Když končí léto, končí i festivalová sezóna a každý rok je nějaký ten festival úplně poslední. Tento rok padlo pořadí na festival Semtex Culture konaný v Brně v překrásném prostředí Mariánského údolí. Předpověď počasí na víkend sice nezněla nijak lákavě, ale světe div se, nakonec nás přes den těšily sluneční paprsky a z nebe nespadla ani jedna kapka. A jak se zahřát v noci, když se teploty blížily nule? Stačilo vklouznout do kotle a vyskákat si duši z těla!
K areálu, který se nachází až na samém okraji Brna a za normálních okolností zde dávají lišky dobrou noc, jsme dorazili v momentě, kdy ještě nezačala hudební produkce. Ovšem to jsme nečekali, že propásneme celé vystoupení první z kapel kvůli hodinové frontě u okýnka s nápisem AKREDITACE. Řeknu vám, to hned vezme chuť na veškeré další dění. Tak jsme si mohli nanejvýš nožkou podupávat do rytmů mariánskolázeňských 100 °C. Třeba o tom, jak ten „Jagger není mrtvý“ (Jagger´s Not Dead) a jak se v té řadě dost „Nudíme“ (Boring).
Ale všechna špatná nálada byla zahnána v okamžiku, kdy na podium nastoupila kapela MIG 21. Frontman Jiří Macháček byl jako vždy rozcuchaný a podivný, nezapomněl několikrát pozdravit „pár pod borovicí“, čímž vyzdvihnul neuvěřitelně snadnou cestu, jak neplatit a přesto shlédnout vystoupení na hlavní stage – stačilo se posadit do stráně na protilehlém kopci a pokud jste nechytli „vlka“, tak jste docela ušetřili.
Po MIG 21 to rozbalili Skyline, kteří zní opravdu skvěle a jednoznačně je na jejich hudbě poznat, že jsou po celé festivalové sezóně perfektně sehraní. Při Skyline se pod podiem pařilo jako o život a o to nepříjemnější bylo chladnutí při neuvěřitelně dlouhé zvukovce Monkey Business. M.B. předvedli tradiční set, kterému nesměl chybět ani dechovkový úvod.
Hlavní hvězdou pátečního večera byla zpěvačka Skye. Byla jameshallison casino opět úžasně roztomilá, křehká a absolutně si dokázala podmanit celé publikum. Zahrála podstatnou část ze své desky Mind How You Go a přidala pár věcí od Morcheeby. Po podiu se vznášela ve svých šatečkách, ale sama přiznala, že je jí stejná zima, jako všem pod podiem.
Sobotní část festivalu Semtec Culture sice zahajovala Iva Frühlingová a hned po ní skupina Nierika, my jsme však do areálu dorazili až na vystoupení partičky Southpaw. V jejich podání zazněla např. profláknutá Toi toi song a skladba Valium Man, která má bezpochyby moc podařený basový part, který je těžké dostat následujících pár dní z hlavy.
A sluníčko svítilo, pár odvážlivců se i odhalilo a do toho nastoupila trošku nevhodně v tuto odpolední hodinu skupina Khoiba. Ema Brabcová má bezpochyby krásný a éterický hlas, ale právě proto by mnohem lépe pohladil duši až po západu slunce.
Další ženský hlas, který zazněl, pocházel ze skupiny Ohm Square a patřil zpěvačce Charlie. Ohm Square představili skladby z jejich nejnovější desky Love Classics, která je směsicí eletroniky a živých nástrojů.
Drsnější tóny zazněly až při vystoupení skupiny Sunshine, ze které se již také stala festivalová stálice. Zpěvák kapely Kay byl jednoznačně v dobré náladě a když právě nelezl po konstrukci pódia, snažil se komunikovat s publikem. Musím uznat, že pro mě to bylo jejich zatím nejlepší vystoupení.
Kolem 21:00 se na podiu rozezněly hity kapely Support Lesbiens a publikum si mohlo konečně pořádně zazpívat. Frontman Kryštof Michal pochválil „brňákům“ jejich hezké Mariánské údolí a zdálo se, že byl potěšen nadšenými ohlasy a potleskem. Kapela zahrála největší hity z alb Regeneration, Tune da Radio a Midlife a přihodila i dvě starší pecky. Největší lahůdkou ovšem byla přídavková Let´s Just Sing, kterou si největší fajnšmekři mohli zazpívat v českém znění Nejsi z nás.
Předposlední kapelou sobotního večera byla The Ecstasy of St. Theresa, která ovšem do mrazivého večera moc zahřátí nevnesla. Sborově zazpívaná lidovka „ Ach synku, synku“, kterou Kateřina Winterová proložila zvukovou zkoušku, však měla něco do sebe!
Po tomto vystoupení na nás čekalo třičtvrtěhodinové drkotání zubů a nekonečně dlouhé čekání na sobotní hvězdy, britské Kosheen. Snad právě proto, aby se promrzlé publikum dostalo co nejrychleji do varu, zahráli Kosheen hned v úvodu dva své velké hity „Hide U“ a „Catch“. Všichni se nakonec dočkali i skladby „All In My Head“, při které zpíval téměř celý areál.
Festival Semtex Culture ovšem nebyl jen o rockové stage. V areálu byla také hip-hopová a breakbeatová stage, u kterých si přišli na své příznivci těchto žánrů. Nechyběla ani Red Zone, ve které se představila spousta DJs a divadelní spolky měly možnost ukázat své umění ve stanu nazvaném Summer cinema. A všude kolem na nás číhala spousta atrakcí jako tetování, vytváření bláznivých účesů, fotografování, jídla a pití…..v podstatě všechno, co by mělo patřit ke správnému loučení s festivalovým létem.
Tímto se s open air festivaly loučím i já a příští rok to sjedeme znova!!!! ;-)
Jana Matulajová
