datum: 29.11.2012
místo: Praha – Matrix
Protože přivalila do republiky zima, byl čas se zašít někam do klubu na dobrou muziku. No, raději postupně. Odpustím si úvod s remcáním po střechou při čekačce na otvíračku u zdi klubu a jdeme dovnitř. Neodpustím si remcání ve frontě na šatnu, kdy jedna slečna, byť se snaží co může, nezachrání promeškání začátku koncertu pro x fans, protože jí v ajnclíku nikdo nepomůže.
První na řadě, italští VEXILLUM, za to vzali hned dost natvrdo a na rozjezd to nebylo vůbec špatné. Docela to hejblo i s zatím dost prořídlým houfem fans. Krátkej set, ale příjemné překvapení a za mě hodnotím velmi dobře. I když se přiznám, že jsem moc nerozklíčoval účelnost image, kterou bych spíš přiřadil k nějakým folkovějším záležitostem. Ale muziku chlapci dali dost dobrou.
Němečtí chasníci z ORDEN OGAN se s tím taky moc nemazali a dali svůj set také patřičně z ostra. Bušili to do lidí s vervou, která by sjela i tu pneumatiku co měl basák přes rameno. Značku se mi rozpoznat nepodařilo, ale vzorek měla docela nabroušenej. I když jsem kapelu do té doby neznal, tak musím říct, že těch, kteří je znali, už bylo v kotli poměrně dost a když dal zmíněný chlap s pneu povel, tak s ním pěli refrény jako jeden celek. Dobré, příjemné.
Třetí v pořadí FREEDOM CALL už jsou dá se říct celkem zaběhnutou značkou a bylo to znát od stejnojmené úvodní skladby. Z repráků se valilo něco velmi příjemně stravitelného a z podia sršela velmi nakažlivá energie. Celej sál se okamžitě dal do varu a bylo vidět, že si to užívá nejen kapela. Musím přiznat, že i mě to pohltilo, a tak jsem prásknul jen pár snímků a šel si ke zvukaři vychutnávat muziku. Perfektní set, který nenechal nikoho na pochybách, že to mají chlapci už zmáknuté. Jak a čím na lidi. No, možná bych sice trochu ostříhal ty prupovídky a dal místo nich jeden další song, ale nebylo to extrémně únavné a mělo to i šmrnc. Takže za mě opět velmi dobře.
Při přestavbě podia, kdy na stage nic nezbylo, bylo jasné, že má někdo tendence udělat koncert trochu inovativně. A tím se asi dostanu k hodnocení, které v součtu nemusí vyznít přímo pochvalně, ale není to záměr. Jen jsem se během setu Luca Turilli´s RHAPSODY dostal k několika otázkám, které mi však nevysvětlil ani poslech a ani sledování koncertu. Za sebe tvrdím (fans i grupa prominou), že hudebně kapela nic nového neobjevila. A vizuálně mi to také trochu neladilo, protože to působilo chvilkama jako až zoufalý pokus o umění, který vůbec nevyšel. Možná by to víc oživilo promítání diáků z dovolené u moře. Asi ve větším prostoru, kde by plátno nebouraly siluety diváků a kapely, kde by banda na podiu neměla v obličejích nápisy a kytičky a stromečky, tak by to účel splnilo daleko lépe. Ale v Matrixu?? A hudebně mě asi nejvíc oslovily staré songy z původní smečky pana kapelníka. Je škoda, že lidské osudy a volby tříští zaběhnuté osvědčené značky na střepy jejichž chvilková zář nemůže udržet potřebný standart. Nemám po včerejšku pocit, že by vznikla kapela, která by měla ( i když jí to přeju) šanci uspět v moři dalších podobných. Mě přitáhla na koncert zvědavost, nevím jak ostatní. A po včerejšku vím, že si o jejich CD Ježíškovi nenapíšu a další koncerty jdou také mimo můj zájem. Nechci nikomu radit nebo vnucovat svůj názor, ale mám dojem, že mohl a měl Luca Turilli spolknout i třeba hořkou situaci (byť je to jen doměnka), ale zůstat dál v domovské kapele. Jak to vidíte Vy? Tradičně. Názory, postřehy, ke koncertu k muzice…
Za mě osobně byl koncert velmi dobrý. Skoro jako malej festival v klubu. Jen mám problém s tím, že mě daleko víc, nežli hlavní star, bavily předkapely a hosté.
Rhapsody a spol v Matrixu 3 komentáře reakcí