S výhledem slunečného počasí a hudebně nabitého víkendu odjíždíme do Kácova. Už první pohled nás nenechá na pochybách, že pokud to někde na Sázavě žije, je to právě teď a právě tady. Tisíce lidí, stovky aut a stanů…všichni festivalově naladěni.
Po vyřízení potřebných formalit, označkování žlutou páskou a nalezení vhodného místa pro naše auto, které se nám pro následující dny stává „domovem“, se konečně dostáváme do samotného areálu.
Hned první zastávka je v Balbínce, kde právě s kytarou zpívá Honza Homola. Jeho „wohnoutí kořeny“ se nezapřou. Nezůstáváme však dlouho. Na hlavním podiu už hrají britští Freak Power, kteří bez problémů roztancovávají celé publikum.
Časový harmonogram kapel perfektně klape po celou dobu festivalu. Všichni začínají na čas, skončí jeden koncert a na druhé stagi začíná další. Dav se tak přelévá z jednoho místa na druhé a nikdo nepřichází o své oblíbence. Jediný nedostatek, který v takovém dodržování vidím, že i když si nažhavené publikum vyžaduje přídavky, většinou nejsou možné.
Běžíme na Dana Bártu. Pro tuto chvíli vystupuje se svou Illustratospherou. Následují Monkey Business, u kterých se na pár chvil opět objevuje Dan. Jejich koncert je jakousi přípravou půdy pro vystoupení nejočekávanější. MOBY. Americký zpěvák je letos hlavním a nepochybně obrovským tahounem do Kácova. Poslouchám Monkey. 22.hodina. Moby přijíždí. Několikametrová bílá limuzína s tmavými skly (až přemýšlím, jak se v takových točivých uličkách Kácova a hlavně na starém romantickém dřevěném mostě vůbec mohl vytočit), kvádrovaná ochranka s vysílačkami…a chtě-nechtě…hvězdné manýry. To bych mu možná jediné vyčetla. I přes všechen dohled na něho, ho potkávám samotného v backstagi. O foto si raději neříkám, ani se nesnažím namířit foťák. Mám pocit, že bych za to mohla dostat doživotí :-)
Těsně před Mobym na menší stagi hrají Wohnout. Zpěvák Matěj Homola v kšiltovce, kapuci a s temným stínem v obličeji se sice moc dobře nefotí, ale hudebně jsou to klasici a člověk se při jejich poslechu nenudí. Když si pak Matěj sundává mikinu, opět se pozastavuji nad tím, jak je možné, že na sobě nemá ani gram tuku. Odcházíme dřív. Musíme zaujmout příhodné místo na focení Mobyho. Na tiskovku a oficiální focení pod podium se dostalo jen pár VIP fotografů a televizních štábů a mezi ně my nepatříme. Ale nevadí. Půl hodiny před začátkem máme štěstí a zabíráme místo z boku v první řadě. I přes nával obrovské tančící masy lidí tak můžu fotit celý koncert. Navíc mám štěstí na „kolemstojící“. Jsou naprosto v pohodě a při každém drknutí do foťáku se mi omlouvají. Koncert, který trval něco přes hodinu byl opravdu nadupaný. Moby hudebně rozhodně nezklamal. Zahrál snad všechny své největší hity. Staré i novější. Nebyla jediná píseň, která by nudila, nebo nechala publikum chladným. Sázava vřela.
I když Moby byl hřeb pátečního večera, ani po jeho vystoupení nebyla o dobrou hudbu nouze.
Do třetice vidíme Dana Bártu. Tentokrát v kreaci JAR.
Ten večer zvládáme ještě francouzské Speed Karavan a k odchodu z areálu a usínání nám hraje mix Southpaw, Polemic a DJs.
Teplé sobotní ráno. Z okolních aut je slyšet různá hudba. Areál je otevřen až od jedenácti a tak si návštěvníci festivalu vynahrazují svůj hudební absťák alespoň z vlastních reproduktorů. Do jedenácti se ale všichni stihnou probudit, vstřebat zážitky z předchozího večera, občerstvit se a připravit na další festivalovou smršť.
My začínáme na Balbínce s písničkářkou Janou Šteflíčkovou. Přecházíme na Lety Mimo a ve chvílích přesunů a snahou schovat se na chvíli před silným sluncem, využíváme množství stánků s různými druhy jídel, suvenýry, hudbou a výtečnou zmrzlinou. Až se člověk diví, co všechno lze na takovém festivalu sehnat. Jsme zpět v Balbínce. Překvapující banda Ztracená Existence začíná divadelním šotem a pokračuje písničkami s texty ze života. Na první pohled je vidět, že jim nejde o zlatého slavíka, ale o pobavení publika i sebe samotných. A docela se jim to daří.
I v sobotu je z čeho vybírat. Dáváme si Mňágu a Žďorp, Marka Ztraceného, který má v prvních řadách hodně nadšených fanynek. S velkým zájmem pak sledujeme přednes Michala Horáčka, který čte ze své knihy Kudykam. Velice působivé ve spojení s divadelními úryvky a zpěvem herců ze stejnojmenného představení. Nadšení publika v Report tentu bylo obrovské. Kdyby už na své vystoupení nečekala skupina Švihadlo, nepustilo by je z podia. Michal Horáček tak očividně odcházel velmi potěšen a zdálo se, že i mírně dojat.
Na hlavní stagi pak vystupovala vzezřením vyspělá, v mluveném projevu věku odpovídající Ewa Farna. Ale své publikum si ji také našlo. A vůbec se nenudilo. Jednou kočičí maska, jednou obrovské brýle. Fanoušci jistě nebyli zklamaní.
Scéna Balbínka během sobotního dne zažívala nápor návštěvníků. Stan se při vystoupení Jiřího Schmitzera naplnil k prasknutí. Ti, co se už pod plachtu stanu nevešli, stáli venku na přímém slunci, seděli kolem celého stanu. Jen aby mohli poslouchat vtipné a inteligentní písně z úst známého herce. Hned po něm přišel na podium Michal Viewegh, takže prostor hlediště zůstal stále zaplněný. O hudební pauzu mezi jeho autorským čtením z nové knihy povídek, se postaral kytarista Pavel Jakub Ryba. Ten už si pár hodin předtím úspěšně odehrál vlastní koncert na té samé scéně.
O večerní zábavu a závěr festivalu se postarali němečtí Xandria, Kamil Střihavka s Leaders!, Chinaski, Support Lesbiens, německo-čeští Die Happy se zpěvačkou Martou Jandovou a anglická legenda Jimmy Somerville.
V jednu ráno se už opravdu unavené loučíme s festivalem. Někteří však zůstávali v areálu a tančili až do osmé hodiny ráno, kdy oficiálně festival končil. Nám k usínání hraje Gaia Mesiah.
Ráno se probouzíme do kácovského ticha. Občas zase někde hraje hudba z aut, všichni se balí, povídají si o zážitcích, berou batohy na záda a odjíždí… Přes dvacet tisíc lidí si bezpochyby tři festivalové dny užilo. Počasí vyšlo skvěle a festival ještě lépe. Já sama jsem toho důkazem.
Přípravy na další ročník jsou už v plném proudu. A pokud by se opravdu organizátorům v příštím roce podařilo přivézt do Kácova Coldplay, nebo Sterophonics, byl by to další obrovský hudební zážitek!