše poslední píseň od nich. Mě to vcelku nevadilo, jelikož se již chystali Gaia Mesaiah, které mám já osobně velmi rád a děvčata odvedla vskutku kvalitní výkon. Jelikož piv v mém žaludku pomalu ale jistě přibývalo, vyhledali jsme stánek s jídlem a zde přichází má první negativní připomínka-majáles mi letos přišel na studentskou akci možná až příliš finančně náročný. Ne že bych s tím nepočítal, pivo za 25 korun se dalo čekat, dva dny znamenají dvojnásobnou částku, ale přesto nechutné čínské nudle za 60 korun už jsou trochu za hranou.
Za chvíli na areál dosedla tma a bohužel trochu i zima. Lidé začali být rozjařenější, já opilejší, a atmosféra před pódii pomalu houstla. Jen jsme se s kamarády pořád ztráceli a opět nacházeli, což nám bohužel zabralo vcelku dost času.
Na první scéně jsme zhlédli německé Oomph, a přestože se jednalo o hudbu, které by možná slušelo trochu více skočnosti, dojem z nich mám výborný. Zvláště pak po stránce estetické měla kapela velmi slušivé kněžské oblečky. Nakonec jsme strávili pár minut se skupinou Transglobal Underground, zajímavou to kombinací elektronické hudby s etnickými prvky, a rychle (nebo spíše velmi pomalu a rozvážně) zpět na kolej. Poslední pivo v kolejní hospůdce a pak už jen upadnout do šťastného bezvědomí.
Druhý den se mi nevstávalo nejlépe, přesto jsem se přinutil a na Výstaviště opět dorazil kolem 3 hodiny. Dan Bárta se poslouchal u prvního piva pěkně, stejně tak Čechomor byla kapela, která mi pomohla nabrat další síly. Poté jsme se přesunuli na druhou stage, kde již končila skupina Polemic, a zde přichází má druhá výtka, a to neskutečné množství prachu před jednotlivými pódii. Je pravda že s tím pořadatelé mohli asi stěží něco udělat (pokropení vodou ?), ale poté co jsem se vrátil z kotle, který rozpoutala skupina Clawfinger (o tom dále), jsem jen smrkal černé bahno, o tom jak dopadlo oblečení ani nemluvím.
Dále Kryštof, který si jistě své fanoušky na Majálesu našel (mě tato skupina nic moc neříká) a atmosférický MIG 21, s českou hymnou nakonec. A na první stagy se již začala připravovat asi hlavní hvězda majálesu, švédští Clawfinger. U těch bylo poznat, že u nás fanouškovskou základnu mají, a kotel na ně byl skutečně pekelný. Když pominu, že se v něm díky prachu nedalo moc dýchat, tak své okolostojící kamarády jsem ztratil z dohledu tak po dvou písních a jen občas ke mě zas některý připlul davem. Co je tato kapela zač jsem před Majálesem tušil jen zhruba a byl jsem příjemně překvapen – řízné kytary, charismatický zpěvák, který se neváhal vrhnout na ruce roztančeného davu – prostě spokojenost.
Krásně vyskákaný a mírně potlučený jsem si dal poslední pivo, u kterého jsem naštěstí zase kamarády potkal, poslední cigárko a unavený, plný prachu dojel na kolej. Jít se podívat ještě na americké Dog Eat Dog jsem již bohužel neměl sil.
Celkově nemohu letošní Majáles hodnotit jinak než kladně. Místo výborné, skupiny kvalitní, celková organizace bez chyb, dostatek záchodů i fronty na pivo téměř nebyly. Žádné konflikty jsem také nezaznamenal, všichni byli příjemně naladěni.
Nevím co mají organizátoři v plánu na příští rok, ale letos si laťku nasadili hodně vysoko. Mějte se krásně a příští rok se snad potkáme na Majálesu 2008.
