Rytíři jsou zpět a v plné zbroji. Myslím, že titulek rytíři britského, a nejen britského heavy metalu není příliš od věci. Protože kdybych měl vybrat jména skupin na stavbu heavy metalového chrámu rozhodně bych jméno SAXON dal někam do základů, protože jejich muzika je základním stavebním kamenem a učivem pro další pokračovatele toho směru, kterým se v 80. letech dali právě Saxon, Iron Maiden, Judas Priest a jim podobní.
Protože roku 2007 se bitva rytířů již podruhé odehrává na českém kolbišti, je to důvod nezameškat ani minutku. Přesto se mi to podařilo, když místo avizovaných a tolik očekávaných FREEDOM CALL bez většího vysvětlení o půl hodiny dřív proti plánovanému začátku zahajují mírně neznámé vykopávky PHARAO. Tím se stalo, že jsme jejich set z valné části prošvihli, ale ničeho nelituju, nijak zvlášť se v této bitvě nevyznamenali, vím o podstatně lepších bojovnících z našich luhů a hájů, kteří by jistě takovou příležitost nevzali tak vlažně do pracek. Navíc muzika byla pro mě osobně normální hard rock, nic zajímavého jsem ani po pečlivějším poslechu posledních songů nenašel. Jak přišla, tak odešla a v hlavě nic nezůstalo, to by se nemělo stávat. Možná jsem jen nebyl naladěn na správnou vlnu, protože kolegové se jali shánět v prodejním okénku jejich výběrové cd. No ..tak příště…..
Jako druzí se na scéně rozohnili EVIDENCE ONE. Jejich poslední cd se sice vyskytuje v mé domácnosti, ale v ušních lalůčcích se mi ještě neohřálo moc často, takže s průběhem jejich tvorby nejsem důkladně obeznámen, ale rozhodně se lať začala poněkud zvedat z propadliště, kde ji klidně zanechalo PHARAO. Zejména zhruba po čtvrté skladbě, kdy se ustálil zvuk na celkem přijatelné úrovni a zpěvák se solidně rozezpíval, to začalo nabírat na obrátkách. Společenství metalových panošů se tak nemuselo v kotli nechat dlouho nijak přemlouvat ke spolupráci a správná bitevní atmosféra se přiostřovala. Navíc mi byli Evidence sympatičtí i tím, že po skončení svého vystoupení se nechali houfně i jednotlivě fotit v předsálí, pohovořili s kdekým a vůbec veskrze přátelší bojovníci to byli. Navíc sledovali celé vystoupení Saxon s celkem nefalšovaným zaujetím takže bod pro ně. Jen škoda že se nedostavili původně slibovaní Freedom Call, po shlédnutí jejich koncertu v Plzni jsem se docela těšil na druhou porci, a nejen já jak jsem tak během večera poslouchal stížnosti kolemstojících. No co se dá dělat..škoda, škoda.
Ale honem zpět na bitevní pole, teda spíš do vřavy sálu. Horko jak v parních lázních, solidně našlapáno, i balkónek se mírně prohýbá, pár zvukových pokusů, zasvícení světel a konečně tasíme meče! Tedy na pódiu se tasí spíš kytary, paličky, trsátka a jedny léty dost vybroušené hlasivky. Zvuk nás nemilosrdně drtí jak rány palicí, bicí co úder to ohrožené ušní bubínky a kytary jsou hloub než v morku kostí. Když do toho zaječí ještě BIF BYFORD svým osobitým nenapodobitelným hlasem, máte pocit, že vaše sluchovody svoji činnost dnešním dnem končí. No nebojte se, nikdo hluchej neodešel, to jen zvuk v Retro byl nejsilnější, ale taky nejčistší, co jsem zatím měl možnost v klubu slyšet. Nehodlám tu pitvat playlist, jeho obě verze jistě najdete ve fotogalerii, ale přišlo mi to jako dobrej vtip, předpokládám že od techniků. Napřed se objevila originální verze s názvy, jak je zná každý, aby ji vzápětí někdo přelepil tou podstatně veselejší. Kromě toho se mi zdálo, že se toho Bif se svojí kohortou nijak přesně nedrželi i zvukař občas lomil rukama a nadával cože se to zase děje. Ale všechno to zvládnul víc než na jedničku. Tohle bylo opravdu „heavy“. Nasazení a výdrž by Bifovi mohl závidět kdejaký mladík kolem dvacítky a jeho hlasivky snad ke konci dostávaly ještě forsáž! PAUL QUINN a DOUG SCARRATT nejsou žádná ořezka a jejich rify jsou jak z učebnice zlatých kytarových postupů. Klasika všech klasik, když se spustí takový HEAVY METAL THUNDER, není osoba se kterou by to netrhlo.
DOUG ukázal v jednom místě i sólové dovednosti, když si kámoši potřebovali trochu oráchnout během té divoké jízdy. Taky NIGEL GLOCKER ukázal, že svoje rototomy nemá jen pro parádu, jeho chvilkové sólo na bicí by vytřelo zrak kdejakému zelenáčovi. A NIBBS CARTER s basou byl i na tom malém pódiu jak utřený ze řetězu. Musím se přiznat, že mě potěšili, že si s sebou přivezli ledková světla, která jsem obdivoval už na jarním show ve Zlíně, kde byli spolu s Masterplan, ale tady v klubu to bylo skoro až příliš. Když mi naprali bílou do očí, hodnou chvíli jsem se rozkoukával. Celý večer prošpikovali staršími i novějšími hity, já osobně měl moc velkou radost z CRUSADER, WHEEL OF STEEL, LET ME FEEL YOUR POWER a v přídavku nechybějící ASHES TO ASHES. Mohl bych pokračovat ve výčtu a přejet komplet setlist, ale to by bylo nošení smrčku do borového háje. BIF dirigoval celý večer s naprostým přehledem a jak mohl, nechal kotel řvát a zpívat z plných plic, což nebyl až takový problém, protože jejich profláknuté songy měl každý zcela jasně v malíku a v krku taktéž. Vycucali nás jak citrón, někteří se svlažovali ostošet. SAXON, ač věkem nepatří do nejmladší kategorie tolik propagované v médiích, jsou duchem počítám tak kolem 18. Nasazením a chutí do muziky víc jak stoprocentně. Je radost brát od nich tu energii, kterou do nás každou skladbou chrlili v neuvěřitelném množství. Ano rytíři opět vyhráli svoji bitvu, tak doufám, že jich vyhrají ještě dost a u nějaké zase budu, stojí za to být v téhle bitvě jen obyčejný pěšák v poli !!!!! A na závěr pochvala za mírné ceny prodávaných triček, není zvykem aby nejlevnější a moc pěkné tour triko stálo jen 250 Kč. No hádejte kdepak ho asi mám???….že by pod stromečkem????
